Za Mřížemi (DreamNotFound)

|3|

** Gerge's pov **

Ani jsme to nedořekl a začali se zavírat cely, chytil jsem se z hlavu a začal panikařit. Rychle jsem se otočil směrem ke dveřím cely, " RAMBOO" vykřikl jsem zrovna když mě Ramboo porážel k zemi, " p-pro-romiň "
Omlouval se Ramboo, jen jsem zvedl zrak a mávl rukou jakože nic. Sedl jsem si na postel a sledoval kluky kteří seděli u stolu uprostřed místnosti, ten milí hnědo vlasí klučina jsi mě ale všiml " nechceš jsem k nám? " mávl rukou aby jsem šel k nim. Přisedl jsem si a pozorně poslouchal jejich konverzaci. Bavili se o někom jako Sapnap, vůbec netuším kdo to je, ale zaslechl jsem že má něco s tím vysokým blonďatým klučinou, prý se jmenuje Dream. Vlastně popravdě nevím o čem se bavili, protože vůbec tu ty lidi neznám. A pak nejdou panovalo ticho, každý se utápěl ve svých myšlenkách, tak jsem se rozhodl prolomit ticho. " když jsem vás poprvé viděl, bylo mi jasné že jste opravdu mladí, tak by jsem se chtěl zeptat kolik vám je?" Všichni se na mě podívali a Tommy se začal smát " tak určitě jsme starší jak ty!" Já jsem nahodil takoví nechápaví výraz a odvětil " um.... asi bych neřekl". " um....mě je 17.." zamumlal Ramboo, " počkat, vždyť vězení je až od 18 ne?" Skoro až vykřikl jsem tuto otázku. " ano, ale mladší 18 let tu mají takoví jiný než ostatní" odpověděl Tommy. " tak kolik vám je?" Zas jsem se otázal. "16""17" vyřkli Tommy a Tubbo zároveň, " cože, t-to mi je líto Tommy" vykoktal jsem ze sebe a pak jsem dodal " mě je 24.." ani jsem to nedořekl a kluci na mě hodili výraz jako kdybych byl monstrum. " wow tak to jsem nečekal.." vymumlal Ramboo.  Od vrátil jsem pohled, a rozhodl se jít si lehnout. V ten moment jsem zase pocítí všechen vztek, smutek a bezbrannost, zalezl jsem do postele a slzy mi padali na né moc pohodlný polštář. Po chvíli jsme si všiml že i kluci se to rozhodli zabalit, Tommy se lehl nade mně a kluci naproti. Padlo ticho, nebo aspoň v rámci možností........ i když možná ani to ne, bylo totiž slyšet všechno, skřípání, hlasy, vzdechy a další věci které ani nechci vědět. Zachumlal jsem se do ledové peřiny a začal brečet, snažil jsem se být potichu, ale pár vzlyků mi taky uteklo. Když jsme se snažil ztišit uviděl jsme Tommyho ruku jak mi jí podává ze shora "nemůžu usnout" se pláčem jsem vyřkl tato slova, " první noc nikdo nespí " potichu odpověděl Tommy a dodal " dnes mě můžeš držet za ruku při spánku, třeba ti to pomůže" vůbec jsem neváhal a chytl jsem ho za ruku. Opravdu to pomáhalo, dokonce jsem dokázal i usnout, no aspoň na chvíli. Něco okolo půlnoci mě probralo to že Tommy pustil mojí ruku, ani se mu nedivím určitě už necítil ruku. Plynuli minuty a možná i hodiny a já stále jen ležel bez emocí v posteli. A pal jsem uslyšel ráno, blesku rychle jsem se zvedl a šel ke mřížím, uviděl jsem Dreama jak vylézá ze své cely. Sledoval jsme ho jak se nebezpečně blíží k mé cele, krev mi zatuhla v žilách, ani jsme se nevzpamatoval a už stál u dveří. " Nováček nespí jo?
* uchechnutí *, ne promiň.... chtěl jsem tě zkontrolovat jestli jsi v pořádku. " zašeptal Dream stojící za mřížemi. " j-jo jsem, ale nemůžu spát" vykoktal jsem ze sebe a sklonil hlavu. Najednou mě něčí ruka chytla pod bradou a zvedl mojí hlavu, byl to Dream jak jinak. " pojď " zašeptal Dream a kdo ví jak otevřel malinko celu, jen tak tak jsem se protáhl, ale furt jsme měl ten pocit nejistoty že nás někdo chytí. " Dreame..... já se bojím..." zašeptal jsem, a Dream se prudce otočil " ty znáš mé jméno!?" Řekl už trochu hlasitěji, kývl jsem na souhlas a on protočil oči. " tady mít anonymitu je fakt těžký" pousmál se Dream a chytl mě za ruku " pojď za mnou " zašeptal mi do ucha Dream a začal mě vést kdo ví kam. Mám pocit že kdybych se viděl budu červenej jak rajče, ale přes tu tmu to určitě vidět nebylo. Šli jsme nějakou chodbou která nebyla normálně přístupná, což mě vyděsilo ještě víc. Došli jsme do tmavé místnosti kde jsem nic neviděl, uklidňovalo mě že mě furt Dream držel za ruku, ale pak mě pustil. Začal jsem šílet, propadli se mi kolena a já spadl k zemi. Seděl jsme na zemi a začali se mi Hrnout do očí slzy. Nesnášel jsem tmu, někdy bych řekl že mám i fobie . Seděl jsme na zemi a snažil se dýchat, zavřel jsme oči a jen dýchal. Uslyšel jsme dvě cvaknutí, měl jsem chuť otevřít oči, ale na to jsem neměl. A pak jsem ucítil teplý dotek na mě tváři, otevřel jsem oči a dřepěl přede mnou Dream, tak strašně moc se mi ulevilo. " jsi v pohodě? " otázal se Dream, ani jsem nemukl a přitáhl ho do obětí, on mi obětí opětoval a pak se odtáhl " co se stalo? " zašeptal, " j-j-jen se-se boji-ji-m tmy " vykoktal jsem ze sebe pár slov a snažil si utřídění slzy na tvářích. Viděl jsme na něm jak se snaží nesmát, ale neudržel to a trochu se pochechtl. Pomohl mi se zvednout a já se začal rozhlížet všude kolem, stáli jsme uprostřed prádelny, " p-proč tu jsme?" Zeptal jsem se, Dream se na mě otočil a položil mi prst na ústa abych byl potichu, pak odešel směrem k pračce a začal do ní tlačit, rozběhl jsem se k němu a pomohl mu. Po chvíli tlačení jsme odkryli díru skovanou za pračkou.

Words Counts- 932

( ahojky, jen bych chtěla poděkovat že je. Za první den tohoto příběhu mám dobré ohlasy❤️ moc si vážím čehokoliv. A taky bych ráda podotkla že dnes určitě výjde ještě jedna, takže se máte na co těšit. A taky vycházel vás chtěla zeptat co bych tak měla poupravit, nebo nějaké mé chyby, cokoliv napište do komentáře❤️ vaše divná autorka)