Nyní a navždy

Nemo

Hanz vstal, přešel místnost a vykoukl ven ze dveří. Na chodbě bylo ticho. Vrátil se ke stolu a pomocí jediného tlačítka zatemnil okna v místnosti. Nikdo nemohl vidět dovnitř a v kanceláři se setmělo.

Natáhl ruku, lehce se dotkl černé krabičky ležící na stole a rychle ucukl zpátky. Krabička lupla a na jejím povrchu se zformovaly hrany, které tam ještě před chvílí nebyly. Freddy si promnul oči a dával si pozor, aby nemrkl v nesprávnou chvíli, kdy by mu uniklo něco důležitého.

Hrany se dál rozestupovaly a krabička odhalila svůj obsah. Na stole se nad matným podstavcem vznášel jakýsi fialový válec. Freddymu neuniklo, že v přítmí kanceláře lehce světélkoval.

Natáhl k válci ruku. 

"Nesahat, prosím" vyjekl Hanz a Freddy s leknutím ucukl.

"Co je to?" zašeptal do ticha a uhranutě zíral na válec.

Při bližším prozkoumání si účetní uvědomil, že si prohlíží nádobu, naplněnou fialovou tekutinou. Ta se ve válci pomalu mísila a jakoby se třpytila.

"Říkáme tomu Nemo a tohle je důvod, proč je Země v krachu." Hanz se odmlčel, aby svému výstupu dodal na dramatičnosti. "Nemo znamená novou éru ve vývoji lidstva. Tedy za předpokladu, že skončí v povolaných rukou. Při nesprávném zacházení může naopak znamenat jeho rychlý konec."

"Pořád nerozumím tomu, na co se dívám," mračil se Freddy směrem k válci a snažil se pochopit, o čem Hanz mluví.

"Kdybych to měl zjednodušit, tahle fialová tekutina dokáže nabudit lidský mozek ke 100%nímu výkonu."

"Takže to léčí nějaká postižení? Nebo snad zánět mozkových blan?"uvažoval Freddy nahlas.

"Nejenom to," přitakal Hanz. "Představte si, že by takový člověk byl schopen telekineze nebo telepatie."

"Ale to jsou přece pohádky z říše vědeckofantastických knih," odfrkl nesouhlasně Freddy. "Už jste to na někom vyzkoušeli?" tázal se dál.

"Ještě ne, snad brzo," odsekl Hanz a s posledním slovem rázně zaklapl víko a fialový válec tak zůstal znovu uzamčený uvnitř. V místnosti se opět rozsvítilo a okna zprůhledněla.

"Tak co myslíte, Freddy? To stojí za námahu, ne?" usmál se Hanz jako vyměněný.

"Námahu?" vytřeštil Freddy nevěřícně oči. "Chápu, že jste mě kdysi najal, abych čas od času kouzlil s čísly. Abych takříkajíc zamíchal kartami, když bude mít Země zrovna Černýho Petra. Ale to jsme se přece bavili obrazně. Neočekáváte snad, že dostanu z bankrotu celou planetu? Takový kouzelník teda nejsem, " bouchnul Freddy pěstí do stolu.

***

Chapadla jednotlivých mrakodrapů se natahovala po obloze. Jakoby chtěla stáhnout satelity a veškeré haraburdí z oběžné dráhy zpátky dolů. Špičky antén blikaly různými frekvencemi a vysílaly do vesmíru kvanta informací.

Freddy sjel pohledem o něco níže, kde se hubené věže rozšířily do jednotlivých pater monstrózních budov.

"Tolik je světel na Zemi, kolik je hvězd na nebi," zašeptal a hleděl úžasem. Nedokázal rozeznat, kde jedna budova končí, a druhá začíná. Reklamní plochy svítily nejrůznějšími barvami, jako světelné řetězy na vánočním stromku. Rozsvícená okna Freddymu připomínala jednotlivé větve, na kterých se třpytil sněžný poprašek. Sjel pohledem ještě níž a zíral přes ulici na protější chodník. Míjely ho davy lidí. Kvanta obrovských statných těl plynula všemi směry a Freddyho se znovu zmocnil onen těžký pocit na hrudi. Tolik barev, tolik tvarů. Některá individua lidi připomínala už jen velice vzdáleně. Země urazila v sebezkrášlování pořádný kus cesty, pomyslel si.