Jednodílovky od #DíTheRock

Poslední slza (Grindeldore)

Varování: obsahuje LGBT slash Gelerta Grindelwalda a Albuse Brumbála ze světa Harryho Pottera za doby kolem roku 1898, nevhodné pro homofoby.

"Musíš se pořád cpát těma sladkostma?" Gelert se na svého přítele zamračil a zatvářil se znechuceně.

"Musíš pořád kouřit?" Vrátil mu Albus stejně nepříjemně.

"Sakra, víš, že to nemám rád." Gelert se znechuceně ušklíbl, když ze stolu smetl asi 30 obalů od čokoládových bonbonů, aby tam mohl postavit popelník.

"A já snad tvoje ustavičné kouření podporuju? Ničíš si zdraví." Albus neměl radost, zase to zavánělo hádkou, poslední týdny to bylo na denním pořádku.

"Ano, samozřejmě mami. Tvoje sladkosti jsou snad zdraví prospěšné?" Gelert si překřížil nohy v kotníkách a položil je na stůl.

"To nemyslíš vážně ty nohy na stole, že ne?" Albus zaklapl rozečtenou knihu a napřímil se, aby vypadal výhružněji.

"Proboha přestaň být jak nerudnej dědek nebo ti to zůstane." Gelert zahasil nedokouřenou cigaretu do popelníku a letmým pohybem ruky odvál dým z otevřeného okna.

"Tak mi nezakazuj jíst sladké." Albus se na oko urazil a založil si ruce na hrudníku.

"Tak nebuď tak závislý.. Však bys mohl taky skončit jako šedivý tlustý dědek s kilometrovým plnovousem a dvoukilometrovými vlasy." Konstatoval Gelert a Albus vůbec netušil, že to nebyl vtip. Gelert se před pár týdny podíval do budoucnosti, chtěl vidět Albuse vedle sebe jako elegantního starého muže s dobře stavěnou postavou. Místo toho zjistil, že ho po svém boku už moc dlouho mít nebude a nakonec opravdu dopadne přesně tak jak Gelert popsal. Myslel si, že budoucnost není nikdy daná, že když se bude snažit, může ji změnit. Čím víc se ale Gelert snažil, tím se jeho odloučení od Albuse blížilo mílovými kroky. Gelert se začínal bát, podle toho co viděl mu s Albusem už zbývalo jen několik týdnů.

Jeho snaha zůstat s Albusem co nejdéle totiž nezahrnovala dokazování lásky na každém kroku, aby ho Albus nikdy nechtěl opustit, ale věčné peskování co dělá špatně a jak se má změnit, což vždycky vedlo akorát k hádkám.

"Nejsem závislý, jen si rád vychutnám sladké." Konstatoval Albus, zatímco si olizoval prsty od dalšího čokoládového bonbonu.

"Dobře nebudeme to řešit, stejně se akorát hádáme, když se o tom bavíme." Uznal Gelert, zvedl se z gauče a zamířil do ložnice.

"V tom s tebou výjimečně souhlasím." Zasmál se hlasitě Albus.

"Pojď si ke mě lehnout." Zavolal z ložnice Gelert a Albus se nenechal prosit. Lehl si vedle Gelerta na záda a koukal do stropu.

"Pojď blíž." Zašeptal Gelert a Albus se k němu přisunul jen o nepatrný kousek. To ale Gelertovi nestačilo přitáhl si svého přítele do náruče, lehl si na záda a Albusovu hlavu si nechal ležet na hrudníku. Oba koukali do stropu, jako by na něm viděli něco extrémně zajímavého a přitom byl čistě bílý. Gelerta po chvíli ten pohled omrzel a kouzlem roztáhl strop jako oponu a nad nimi se rozprostřelo letní, noční nebe.

"Hele padá hvězda!" Vykřikl Albus a jeho ukazováček vystřelil směrem k obloze.

"Měl by sis něco přát." Vyhrkl Gelert s úsměvem, takovým, jaký znal jen Albus.

"Přeju si abychom se už nikdy nehádali.. možná maximálně jednou." Albus vyslovil své přání nahlas a Gelertovi v hlavě vytryskla neočekávaná bolest, mírně sykl, ale dál předstíral, že se nic neděje, i když se mu hlava mohla rozskočit.

"To bych si taky přál." Zašeptal a pohladil svého bruneta po vlasech. Hladil ho skoro hodinu, když začal Albus konečně pravidelně oddechovat. Světlovlasý mladík zapojil veškerou svou moc aby zjistil, co tak závažného změnilo v jejich budoucnosti obyčejné Albusovo přání. 

Gelert viděl zatím tu nejhorší možnou budoucnost se svým přítelem. Viděl tu nejhorší hádku, viděl smrt, viděl zlost a viděl odloučení a viděl prázdnotu srdce, samotu, podle všech jeho zkušeností s budoucností, viděl týden do předu. Ze své vidiny se dostal jen díky Albusovi. Začal hlasitě brečet a jeho tělo sebou nelidsky házelo ze strany na stranu, že to bruneta vzbudilo a nemohl svého přítele nechat v takovém stavu bez pomoci, sedl si mu obkročmo na klín dlaněmi pevně přitlačil jeho ramena k posteli a začal ho zuřivě líbat, doufal, že to vyjde, že to Gelerta vzbudí.

"Takhle příjemně jsi mě ještě nikdy nebudil." Gelert se zasmál, ale v jeho očích se zmenšovalo zděšení a smutek.

"Co se ti zdálo?" Snažil se Albus nenechat svého světlovlasého přítele odvést řeč od toho, co se stalo.

"Nic, to zbytečně neřeš. Jen mě  obejmi a pojď spát." Zašeptal Gelert co nejméně zlomeně dokázal. A tak se Albus dál neptal a po boku svého přítele klidně usínal, aniž by něco tušil o tom, že už se to mockrát nebude opakovat. Když Albus opět usnul, Gelet si ho přitáhl blíž k tělu a políbil ho na čelo. 

"Miluji tě, škoda, že o tebe musím přijít." Zašeptal a jeho oči opustila poslední slza, políbil Albuse do vlasů a začal se psychicky připravovat na to, že jediná láska jeho životu mu bolestivě zmizí už za pár dní.