Jednodílovky od #DíTheRock

Minulost si tě vždy najde (Ironfrost)

Varování: obsahuje LGBT slash Tonyho Starka a Lokiho z Asagrdu od Marvelu, nevhodné pro homofoby.

"Tony, nesahej na to!" otočí se už poměrně prošedivělý muž na svého patnáctiletého syna

"Nejsem takový hlupák, za jakého mě považuješ tati!"

"Nepovažuji tě za hlupáka Anthony, vím, že máš velice schopný mozek, jsi přeci po mě." Tony jen protočí oči a odejde z místnosti bez jediného slova, tyhle otcovi řeči mu lezly na nervy už od mala..

"Tony, nesahej na to" "Tony, nedělej to" "Tony, nechoď tam" "Tony, nepřekážej tady" "Tony, jdi za matkou" všechno tohle slýchá už od chvíle, kdy začal otcovi slova vnímat a troufl by si tvrdit, že mu to říkal už od narození, ale všechny tyhle věty se prostě daly překousnout, byla jen jedna, jen jedna jediná, kterou Tony nikdy nebyl schopný strávit - "Anthony, už toho mám opravdu plné zuby, někdy mi připadá, že ani nejsi můj syn!" Tony už se nemohl dočkat až se vrátí na internát a nikdo ho nebude peskovat za všechno co udělá, ve škole ho jen chválí za jeho inteligenci a to zvedá jeho ego a koho by to netěšilo že? Jeden víkend s otcem prostě vydrží, už jen protože ví, že otce minimálně dalšího půl roku neuvidí ani neuslyší, protože zase nebudou mít čas aby k nim přijel na víkend.

Dalších několik měsíců na intru byl Tony šťastný jako vždycky před tím, protože ho nikdo nepeskoval za každou blbost, která se mu maličko vymkla z rukou, ale ať jsou rodiče sebehorší, patnáctiletý chlapec potřebuje jejich oporu. Tonyho návštěva už byla otcem dvakrát zrušena a tak i když tomu Tony moc nevěřil, sbalil si všechny věci a šel se ještě umýt, než půjde na vlak. Když přišel z koupelny zpět do svého pokoje odemkl svůj telefon na kterém svítila jedna nepřečtená zpráva.

"Ahoj Anthony, omlouvám se, ale tvou návštěvu musíme odložit, tvá matka se nemůže hnout z laboratoře a mě čeká služební cesta do číny, odlétám za 3 hodiny, mrzí mě to, uvidíme se jindy." Tony odhodil telefon přímo na protější zeď a ve svém nervovém vypětí ho nenapadlo nic jiného než popadnout klíče a utéct, utéct pryč od lidí aby nikdo neviděl, že i on má slabinu, šel rychle, možná běžel, sám nevěděl kam, ale hýbal se dokud nepadl vyčerpáním. Usnul. Po probuzení si všiml, že leží uprostřed fotbalového hřiště, co ho ale překvapilo víc, že nad ním stojí nějaký kluk a pozoruje každý jeho pohyb. Může mu být tak 20, ale Tony si nebyl ničím jistý, jeho oči byly vyčerpané slzami, jeho hlava zmatená tím, jak moc ho vzalo to s rodiči a jeho srdce bláznivě rozbušené strachem z toho neznámého kluka.

"Co se ti stalo?" Zeptal se neznámý a Tony jen překvapeně koukal

"Mladí chlapci jako ty, by neměli být sami přes noc. A už vůbec ne na takovémhle volně přístupném místě. Odkud jsi? A co se ti stalo? Neboj se mě, já ti neublížím, chci ti pomoci." Usmál se neznámý mladík a sehnul se k Tonymu, který si ho mohl konečně pořádně prohlédnout, po chvíli se snažil odtrhnout svůj pohled od dvou smaragdů, které zdobili jeho bledý obličej, ale nedokázal to. Uchvátila ho jeho bledá a jak se domníval na dotyk chladná kůže, jeho nafialovělé rty, pronikavé oči a ten hlas, ten hlas ho k neznámému táhnul asi ze všeho nejvíc.

"Jak se jmenuješ? Pověz mi alespoň tohle prosím, ať vím jak tě oslovovat. Já jsem Loki a chci ti pomoct."

"Já-á jse-em Tony" zakoktal se tázaný chlapec

"Tak pojďme Tony, odvedu tě domů, pomohu ti." pomohl Loki Tonymu na nohy a společně se vydali k Tonymu na intr, kde přes víkend kromě něho nikdy nikdo nezůstával. Tony si nebyl jistý jestli vede Lokiho nebo Loki jeho, prostě šli společně. Loki Tonyho objímal kolem ramen a chlácholivě ho hladil po paži. Tony se po půlhodině uklidnil a začal s Lokim bez problémů mluvit.