Jednodílovky od #DíTheRock

Speed is OUR! (Zayn Malik)

„Tak ty takhle, zmrde" zaklel jsem a konečně zařadil pětku, nejvyšší možnou rychlost a plyn jsem sešlápnul k podlaze

„Dneska mě prostě nedáš, nemáš na mě" řekl jsem si pro sebe a nechal dusík proletět až pěkně do motoru, věděl jsem, že dneska to dám, dneska na to mám, dneska to zlomím, věřil jsem si a k čemu mi to bylo? Motor mého skyline pomalu ale jistě dopálil všechny poslední zbytky dusíku, začal se teprve činit on, i když měl na hlavě helmu ostatně, jako vždycky viděl jsem jeho posměvačný výraz, když dostal dusík do motoru toho svého Dodge, tohle prostě není fér, neznám většího sráče než je on, Dí The Rock, můj největší rival, vůdce ROCKS party frajírků co si myslí, že jsou lepší jak moji kluci.

Tak nějak pro pochopení-jsem největší milovník rychlý jízdy na světě, nikdy mě nikdo na žádném závodě neporazil, nikdy, dokud se do Summervile nepřistěhovala parta kluků... Bylo jich asi pět a ON, říkal si Dí, vlastně všichni mu tak říkali, ani nevím, jak se skutečně jmenuje, nosil helmu už od prvního okamžiku, nikdo neví proč, ale nikdo se na to neptá, protože dobrej řidič jako on nemá důvod někomu odpovídat na takový pitomosti... Asi si teď říkáte, proč ho chválím, když ho tak nesnáším? To je tak, když někdo umí řídit tak jako on, nejde ho za to pomlouvat, nikdy jsem u něj nezaregistroval jedinou chybičku... občas mám pocit, že jedu proti stroji...

Prohrál jsem, v tomhle smyslu života se Vás nikdy nikdo neptá, jestli o metr nebo o centimetr, prostě jsem prohrál...

„Zayne, neber si to tak, však víš, že je dobrej, tolikrát si to zkoušel, vykašli se ne to..." postavil se vedle mě nejlepší kámoš, Liam a poplácal mě po zádech

„Li, Tobě se to řekne, ale já byl na svoji prestiž hrdej a poslední tři roky si připadám jako póvl" odvětil jsem a vylezl z auta, přijde ta nejtrapnější část... podávání rukou...

„Takže vítězem je Dí, tak jako už prakticky pravidelně..." zasmál se Jason a Dí mi podal ruku...

„Zase byl ten dusík brzo, nehusti to tam tolik..." zasmál se a pustil mojí ruku

„Nejsem nováček, tak nepoučuj..." řekl jsem napruženě a doufal jsem, že se otočí a odejde

„Tak promiň, že chci, aby sis jednou zkusil jaký to je, vyhrát!" odsekl mi a já se neudržel

„Ty zasranej idiote..." vyjekl jsem a dal mu pěstí, cítil jsem, jak ten plast zakrejvající jeho obličej pod sílou mé rány praská, věděl jsem, že bude zle...

„Moje helma! Moje helma! Já Tě zabiju!" začal řvát a chovat se nepříčetně

„Dí, uklidni se, uklidni se, prosím..." začal vyšilovat kluk co stál vedle něho...

„Ty jsi největší čurák, kterýho jsem kdy poznal..." zařval, odplivl si krev k mým nohám a odkráčel na hajzl, asi se šel umýt

„Na cos myslel ty vole?! Seš blbej nebo navedenej?" seřval mě Harry, další z mých kamarádů, hned jak Dí odešel

„Zayne tohle si fakt přehnal..." „Měl by ses mu jít omluvit..." „On se k Tobě nikdy hnusně nechoval..." mluvili moji kluci jeden přes druhého, vzdal jsem to a odešel jsem směrem, kde před chvílí zmizel on...

„Fakt už to jebu Johny... rezignuju, podívej se, zase mám rozjebanou čelist... Tohle je fakt otravný... Mě, jako mě nikdy nenechaj závodit a jako to na co si hraju si každej dovolí mi dát pěstí..." slyšel jsem pravděpodobně něco, co jsem neměl... zašel jsem za roh kde byli záchodky, a už jsem i viděl něco, co jsem neměl... nad umyvadlem se někdo sklání, k mýmu překvapení ten někdo měl nádherný, dlouhý, kudrnatý vlasy barvy dozrávajícího kaštanu... přesně takový vlasy mám rád na holkách, takový vlasy má moje vysněná bohyně, která mě navštěvuje je ve snech, odkašlal jsem si a ten někdo zvedl hlavu a otočil na mě pohled, tohle vážně byla holka, nádherná holka, ty vlasy, oči s barvou kakaových bobů, z polorozepnutý kombinézy na mě koukali pěkně oblá a celkem velká prsa...

„Co tu chceš Maliku?" zařvala na mě a tím přerušila moje myšlenkové pochody o tom, jak sexy vypadá, podle hlasu mi bylo jasný že je to Dí, stáhla si vlasy do culíku a upřela na mě ty dokonalý oči...

„Šel jsem se omluvit... jen teď si nejsem jistej komu..." řekl jsem upřímně, pohledem mi propalovala hrudník, bylo to dost nepříjemný, moje srdce bilo jako splašený a já nedokázal dělat nic, vůbec nic...

„No vypadá to jako bys přišel zírat... tak se pořádně podívej" zapnula si kombinézu ke krku, dala si ruce v bok a otočila se na mě pravým profilem, viděl jsem jak má zkrvavenou celou tvář, tohle jsem rozhodně neměl v plánu, do prdele práce...

„Promiň, já jen, nechtěl jsem, omlouvám se, kdybych věděl, že jsi dívka..." začal jsem, ale po chvíli mě přerušila

„Kdybych věděl, že jsi holka/Kdybys pořád nenosila helmu/ Kdyby sis nedovolovala vyhrát/ Kdyby si mě nevyprovokovala/ Kdyby, kdyby, kdyby..." tak jako vždycky, jinak to asi dopadnout nemůže... začala mluvit podrážděně...

„Promiň, neovládl jsem se, není to tím, že jsem nevěděl, že jsi holka, takhle bych se chovat neměl, bylo to ode mě dost nezodpovědné, proto jsem se přišel omluvit, promineš mi to?" nevím, kde se ve mně vlastně vzala ta lítost, Zayn Malik není citlivka, nemůžu takhle vyměknout...

„Oh, velkej Zayn Malik se upřímně omlouvá? To snad nemyslíš vážně ne?" začala se smát, ta holka mi snad čte myšlenky, ale řekla to dost nepříjemně, otočil jsem se k odchodu a někde v hloubi duše jsem doufal, že mě nenechá odejít

„Nebuď nasírací" zasmála se a položila mi ruku na rameno

„Už to nekrvácí?" zeptal jsem se, se zájmem

„Ne, už je to dobrý" usmála se a tím předvedla svůj výstavní úsměv, jehož krásu navíc umocňovali rovnátka

„Jsi roztomilá..." okamžitě jsem se proklínal za to, co jsem právě vypustil z pusy, její úsměv zmizel, nahodila kamennej výraz a čekala, co bude dál, rozhlédl jsem se kolem sebe, ten její kámoš už odešel, sklonil jsem se, přece jenom, nebyla nejvyšší... Usmál jsem se nad svým činem a přejel jí po rtech těmi svými... neuhnula, tak jsem to zkusil znovu a tentokrát už jsem ji vážně políbil, přidala se, neodstrčila mě, moje bohyně... v hlavě mi vybouchl ohňostroj, v břiše se náhle rozletělo hejno motýlků a já byl jak v transu, když její rty opustili ty mé, probral jsem se... ona se jen usmála a přišla ke mně blíž, čekal jsem něco víc, něco úžasného, ale to se jednoduše nestalo... jen se postavila a špičky a zašeptala mi do ucha: „Tohle nic nezmění, tohle nic neznamená, jsi pořád stejnej idiot, jen idiot, co se omluvil..." smotala si vlasy, nasadila si helmu a prostě odešla bez náznaku něčeho, čeho já byl plnej, lásky...

Je to už víc jak rok od toho osudovýho závodu, nikomu jsem o Dí neřekl, miluji ji... prostě je taková jiná, úžasná, ale mám smůlu, ona mě bere jako idiota, kterej si myslí, že musí být ve všem nejlepší...

Od té doby už jsem nezávodil, mám svoji dílnu, pomáhám klukům se zdokonalovat a snažím se, aby byli tak dobří jako tehdy já, vlastně ještě lepší... už rok jsem nesedl za volant žádného ztuněného auta a už nikdy nesednu... Dí vládne silnicím, a já jsem vlastně rád, nevím, jestli to dopadlo dobře, ale já jsem spokojenej a doživotně beznadějně zamilovanej do někoho u koho nemám šanci, aspoň, že jí vídám, protože rychlost, to je naše...

_______________________________________________

Tak jak jsem slíbila obnovuju svoji tvorbu.. Nejsem si úplně jistá, které příběhy jsem sem už dávala a které ne, ale tenhle mám opravdu ráda a tak ho sem dávám jako první, snad se Vám bude také líbit #Dí