ELI: Příběh piráta

Dlouhá plavba do neznáma

Neznámo, správné slovo proto kam plujem. Do neznáma, zatraceného neznáma. Nikde kolem nic, několik týdnů plujeme stejnou cestou kudy kdysi plul kapitán Calabran, bezvýsledně. Bohužel vůli našeho kapitána to furt nezlomilo a chce plout dál a dál. To vám řeknu.. většinově zde na lodi dělám kormidelníka, jelikož dokážu loď ukormidlovat i v těch nejhorších podmínkách, ale to co zažívám poslední tejden je šílený. Abych vám to všechno vysvětlil, pluli jsme kolem nebezpečných útesů a to nejen jednou, pokaždé jsem musel kormidlovat já, což mi pomalu leze na nervy. Kapitán se kormidla ani nechytil a většinu času je zavřený ve své kajutě.

Vzpomínka.

Moře je dnes klidné, možná až moc, ale nebudu si stěžovat, konečně nemusím kormidlovat já a mám trochu klidu. Opírám se o zábradlí lodi, koukám na pusté moře a v hlavě mi hraje dávná vzpomínka na jednu slečnu...

Nara - žena, která vlastnila mé srdce.
Občas si na Naru vzpomenu, nějak mi nechce odejít z hlavy. Proč? Jo, to já nevím.
Pamatuji si, když jsem do jejího okna lezl po dřevěném žebříku na květiny. Moje návštěva pokaždé začala pusou a obejmutím. Byly to krásné chvíle, jediná škoda je že jsem dítě ulice, neboli "malý zlodějíček", její otec těžce nesouhlasil s tím aby se Nara setkávala s někým jako jsem já. Jednoho dne nás načapal, moje milá totiž zapomněla zamknout dveře od pokoje a její otec tam vtrhnul. Rychleji jsem ve svém životě nikdy předtím neběžel. Nakonec však i Nara pobrala rozum a řekla, že s někým jako jsem já už nechce být. Byl jsem zlomen, ale největší rána měla ještě nastat. Po asi měsíci jsem Naru viděl s nějakým klukem, jeho otec byl nejspíš někdo nóbl, protože na sobě měl kvalitní bílou košili a černé kalhoty. Seděli v hospodě a Nara na sobě měla jeho kabát, měl takovou vybledlou červenou barvu. Víte jak se říká, že když jste opravdu naštvaní vidíte červeně, jakoby jste před sebou měli krev? Přesně tak jsem viděl já v ten moment. Přišel jsem za nimi a jeho hlavou jsem flákl do stolu, poté jsem ho shodil ze židle a několikrát jsem ho kopl, přitom co se tohle dělo na mě Nara řvala ať přestanu, ale v ten moment jsem nedokázal udržet to jak naštvaný jsem, musel jsem pokračovat. Nara nejspíš viděla jak její křik nepomáhá, ani křik lidí kolem, tak mě chytila a políbila. „Běž ty idiote!" poslední slova, které jsem od ní slyšel, jelikož po tomhle jsme se už nikdy neviděli. Po tomhle incidentu přišla další nemilá věc, byl na mě vydán zatykač, proto jsem své rodné město opustil. Okamžitě co jsem mohl, jsem naskočil na obchodní karavanu, co odjížděla z města.

Jak by asi můj život vypadal, kdybych byl z nějaké normální rodiny? Třeba bych dokonce byl i šťastný. Eliezer odhodí nedopalek cigarety do moře a se zamyšleným obličejem kouká do neznáma.

Klid před bouří.

Konečně zase mělo dojít na to abychom viděli nějakou civilizaci. Blížíme se k průplavu, kde jsme měli nabrat zásoby a na den si odpočinout. Bohužel tohle nám nevyšlo, když jsme připlouvali do průplavu bylo tam hrobové ticho, nikde nikdo. Už jsme pomalu chtěli zastavit, ale v tu chvíli do nás střelilo dělo...

„Kapitáne! Střela letěla z břehu, od města!" Vykřikl člen naší posádky.

„Plujeme dál! Nezastavujte!" Zavelil kapitán a ukázal na pár pirátů, aby šli dolu zadělat díru po dělu.

Bohužel pro nás začalo střílet víc děl, loď to začala dost schytávat a stejně tak naše posádka. Většina posádky začala zmatkovat a skoro nikdo si nevšiml, že z břehu na naší loď přichází skupinka nájezdníků. Vytáhl jsem bambitku a jednoho sestřelil, poté jsem se připravil na boj s mečem, ale k tomu už nedošlo, jelikož v tom všem zmatku nikdo loď nekormidloval a ta narazila do jedné strany průplavu, celá se otřásla a já se jen taktak držel. Když jsem se ohlédl, kde je kapitán nikde jsem ho neviděl, tak jsem chtěl prozkoumat jeho kajutu, jestli není tam. Cestu ke kajutě mi zkřížili dva nájezdníci, proto jsem otočil směr na druhou stranu ke předku lodi, když jsem však běžel na druhou stranu lodě, přede mnou dopadla dělová koule a já spadl dolu do moře.

Náraz mě nejspíš omráčil, protože si po tomhle nic nepamatuji...