ELI: Příběh piráta

Cestou za obchodem

Den poté co jsme mladou slečnu dovedli k nám do kempu se probrala, byla vystrašená a nevěděla kde je. Potom co jsme jí všechno vysvětlili se nám svěřila, že je banditi přepadli. Tohle byla její první cesta s obchodním vozem a takhle to dopadlo. Začala nám dosti děkovat, bez nás by jí prej využili jako hračku, byly natěšení až se na ní všichni smočí. Vzpomněl jsem si na lidi, na to že jsme vlastně stejní. Násilí je úplně všude. Náš rozhovor pokračoval velmi prostě, potřebuje se dostat zpět do hlavního města. Kašlal jí nabídl, že půjdeme s ní, neměl jsem s tím problém, chtěl jsem vidět i jiné kempy.

Obchodní stezka.

Předtím než jsme vyrazili po obchodní stezce se nám slečna představila, její jméno bylo velmi jednoduché, ale našel jsem v tom určitou krásu, jmenuje se Val. Naše cesta do hlavního města byla poměrně zajímavá, teda alespoň pro mě. Ostatním to přišlo jako každodenní rutina, ale jelikož já jsem nikdy takhle hluboko do džungle nešel, bylo to pro mě velmi okouzlující. Čím hlouběji jsme pokračovali, tím divnější věci se začali objevovat. Ptáte se jaké divné? No tak třeba svítící obří houby, různé létající barevně svítící listy, celkově se trochu zatemnělo. Bylo to úžasné.

Po cestě jsem si také všiml, že si mě Val prohlíží. Pokaždé co jsem se na ní podíval otočila hlavu jinam, jakože nic, věděl jsem, že se něco děje, tak jsem začal konverzaci..

„Co je? Mám něco na obličeji?"

„Nene." Začervená se Val. „Jen.. nikdy jsem nikoho jako jsi ty neviděla."

„No prej tu na ostrově, takové jako jsem já nemáte."

„To opravdu ne." Zasměje se. „Ale tak možná to je dobře, to že jsi jiný, přeci jen už to začínala bejt nuda."

Eliezer se na ní usměje. „Také je zajímavé bavit se s někým jiným, než s lidma."

Dále jsme si povídali o tom jaké měla dětství, zjistil jsem, že měla velmi podobné dětství jako já. Nezná svoje rodiče, je dítě ulice, nebo bych měl říct dítě džungle? No to je jedno, prostě dělala cokoliv aby přežila, chvíli se živila jako pomocník pekaře, ale poté jí vyhodil, tak žila sama a snažila se přežít. Před pár dny se jí nabídla nová práce.. hlídat karavanu, bohužel to jak už víme jí moc nevyšlo.

Před branami.

Pomalu, ale jistě jsme se blížili k městu. Už se poměrně stmívalo, tak Kašlal tlačil ať jdeme rychleji. Poblíž města jsme slyšeli, že se něco hýbe v keřích kolem nás, okamžitě jsme se dali do pozoru. Po chvíli vyběhlo pět Marwaků, kteří měli v rukou kopí a všichni je nastavili na mě.

Jeden z nich se poté zeptal...

„Kdo je tohle? Není jak my a to mi smrdí."

Nevím, kdo tady smrdí. Pomyslí Eliezer na zábavnou odpověď, kterou však neřekne.

„Tohle je člověk, je tu s námi, pomáhá lovit." Odpoví Kašlal.

„To je ten tvůj pomocník jak o něm mluvili karavanisti?" Zeptá se další Marwak.

„Přesně tak, to je on. Můžeme dovnitř? Začíná se dost stmívat."

„Dobře, ale budeme na vás dávat pozor."

Kašlal jen kývne.

Hned potom co Kašlal kývnul, Marwakové schovali své kopí a zašli zpět do keřů.

Hlavní město.

Bylo to tu opravdu zajímavé, byly zde obchody, tak jako u nás, jen zde fungoval výměnný obchod. Všechny věci co my nalovíme, oni předělají na něco lepšího. Materiály co se natěží či posekají se zde zpracují. Je opravdu úžasné to vidět za chodu. Val se s námi prozatím rozloučila a šla směrem ke karavanám, prej se potom sejdeme v hospodě, Kašlal a já jsme tam totiž šli přespat, vracet se zpět v noci by byla sebevražda.

Po vstupu do hospody mě praštila do nosu vůně jídla a alkoholu, nečekal jsem, že na ostrově o kterém jsem nikdy neslyšel, bude funkční hospoda ze vším všudy. Sedl jsem si ke stolu a Kašlal šel k baru něco objednat. Hodně Marwaků se koukali přímo na mě, chápal jsem to, cizák a v jejich hospodě, muselo to pro ně být velmi divný. Po chvilce přišel Kašlal s pivem.

„Díky, doufám, že bude takové jako u nás."

„Já doufám, že bude ještě lepší!" Zasměje se Kašlal.

Přiťukli jsme si.

„Jsi teď taková celebrita, koukej kolik na tebe padá očí Eli."

„Všiml jsem si, hold jsem prostě moc hezkej." Řekne Eliezer ironicky.

Kašlal se znovu zasměje. „Nějak si moc věříš. Mimochodem.. objednal jsem nám nějaký pořadný kus propečeného masa na medu."

„Maso na medu? Lahoda!" Řekne s radostí Eliezer.

„Přesně tak! Jsem rád, že jsme na stejné dráze!"

Po asi dvaceti minutách nám maso přinesli. Bylo to opravdu super, pivo bylo jiné než u nás, myslím, že do něj přidávaj bylinky, upřímně mi to docela sedlo a k tomu masu to byl prostě luxus.

„Val se nějak nevrací.." Řekne Eliezer a koukne se na dveře, které vedou z hospody ven.

„Ona přijde, musí toho hodně vysvětlovat, ztratila celou karavanu."

„Asi máš pravdu." Hodí do sebe zbytek piva.

„Dáme ještě jedno?" Zeptá se Kašlal.

„Nemůžu říct ne."

„Tak se mi to líbí." Zasměje se a dojde pro další.

Škoda, že se budem muset vracet do našeho kempu lovit, tady se mi líbí.