Born to make history || Regulus Black fanfiction

2. Viděl jsi mě brečet

,,Není možné," naříkal James Potter, když mířili na hodinu lektvarů, ,,aby tu ta dívka byla sotva týden a už se jí podařilo obelstít Filche."

Touka byla oblíbeným tématem pro rozhovory nejen těchto dvou chlapců, ale snad celé školy. Mužští představitelé po ní vrhali kradmé pohledy, děvčata ji neměla v lásce, protože jí bylo všude hodně. Neuplynul den, aniž by někdo neslyšel její jméno.

Byla si vědoma, že bude obtížné najít si přátele, neboť se tu už všichni znali a ona byla jako páté kolo u vozu, přesto ji to ale mrzelo. Tuhle emoci dokázala regulovat jen částečně a když se ve volné hodině toulala přízemím, nechala slzám volný průtok.

Nikdy nebyla příliš oblíbená, každopádně v nové škole opět platila nová pravidla. Věděla moc dobře, proč se vyhýbat Thalii Nottové, která se asi rozhodla jí pobyt v Bradavicích okořenit občasným podkopnutím nohy nebo narážkou na její vzhled. Už pár dní proto měla Thalie chmurnou náladu a nevěděla proč.

Touka se zlobila sama na sebe, protože tahle pomsta byla nekreativní, ale Thalii se radši vyhýbala. Když už neměla kamarády, nepotřebovala nepřátele.

Kousla se do rtu, když před sebou uviděla studenta Zmijozelské koleje, který ji okamžitě vytrhl z myšlenek. Rychle si začala utírat dlouhými rukávy hábitu slzy z tváří, přestože k ní byl zády a měl zjevně stejnou cestu jako ona. Už to chtěla stočit do jiné chodby, když se otočil a ostře si odkašlal.

Dívka strnula na místě. ,,Nevidím jediný důvod, proč by se měla holka z Nebelvíru procházet sklepením," věnoval jí letmé zamračení a ona k němu zvedla zarudlé oči. Toho kluka znala; byl to ten, kdo na ni tak pronikavě zíral jejího prvního večera v Bradavicích. A taky to byl, shodou náhod, prefekt.

,,A já nevidím důvod, proč bys mi to měl zakazovat," stiskla rty k sobě a vzduch kolem ní se zvlnil. Regulus to nemohl vidět. Touka rozhodně tušila, že jí to zakazuje, protože od Nebelvíru na jejich účet očekává nějakou levárnu, ale nechtěla mu dát možnost, aby jí to vytmavil.

Jeho očima projelo chvilkové zaskočení, protože spoléhal, že jeho funkce prefekta už tak budí respekt, ale ona ho neměla ani trošku. Pak si všiml, že její oči jsou podlité krví. ,,Ty brečíš?"

,,Ne," odsekla. ,,Jsem alergická na idioty!"

Chtěla od něj co nejrychleji odejít, ale na zápěstí jí přistála ledová ruka s dlouhými prsty. Bezmocně škubla paží. ,,Co to děláš?" jeho hlas najednou nebyl odměřený a krutý, ale jako by váhal. ,,Proč se na tebe nedokážu zlobit? To děláš ty? Manipuluješ s tím, co cítím?"

Touka se nečekaně rozesmála. ,,Jsi hloupý. Nic nedělám," zalhala a opět trhla paží. ,,A teď mě pusť."

Povolil prsty a zvedl ruce do vzduchu, zatímco ona si mnula zarudlé místo. Chvíli ani jednoho z nich nenapadalo, co by mě říct, ale, když se Touka znovu na patě otočila chtěla odejít, zastavil ji jeho hlas:

,,Dávej si pozor, kde se motáš, Freyo."

Na to se rozběhla chodbou pryč. Zabrzdila až za rohem, opřela se o zeď vedle zrezivělého brnění, naproti velkému oknu propouštějícímu smaragdové světlo jezera, stejné, jaké měly Regulovy oči, a zhluboka se nadechla. Neměla ponětí, jak někdo jako on přišel na její druhé jméno.

Nikdo ji tak nikdy neoslovil. A stejně tak nikdo nezjistil, že manipuluje s jeho emocemi.

Po chvíli, když pohlédla na mudlovské hodinky, jež byly dárek od jejího otce k narozeninám, zjistila, že mešká na hodinu obrany proti černé magii. Když vpadla do dveří, všichni seděli na svých místech a profesorka Moodyová jí věnovala popuzený pohled.