Born to make history || Regulus Black fanfiction

3. Obrazem nevinnosti

Touka zacouvala do prázdné učebny. Jediné, co jí v takto pozdních večerních hodinách svítilo na cestu, byla malá světluška na konci její hůlky, jinak všechno okolo spalo a až mučivě mlčelo. V druhém patře byla jen málokrát, ale Dorcas jí doporučila přesně tu učebnu, která měla dva východy, tudíž neskutečně výhodné místo na případný útěk. 

Dokonale si pamatovala její slova: ,,Regulus Black má hlídku v druhém patře, u tebe bude asi o půl jedenácté." Neustále dokola kontrolovala hodinky, aby jí neunikla ani vteřinka, a když do půl zbývalo pět minut a ve vedlejší chodbě se pomalu ozývaly kroky, tiše za sebou dveře zavřela. 

Zvedla ze země kotlík s lektvarem, jehož namíchala její druhá spolubydlící, s níž právě díky tomuto žertíku měla možnost prohodit prvních pár slov, Alyanna Ethanová. K Toučině neskonalému překvapení měla tato zamlklá dívka oblibu v lektvarech, tudíž stačila jen chvilka přemlouvání a podplácení, než svolila. Pečlivě ho zavěsila na strop.

Zhasla i poslední světlo, co měla a zacouvala do zadní části místnosti, kam od dveří nikdo nedohlédl. Kroky se zastavily před učebnou a ona zatajila dech; byl to jistý pocit euforie, když si mohla vystřelit právě z Reguluse Blacka, a nevědomky se její cítění rozprostřelo do celé místnosti.

Když dovnitř strčil hlavu, aby zkontroloval obvyklý klid, namířila hůlku na kotlík a ten se na něj celý převrhl.  Regulus zamrznul na místě a modlil se, aby to nebyla pravda. Lektvar se mu ale okamžitě nasál do vlasů a zbarvil je do růžova, a tekutina, co přebývala, mu stekla po obličeji a ramenech. 

Rozkašlal se a vyplivl to, co se mu dostalo do pusy, téměř až jí k nohám. Dívka dusila smích - ten lektvar od Alyanny měl ještě lepší konzistenci, než čekala. Vypadal jako sliz, jenž se sám od sebe rozpínal a parazitoval cokoliv, do čeho by se mohl vsát.

,,Do prdele," zavrčel a rozešel se dál do učebny, ale hlavou narazil do zavěšeného kotlíku a ten se na něj, s obrovskou ránou, zřítil. S bolestným zaskučením si promnul temeno hlavy, i ve tmě Touka viděla, jak jeho obličej ovládá vztek. Tiše zuřil a ona si to užívala. 

To už nevydržela, začala se smát a on se k ní s trhnutím otočil; nebo alespoň jejím směrem, neb byla ukrytá hluboko ve stínu. ,,Ne abys práskal, Blacku," promluvila svůdným hlasem a znovu se zvonivě rozesmála, dokonale manipulativně. ,,Práskači to odnesou nejhůř."

Regulus už jen slyšel její kroky, tedy spíš běh, a jak práskly dveře na druhé straně místnosti. Musel se chvíli zdržet, aby se uklidnil, neb na tu holku chytil vztek, jako snad na nikoho. Ani na Darrena se nikdy nezlobil tolik, jako na Touku Hawthornovou.

Nechápal, jak ho mohla tak jednoduše vypéct, zuřil, když se vzdaloval z té pitomé učebny, s lektvarem všude a růžovými vlasy. Shodou náhod se na rohu další chodby potkal s Dorcas, která, chtě nechtě, vybuchla smíchy nad zjevem toho, vždy se hrdě nesoucího, Zmijozela.

,,Bavíš se?" otázal se nasupeně a přemohl chuť ji kopnout do nohy. Kam se poděl ten slušně vychovaný Reg?

,,Úžasně," přikývla mu bruneta a z oka si utřela imaginární slzu smíchu. Chytil se zdi a zhluboka se nadechl, než k ní přešel tak blízko, jak se to na jejich rozličné původy hodilo.

,,Ještě jednou mi ta malá potvora provede něco takovýho a zničím ji," zapřísáhnul se, jako by šlo o něco méně závažného, než že se hodlá uškodit kamarádce jedné z prefektů. Zase se od ní odtáhl, až Dorka zůstala jen zmateně zírat před sebe, a rozešel se dál svou chodbou.

,,Tobě ten lektvar vlezl na mozek?" křikla za ním ještě, ale to už zmizel za jedním z brnění. Snad nikdy nezažila, že by se choval takhle; vždycky byl sebestředný a arogantně chodil kolem. Asi jen nemá rád, když si z něj někdo střílí, pokrčila rameny a pokračovala v obchůzce.