Born to make history || Regulus Black fanfiction

5. Konflikty bratří Blackových

Touka seskočila z koštěte a rozběhla se k Jamesi Potterovi, jenž obdivně hvízdal. ,,Tak co?" zeptala se, ale nemohla ubránit širokému úsměvu, který se jí zvolna linul přes tváře. James měl pocit, že sebou co nevidět sekne před ni a bude jí líbat nohy.

Byla totiž přesně to, co do týmu hledal. ,,Vedla sis skvěle," přinutil se mluvil klidně, ačkoliv nadšení a adrenalin pulzovalo jeho tělem. Už už viděl sebe, jak slavnostně přebírá Famfrpálový pohár na konci jeho posledního roku v Bradavicích a tváře mu div nerudly.

,,Fakt?" zeptala se Touka a roztomile nakrčila obočí.

,,Jo, fakt!" James se neubránil uchechtnutí. ,,Výsledky budou zítra vyvěšeny na nástěnce."

Touka se kousla do rtu a znovu nasedla na koště, přestože se z něj téměř dvě hodiny nehnula, a rozletěla se směrem k hradu. V jeho věžích toho sobotního dopoledne vládl klid. Kdo nepodnikl výlet do Prasinek dospával uplynulý měsíc, který se přehoupl v říjen.

Drobná dívka vypadala, jako by na koštěti neměla co dělat; člověk si ji snáž představil v šatech sedící v knihovně. Každopádně pro Touku byl ten pocit svobody vším, stejně jako pro jejího otce. Nikdy se nebála výšek, ba naopak se cítila bezpečněji nejméně dvacet metrů nad zemí, kde na ni lidé nemohli.

Chvíli kroužila kolem a zamávala Lily Evansové, která se s Marlene vydala k jezeru, když se rozhodla přistát; jen při pohledu na postavu pro svýma nohama rychle stočila násadu zpět k nebesům.

Regulus vzhlédl na poslední chvíli, aby ji mohl spatřit, mizící v mlze. Frustrovaně nakopl nedaleký pařez, neb měl pocit, jako by měl takovou protivnou mlhu i v mozku a posledních pár týdnů mu zastírala uvažování. Možná to byla mlha jen okolo ní.

Slovo od slova si pamatoval, jak mu Darren řekl, že se si o něj dělá starosti. Darren Nott, bratranec Thalie, se totiž nikdy o nikoho nebál, a tak to Regulus nemohl vyhnat z hlavy. Věděl ale, co tím myslel; spíš se bál o ni. Nikdy nepoznal Freyu v jiném světle, než-li té milé knihomolky.

Freya. Reg se připitoměle usmíval. V jeho hlavě se Touka nejmenovala jinak.

,,Hej, Bazilišku!" zavolal na něj někdo za zády a on už jen po hlase zkoprněl. Přinutil se - a co jiného mu zbylo - nasadit svůj upjatý výraz a pomalu se na nově příchozího otočit.

,,Co potřebuješ, Siriusi?" jeho jméno stěží procedil mezi zuby; rozhodně mu ale nedokázal vymyslet tak dobrou přezdívku, jakou od něj schytal on. Ačkoliv, zda byla dobrá bylo spekulativní.

,,Co si jako myslíš, žes dneska dělal u náboru nováčků pro nebelvírskej tým?" Sirius na názvu své koleje zvýšil hlas a založil si ruce na prsou. ,,Nevím, proč furt čmucháš kolem, ale radím ti toho nechat."

,,Jestli jsi to nepostřehl, jsem prefekt," odvětil Regulus, potlačujíc nutkání se před starším bratrem nakrčit, a poklepal si na odznak na hábitu. ,,Nemusíš si na mě zvyšovat ego, když víš, že tě letos zase nevezmou do týmu, i když máš Pottera za nejlepšího kámoše."

Sirius zrudl vzteky, neb jeho bratr narazil do bolestného místa, a popadl Regula zepředu za hábit. Zalapal po dechu, když ho zvedl tak, až se sotva špičkami dotýkal země. ,,Dávej si pozor na jazyk, ty odporný vrahu."

Ale než se mladší z Blacků nadál, ta šlachovitá ruka už jej nadále neškrtila. Chvíli se jen zmateně rozhlížel kolem, než dokázal zaostřit do jednoho bodu. ,,Nech ho na pokoji." Zamračeně sledoval Touku, jak drží Siriuse za zápěstí a chladně mu zírá do očí.

,,To nemyslíš vážně, Hawthornová," Sirius nadzvedl obočí a pohledem znovu změřil tu malou dívku před sebou, jež ho tak troufale držela za paži. Pokusil se ji setřást, ale její stisk nepovolil. Škubl proto rukou do strany, čímž se jí konečně zbavil.