Born to make history || Regulus Black fanfiction

9. Rozdílné názory a jejich dozvuky

,,To nemyslíte vážně," vypadlo z dívky zaraženě, načež se jí dostalo prudkého šťouchnutí do žeber.

Stáli před vchodem do kabinetu Minervy McGonagallové, která jim s lehkou vráskou mezi obočím právě sdělila, že jejich školní trest od profesora Křiklana bude odpoledne v knihovně.

Kdyby jen to, Touka by bezpochyby skákala radostí.

Avšak má to pár háčků.

,,Mám vám to zopakovat, slečno Hawthornová?" otázala se profesorka netrpělivě, přestože věděla odpověď. Ta dívka měla stejnou povahu jako její otec, a leč to Minervu dohánělo k šílenství, nedokázala potlačit příjemný pocit déjà vu. Regulus Black, zatímco se Touka vztekala, stál jako solný sloup za ní.

,,Bylo by to od vás vskutku laskavé," usmála se tmavovláska a Minerva pocítila ve vzduchu jakousi příchuť, kvůli které měla najednou téměr nutnost všechno odvolat.

Zakroutila hlavou. ,,Profesor Křiklan vám zadal jako školní trest dvoustránkovou esej na téma Amorův šíp. Trest si odpykáte dnes v brzkých odpoledních hodinách."

Regulus sledoval, jak se Toučin obličej mění jako paleta barev. Dívčina tvář nejprve zbělala, pak zrudla a nakonec zezelenala.

,,To není fér, paní profesorko," ucedila. ,,Dnes je famfrpálovy zápas."

,,Jsem si toho vědoma."

,,Nebelvír hraje proti Zmijozelu a pokud nás vyloučíte, oba týmy budou bezmocné. Jsme nejlepší hráči," pokračovala ve vysvětlování, jako by to nebylo nad slunce jasné, a proseforka pouze opět pokývla hlavou. ,,Teda, já jsem nejlepší, a Black je nepostradatelný, protože je chytač," dodala a zmíněný se zatvářil otráveně.

,,To je mi líto, slečno. Na to jste bohužel měli myslet předtím, než jste se rozhodli vyrušovat v hodině. Tímto vás musím oficiálně vyloučit z dnešního utkání," kývla hlavou, čímž nám dala najevo, že má na práci důležitější věci. Touka sebrala svoje věci - Regulovi neuniklo, jak poškrábané a sedřené dlaně má - a jala se odporoučet z kabinetu ženy, která jí, dle jejích slov, překazila vyhlídky na budoucnost.

Takhle nadávala celou cestu k nebelvírské věži, zatímco Regulus ji tiše následoval, jako by byl prostý stín táhnoucí se z jejích kotníků. Neměl kam jinam jít, respektive někam, kde by se mu okamžitě nedostalo výsměšků nebo nadávek. Nechtěl ani vědět, jaká bude reakce kapitána jeho týmu.

Rozhodně lepší reakce, než kdyby Pán zla zjistil, jak moc Regulus přilnul k holce s nečistým původem.

Už jen ze zvyku si chlapec promnul předloktí se znamením zla. Poslední dobou mu jeho myšlenky patřily mnohem míň než té malé tmavovlásce.

,,Kam máš namířeno?" Touka prudce zastavila a otočila se na něj, takže do ní Regulus, zahrabaný v myšlenkách, vrazil. Nezmohl se na víc než na pokrčení ramen, protože on sám neměl zdání.

To děvče bylo známé svou vnímavou povahou a v tu chvíli věděla přesně, co si mladý Black myslí. Cítila, jak mu v krvi bublají pochybnosti smíchané s nervozitou, ale nebyla to nervozita jen ze svých spoluhráčů. Ocitl se totiž dívce tak blízko, že téměř cítil teplo jejího těla.

Jak moc toužil se jí dotýkat.

Tváře mu zaplanuly a Touka se rozesmála.

,,Ale ale, že by byl pan dokonalý Black na holičkách?" ušklíbla se takovým způsobem, až Regovo srdce zabolelo. Vždy se považoval za silnou osobnost, avšak byl tak naskutečný slaboch, až jemu samotnému z toho bylo zle. Míval chvíle takového vzteku, až si musel dávat pozor, aby jeho prstní klouby byly nadále funkční, a na zdi po něm zůstávaly krvavé šmouhy.