Born to make history || Regulus Black fanfiction

4. Blátivé rozmluvy

Teprve když se vymotala ze spleti nepříjemných pohledů, které ji pronásledovaly po chodbě, usedla o polední pauze Touka do knihovny. Z regálu si již ráno vypůjčila knihu o přeměňovačích a vlkodlacích, poněvadž ji zaujala její obálka, a tak přesně k tomuto směřovaly její myšlenky takřka bezprostředně.

,,Ahoj," pozdravila tiše svého souseda, jenž se zdál taky začtený do nějaké knížky. Pomalu k ní zvedl své bouřlivé oči, ne moc jiné než měl jeden nebelvírský sukničkář, a ona se na něj pousmála.

,,Známe se?" otázal se tiše. On ji znal; dost ale pochyboval, že ona jeho rovněž. Věděl o ní hromadu informací až do detailů a přestože párkrát prohodili několik slov, tahle otázka ho zajímala.

Sklonila se a začala se hrabat se své brašně. ,,Jo, nevidíme se tady v knihovně poprvé," pokrčila rameny. ,,Taky spolu sedíme na obraně proti černé magii, jestli sis ještě nevšiml."

,,No jo, vlastně," zakroutil hlavou, ale sám pro sebe se trochu usmál. Když po něm ale někdo přes regál vrhl pobouřený pohled, ztišil hlas. ,,Zbytečnej předmět."

Touka se neudržela a ze rtů jí uniklo ironické uchechtnutí, snad čekajíc, než Darren přizná barvu a prohlásí, že si dělal legraci a obranu bere jako něco velmi důležitého. To se nestalo. Místo toho si zajel do vlasů na temeni hlavy, jako by se snažil zamaskovat rozpaky, a pobídl dívku ke slovu.

,,Chceš umřít? Žádný problém. Umím schovat tělo," pousmála se a nalistovala stranu ve své knížce. Darren musel uznat, že ho svým smyslem pro humor Touka značně okouzlila, přesto si ale chtěl nechávat odstup.

,,Myslím, že tentokrát budu muset tělo schovat já," poznamenal tiše. ,,Regulus říkal, že tě chce vidět. Šel na školní pozemky."

Už při zmínce se v Touce rozžhnul vztek a tváře jí zaplavila červeň, nad kterou se šedoočko jen ušklíbl a znovu schoval nos za učebnici. Dívka se musela držet, aby svou spravenou mudlovskou knihou netřískla o zeď, poněvadž mu ještě pořád neodpustila tu středeční příhodu.

,,Jestli si myslíš, že za ním opravdu půjdu, tak mě vůbec neznáš," řekla a vlivem svých schopností uvolnila jak sebe, tak jeho.

,,Znám. Vím, že tě adoptovali dva muži, když jsi byla malá, a že jeden z nich je bývalý kapitán Montroseských strak, kterej svůj tým dovedl k vítězství ligy celkem osmkrát za sebou, a díky němu se tak Straky staly nejúspěšnějším mužstvem v historii," mrkl na ni, zatímco jí poklesla čelist.

Její pozitivní vliv zavrávoral a přestal působit. ,,Odkud?"

,,Nebylo těžké spojit si tvé příjmení s Callumem Hawthornem. Ale jsem dobrý posluchač," poprvé za dnešek se usmál, i když jeden z jeho znetvořených koutků pořád zůstal dole v úšklebku. Ten úsměv byl Touce sympatický, neb ukazoval víc, než bylo zvykem.

,,Tak to klidně všem řekni, ať na mě mají ještě víc, než teď," povzdychla si a zachumlala se do svetru, když viděla, jak venku fouká vítr.

,,Neřeknu," zašeptal a sklonil hlavu, čímž mu spadaly vlasy do očí, ale on se je ani nepokusil odhrnout.

,,Momentálně se cítíš nerozhodně, protože nevíš, jak mě dostat za Regulusem," zamumlala Touka. ,,Zároveň jsi ale tak trochu nadšený, neb jsi mi dokázal tvoje znalosti, ale převládají rozpaky z mojí přítomnosti," prohlásila a opřela se o ruku. ,,Ale nervózní jsi vždycky, když jde o lidi. Taky jsi naštvaný, protože dnes Thalie ztratila pro Zmijozel deset bodů."

Darren prudce zaklapl knížku a zůstal na tu drobnou roztomilou dívku, jejíž brada spočívala téměř na stole, a po tváři se jí linul úsměv, civět s pusou dokořán. ,,Jak to víš?" slyšel, jak se zeptal, přestože si k tomu vůbec nedal pokyn.