Born to make history || Regulus Black fanfiction

7. Pochmurno

Regulus Black byl zvyklý - natolik, že už to ani nijak neodlišoval - mívat špatnou náladu, na tuhle jej ale nikdo nepřipravil. Seděl na lavičce na pozemcích školy a kouřil, přehazujíc v prstech cigaretu, jakožto malou tyčinku, jež ho pomalu a se sladkými slovy zabije. Už to bylo pár let, co si přál být mrtvý.

Připozdívalo se a brzy měl být čas večeře, ale on potřeboval dopsat pojednání pro Kratiknota, aby měl na dnešek učení z krku. A knihovně se vyhýbal obloukem neb nepotřeboval narazit na svého přítele a tmavovlásku.

Píchl ho osten žárlivosti. Jak nenáviděl, že se ti dva stýkají.

Věděl o sobě, že je majetnický. Sic nepovažoval Touku za svůj majetek, nedokázal se smířit s představou, že mu nepatří ani z malé části. Že víc možná i Darrenovi. A to ho užíralo.

,,Regu," houkla na něj Thalie, která ho konečně našla. Obešla s Averyovou snad celý hrad, aby vypátrala tohle černovlasé individuum, do nějž byla tak podivně zakoukaná. ,,Něco pro tebe mám, leželo ti to v pokoji."

Se zářivým úsměvem - který by jí Regulus milerád seškrábal z tváře, kdyby jen mohl - k němu natáhla ruku s nejnovějším výtiskem Denního věštce. Rozhodl se nevyjadřovat k tomu, že v jeho pokoji patrně neměla co dělat, a se zdviženým obočím a cigaretou na spodním rtu si od ní noviny převzal.

,,Nezapomeň přijít včas na večeři," mrkla na něj a za hihňání své kamarádky se otočila, směřujíc zpět do hradu.

Regulus upřel smaragdové oči na titulní stránku, jako by jaktěživ nic takového neviděl. V levém horním rohu byla fotografie temného znamení svíjejícího se nad napůl zbořeným domem a pod ní tlustý, naprosto nepatřičný nápis , z něhož mu ztuhla krev v žilách:

ROZHODNI SE, JESTLI TOHO CHCEŠ BÝT VÁŽNĚ SOUČÁSTÍ.

Aniž se stihl vzpamatovat, inkoust ze stránky se začal rozpíjet a jako had se plazil k jejímu okraji, kde spočívala Regova studená ruka. Těsně zadržel výkřik, když mu temnota vjela pod kůži.

Byl to inkoust, co mu zbarvil konečky prstů černé a plazil se dál, podél jeho tepny, jíž tak zrychleně putovala Regova krev. Obkresloval znamení zla na jeho předloktí, než se zastavil těsně pod ohbím jeho loktu a zanechal tam sotva znatelnou černou skrvnku.

Přejel po ní prstem, ale ona se nesmazala, ani když si ukazováček navlhčil o jazyk. Netušil, co je tohle za magii, avšak měl docela jasnou představu o tom, kdo to má na svědomí, ať to mohl být sebevětší anděl.

Zvedl se a vztekle kopl do lavičky. ,,Co to tady, u Merlina, vyvádíš?" ozval se nedaleko nechápavý, chraplavý hlas, a Regulus nadskočil. ,,Už zase se lituješ, Blacku?" zvedl Darren obočí.

Reg nesnášel, jak se vždycky jeho nejvěrnější přítel objevil v tu nejméně vhodnou chvíli. ,,Píšu pojednání pro Kratiknota o..." téma jako by se mu v tu chvíli vykouřilo z hlavy a tak se na tomto slově taky zasekl. ,, Stejně ti do toho nic není."

,,Myslíš ten úkol za trest, že jsi při jeho hodině v úterý byl totálně mimo, místo abys dával pozor?" Darren se mimoděk uchechtl. Živě si pamatoval, jak se z toho Regulus snažil vykroutit a jak se mu Touka smála.

Mladý Black jen pokrčil rameny, veškerá energie se ospravedlňovat ho náhle opustila. Přemýšlel nad věcmi, které by ho dříve jaktěživ nenapadly - kde asi Touka bydlí, kdy má narozeniny a jak se tu asi octla. Byla jako hádanka, jež se nedala vyřešit.

Touka, Touka, Touka. To jméno mu vyvolávalo zvláštní pocit v žaludku.

Darren se zničeho nic usmál, když v rohu pergamenu uviděl načmáraný její portrét. Reg si nepamatoval, že by ho tam kreslil, neb byl většinu času mimo své myšlenky a plul kdesi v oblacích. Jeho úsměv byl ale široký a provokativní, takový, jaký si Reg nepřál vidět.