Born to make history || Regulus Black fanfiction

8. Nevypočitatelná

Měla pocit, že padá. Ne z koštěte, spíš do hluboké, husté hmoty, tmou, která si ji podávala z ruky do ruky a ona se nořila stále níž. Nakonec procitla do stejné tmy, jíž čelila ve snu.

Pokoj kolem sebe nepoznávala. Na opěradlech židlí viselo oblečení, jak se ho tam někdo ladem a skladem pokusil uklidit, jen aby se neválelo na zemi, a nikdo z majitelů čtyř postelí nevlastnil mudlovský budík, aby se mohla ujistit, kolik je hodin.

Touka se vrávoravě vytáhla do sedu a bolest jí vystřelila hned do několika částí těla. Což avšak - nebyla si jistá, jestli bohu dík nebo žel - okamžitě přebil šok, jenž jí projel celým tělem, když si všimla, že závěsy na postelích nejsou v kombinace medově zlaté a chrabře rudé, jak si tomu stihla zvyknout u nich v ložnici.

Tady se snoubila stříbrná s jedovatě zelenou.

Zadusila výkřik obvázanou dlaní. Netušila, jestli má infarkt, měla k tomu každopádně blízko, a vůbec to nezlepšovalo vedomí, že nemá ponětí, jak se sem dostala. Odtáhla ruku od svých úst a i rukáv lemovaly tyhle dvě zmijozelské barvy, jako by to byl výsměch. Skoro se jí v hlavě vynořila slova jejího otce, který ji varoval, že s hady si nikdy nic nemá začínat, a do krku se jí nahrnula žluč.

,,Kdybys jen tušila, milá Hawthornová," ozval se odkudsi chraplavý hlas a Touka málem vykřikla, neboť si vůbec nevšimla, že by se dveře v posledních pár minutách otevřely. Teď tam nicméně stál kluk s jizvou přes celý obličej a založenýma rukama na prsou a jen na ni upíral pronikavý pohled. ,,Jak nepříjemné bylo, když uprostřed noci přišel Reg z hlídky a okamžitě nás vyhodil z pokoje."

Touka na něj zírala jako na zjevení, jako kdyby na ni promlouval latinsky.

,,Vidím, že nemáš slov," pokračoval Darren nevzrušeně, ,,ale tys aspoň nemusela spát na zemi, ale v posteli samotného Reguluse Blacka. Bacha, to se fakt nepoštěstí jen tak někomu."

Darren si živě pamatoval ten záblesk něhy na Regově obličeji, když malou Nebelvírku ukládal do postele a odhrnoval jí vlasy z obličeje. Tolik soucitu v jeho bezcitné tváři neviděl od dob, co se ho ve čtrvtém ročníku rozhodl políbit.

K jeho nevýslovnému překvapení se dívka vymrštila z postele, sebrala hromádku svého oblečení, která ležela na zemi, a vztekle se rozešla jeho směrem. Kdyby nebyl z čistokrevného rodu plného oblud, snad by se jí lekl.

,,Kde je?" vyrazila ze sebe chraplavě a vůbec to nevyznělo tak, jak chtěla. Své kalhoty si tiskla k hrudi - zakryté díkybohu košilí -, takže kdokoli by stanul za ní, měl by naprosto dokonalý výhled. O tom se přesvědčil sám Regulus Black, který zrovna vyšel ze dveří na opačné straně pokoje.

Cítil, jak ho polilo teplo, a rychle se otočil. Byl v tu chvíli ale rudý jak rak a s dýcháním měl takový problém, že už pár chvil zadržoval dech.

Připadalo mu to jako ve zpomaleném záběru, když se na něj tmavovláska otočila a zabodla do něj své oči, které jako by během pár vteřin ztratily všechnu teplotu a teď div ledově neštípaly. Vlasy měla rozcuchané a byla... tak nádherná. Tak neskutečně hříšně nádherná.

Dny plynuly a co nevidět se slily ve šmouhu něčeho, co matně připomínalo čas. Minuly hodiny učení se na zkoušení z různých předmětů a Regulus ani Touka se nesoutředili tak, jak by chtěli. Byli oba tak nějak zahrabaní v sobě. Navzájem. A vůbec ne hezkým způsobem.

,,To už je tenhle tejden pátá hádka, nechcete se uklidnit?" vřískala Dorcas, když na Regula, toho věčně dokonale upraveného prefekta zmijozelské koleje, přiletěl obsah tmavovlásčina kotlíku.