Born to make history || Regulus Black fanfiction

10. S láskou

Od chvíle, co usedl na protější židli patrně vrzajícího stolku v knihovně, neprohodil Regulus s Toukou ani slovo. Ona se na to taky absolutně netvářila - co nejpevněji tiskla rty k sobě, až jí v zarudlé tváři cukalo.

Její brk přijížděl po pergamenu takovou rychlostí, až se chlapec s propleteným rodokmenem a hvězdami tekoucími v žilách přistihoval, že občas se jen opře o ruku a sleduje její prsty. Nerozuměl tomu narůstajícímu pocitu hrudi, ani touze jí chladnou ruku obejmout tou svou.

Zato Touka nevnímala ani úkol, jenž se jí rodil pod rukama, ani chlapce s očima zelenýma jako dva jadeity, nýbrž bodání v jejím břiše. Nedokázala cítit nic jiného než horký, tepající stud a zklamání, které ji bodalo z dopisu v její kapse.

Dozvěděl se to rychle. Až příliš. Jako by měl její otec oči všude. Touka se nenáviděla za to, že raději nedržela jazyk za zuby a v klidu neplnila úkol od Křiklana, místo aby se hádala s tím proradným klukem. Nechtěla tu sedět a už vůbec ne s ním.

Další, co k cítila, byla nenávist.

Opakovaně se jí zvedl žaludek a ona ustala ve psaní, zatímco cítila tíhu dopisu ve své kapse. Jako by jí propaloval díru do boku a nechával za sebou jen ohořelou kost.

,,Freyo," oslovil ji Reg, který již taky hodnou chvíli nenapsal jediné slovo, a znělo to spíš jako otázka. Divil se, jak moc se mu třepe hlas.

,,Hm?" broukla, neboť na normální odpověď se nezmohla.

,,Jen jsem se chtěl," zhluboka se nadechl, ,,omluvit za to předtím."

Očekával nějakou sarkastickou odpověď, tudíž ho předvapilo, když jen tiše odvětila: ,,To vem čert."

Nakrčil obočí. ,,Jsi v pořádku?"

,,Naprosto," vyhrkla, ale jelikož se chytila za břicho a zkroutila tvář bolestí, nevěřil jí ani v nejmenším. Nechápal jen její přehnanou reakci. ,,Totiž," odmlčela se, ,,není mi dobře."

,,Omlouvám se!" řekl trošku rázněji, neb nenáviděl, když se musel opakovat.

,,Regu," vyhrkla a zhluboka se nadechla, ,,opravdu mi není dobře."

,,Mně z toho taky není nejlíp," pokračoval potichu. Touce se zvedl žaludek. Mladý Black si otřel spocené dlaně do kalhot, dávajíc si dvacet vteřin prchlivé odvahy. ,,Chtěl jsem se zeptat, jestli bys, totiž jako omluvu, se mnou nezašla do Pra-"

Touka se předklonila a pozvracela napůl popsané pergameny na stole, které shodou náhod obsahovaly hodiny jejich práce.

Regulus byl v mžiku na nohou a vykulil oči, když sledoval, jak dívka uštvaně oddechuje. ,,Přísahám, že tentokrát za to nemůžu-" spustil vyděšeně, načež ona začala kroutit hlavou.

V její hlavě bouřilo. Kdyby ho jen neplánovaně nepřerušila, co se jí chystal říct? Měla chuť skočit z astronomické věže už jen pro tu hanbu a stud, který jí políval záda. Samozřejmě věděla, že tentokrát není na vině Arcturus, ale byla by mnohem radši, kdyby ano.

,,Děvče!" Touka zaslechla hlas madam Pinceové, knihovnice, jak s vytřeštěnýma očima hledí na tu spoušt. Merlindík, jediným mávnutím hůlky bylo vše opět v pořádku - ačkoli pergameny nepřežily - a knihovnice přispěchala k chvějící se dívce.

,,Není ti nic? Měla bys zajít za madam Pomfreyovou, jsi bledá jako stěna," starostlivě spráskla ruce a pak se její ostrý pohled zastavil na vyděšenén Regulusovi. ,,Ty," přimhouřila oči, ,,ji tam odvedeš. Jsi prece prefekt, tak se podle toho hodlej chvat."