Golden days (TMR ff-CZ)

#17

Dneska je to přesně měsíc, co jsem přijela v tom frasným boxu. A jak vidíte, už jsem si zvykla říkat Placerský slang. A dokonce na mě nikdo nekouká jak na blázna když ho používám.

Celý měsíc jsem si stále ještě zvykala na zdejší život. Bylo to hodně těžké, ale dala jsem to, a teď jsem tu jako doma. Nebo spíš doslovně. Hodně mi v tom pomohli moji kamarádi a můj úžasný kluk.

S Minhem jsme skoro každý den trénovali sebeobranu a poté hráli na honěnou po celém Placu. Nevím proč, ale vždy mě to bavilo a vždy jsem se těšila. Byla jsem potom sice hodně spocená a hodně unavená, ale nevyměnila bych to za nic. Možná za čas strávený s Newtem, ale toho se mi dostávalo také hodně.

Byla jsem ráda, že něco takového s Minhem dělám. Aspoň jsem s ním trávila nějaký čas. Někdy jsem ho vídala na snídani, když jsem vstala dříve. Ale jinak jsme si mohli povídat večer u ohně, ale on se tam většinovou věnoval někomu jinému. Chápu ho, má i jiné kamarády než mě, může se bavit s kým chce.

Pánvička je něco jiného. Někdy mu pomáhám se snídaní, tam se nasmějeme a natancujeme dosti. Vždy se bavíme o úplných kravinách a také je vymýšlíme. Jednou se nám to tak trochu zvrtlo a skoro jsme zapálili celou kuchyň. Naštěstí chytla ale jenom utěrka, a tak se nic nikomu ani ničemu nestalo. Neschytali jsme úplně dobré pohledy od Albyho, ale nevadilo nám to.

Jelikož není běžec, výdávám ho při každém jídle. Vždy je tam sranda a nikdy se s ním nenudím. Někdy mě dokonce omluví z práce abych něco upekla. Vždy mají s Newtem hádky o tom, že to Pánvička dělá moc často a že on se mnou chce taky trávit nějaký čas. Ale na to má vždycky Pánvička stejný argument. ,,Ty ji můžeš mít celej den a celou noc, tak mi ji nech aspoň na ty dvě hodiny pečení jednou za týden." Také máme tajné schůzky Nutella klanu. Vždy večer po večeři máme každý lžičku Nutelly. Taková naše rutina.

S Winstonem řešíme jeho crush na Minha skoro pokaždý když si povídáme. Což není moc často, když nepočítám jídla, kde stejně meleme o kravinách. My se vídáme pouze večer u ohně a i to někdy ne, takže vždy když se vidíme, mi Winston vše zdělí. A já jsem za něj šťastná. Ještě jsem nedošla do stadia, kde bych i Minha trochu popostrčila, ale toho se za chvíli dočkáme. Líbí se mi, jak je Winston vždy tak šťastný, když mi vypráví jenom o tom, že se na něj Minho koukl. Přijde mi to roztomilý.

A jaký to je s Newtem? Úžasný. Magický. Dokonalý. Prostě super. Každé ráno mě probudí polibkem, doslova mě někdy musí odnést z postele a posadit ke snídani. Já bych jinak prostě nevstala. Teda...Uhm...neříkám, že to někdy nedělám schválně, jenom proto aby jsem mohla být v jeho teplé náruči ještě chvíli. Na snídani mi vždycky drží ruku a vždy po mě odnese talíř. Je to malé ale milé gesto.

Přes den si jeho rty párkrát najdou ty mé v malém polibku. Pracujeme spolu v zahradách každý den. Někdy jenom pracujeme a nic neděláme, někdy se nasmějeme až nás někdo musí napomenout aby jsme byli zticha. Večer u sebe sedíme u ohně, já s hlavou na jeho rameni, on s rukou kolem mých ramen. Někdy si sednu i na jeho klín a on mě obejme. Vždy se cítím v bezpečí a jako doma. Nejlepší pocit.

Večer vedle sebe uleháme, já v jeho náručí s hlavou na jeho hrudi, on s rukou v mých vlasech a na mých zádech. Musím říct, usíná se mi nádherně.

Párkrát se stalo, že jsme se líbali tak trochu víc a někdo zrovna prošel kolem a jenom na nás koukal nebo si zakašlal aby jsme si ho všimli. Já se tomu vždy směju a Newt si schová hlavu v mým krku aby nebyly vidět jeho rudé tváře. Ten někdo nikdy ale nebyl Minho, který chce pořád vidět naši pusu. Prostě nemá štěstí.

Tak a teď k té méně příjemné části. Gally. Docela se po vyhoštění Petera uklidnil, protože to byl jeho dobrý kamarád, a i když je to Gally, pořád je to člověk a má city. Radši jsem ho nechala a kluci taky. Nechtěla jsem si ho proti sobě ještě více poštvat. Chvíli mi ho bylo i líto, ale jakmile se vzpamatoval z jeho truchlení a začal na novo, lítost odpadla a nahradila ji zlost. Už ne tedy tolik urážlivými poznámkami jako na začátku, ale pořád to nebylo nic příjemného. Někdy jsem mu odpověděla, někdy jsem ho ignorovala. Byl to začarovaný kruh.

Dneska by měl přijet nový bažant. Mě už bažo neříkají, ale bude dobré tu nebýt nováček. I když, někdy se ještě někdo najde, kdo mi bažo řekne, a většinou to je Gally a jeho parta. Klasika. Už jsem na to zvyklá.

Stojíme kolem klece, kde se každou chvíli objeví nový bažant. Tentokrát jsem ho dostala na starost já. Neříkám, že se mi nechce, ale nechce se mi. Nemám ráda vysvětlování že tohle je Plac a tohle je les. Jen doufám, že bude náš nový bažo rozumný a neuteče nám hned do Labyrintu.

Já stojím vpředu s Newtem, Albym a Gallym. Jakmile klec dorazí, kluci ji otevřou a Gally skočí dovnitř. ,,Tak co? Koho tam máš čóne?" Křikne Alby. ,,No tak pojď, my ti neublížíme, neboj." Řekl Gally na nováčka, kterého jsme nikdo zatím neviděl. Toto bylo poprvé co jsem slyšela Gallyho být na někoho milý.

Za chvilku už byl náš nový bažo vytáhnutý z klece a stál pevně na nohou. Byl černé pleti, vlasy měl hodně krátké, skoro plešatý. Měl zelené oči. Pořád se okolo sebe rozhlížel a ptal se na všechno co ho napadlo. Upřímně jsem mu rozuměla, ale Albymu se evidentně nelíbil. ,,Bažo, přestaň s těma otázkama a poslouchej. Tady Isabella ti je všechny odpoví, pokud bude vědět odpověď. Teď jsi s ní a ona ti to tu všechno ukáže." Řekl a odešel.

Bažo se na mě podíval a usmál se. ,,Ty jsi ale hezká. Proč jsi tu jediná holka?" Zeptal se. ,,Hele hele, klídek bažo. Isy je moje, takže ruce pryč." Řekl Newt a podíval se na nováčka ochranitelským pohledem. On naštěstí pochopil a my jsme mohli začít s prohlídkou.

_____________________________
MOC MOC vám děkuju za tolik přečtení!!!! Nikdy jsem si nemyslela že jich budu mít tolik, takže moc moc DĚKUJU!!!!😊😊🍪🍪🍪