Golden days (TMR ff-CZ)

#5

Pohled Isabelly:
Placeri vypadali velmi šťastně, když uviděli kdo rozdává dneska oběd. Každý se vždy zastavil a představil se mi. Chtěli si se mnou povídat, ale já jim vždy mile řekla, že jestli chtějí dostat oběd, tak ať si ho vezmou a odejdou. Vím, neznělo to úplně mile, ale co jinýho jsem jim měla říct? Že se s nima nechci bavit? Ne, to fakt ne. Ráda bych s každým aspoň prohodila slovo, abych je lépe poznala, nebo aby jsem si udělala více přátel, ale budou na to lepší momenty než výdejní okénko.

,,Ahoj Isy, já jsem Newt. Taky bych se ti chtěl představit a popovídat si, ale koukám, že asi nemáš zájem." přišel si pro jídlo Newt. Jen jsem se zasmála a podala mu jídlo. ,,Pro tebe udělám výjimku." řekla jsem mu a mrkla na něj. On se jen usmál tím jeho nádherným úsměvem, pod kterým se vždy rozplynu a odešel si sednout.

Po rozdání jídel jsem si přisedla k Newtovi, Albymu a Pánvičkovi. Zrovna si povídali o tom, že Albymu neposlali Tvůrci v zásobách jeho oblíbené ovoce. Nechtěla jsem je rušit a tak jsem ani nepozdravila.
,,Tady někdo neumí zdravit." poznamenal Pánvička. ,,Umím, jen jsem vás nechtěla rušit při tak vážné debatě. Úplně tě chápu Alby, taky bych byla naštvaná." usmála jsem se na něj.

,,Konečně mě někdo chápe. Vy pořád říkáte jak nechápete proč mě to tak vytáčí, ale tady Bella tomu rozumí. Konečně někdo." ,,Víš, jim každej týden tvůrci posílají Nutellu, takže ten pocit neznaj." Alby se zasmál. ,,Hele, nedělej, že na ni taky nepolezeš. Taky bys byla smutná bez ní." řekl Newt. ,,To ti musím dát za pravdu." řekla jsem a usmála jsem se na něj. Úsměv mi oplatil a podíval se mi do očí. Já věděla, že bych se do těch jeho čokoládových očí zakoukala, a tak jsem radši odvrátila zrak co nejrychleji co jsem mohla. A Newt vypadal, že byl za moje gesto rád.

Po obědě jsem pomohla Pánvičkovi s mýtim nádobí. Když jsme ujídali Nutellu a seděli na lince, napadlo mě něco. Vzpomněla jsem si, že umím péct. Zeptala jsem se Pánvičky na ingredience a překvapivě je všechny měl. Začala jsem všechno tlaskat dohromady jako Pejsek a Kočička. Vyšlo mi z toho těsto, hodně těsta, protože tu bylo hodně lidi. Udělali jsme menší kuličky a vložili do trouby.

,,Víš, že Newt bude naštvanej když zjistí, že tu jíme Nutellu bez něj." řekl Pánvička s plnou pusou Nutelly. Začal tím konverzaci, aby jsme zabili čas než se sušenky dopečou. ,,Vím, proto to bude naše malý tajemství." mrkla jsem na něj.

,,Co bude vaše malý tajemství?" ozval se hlas. A oba jsme věděli, kdo to je a že máme průšvich. Schovali jsme naši pochutinku za zadá a snažili se spolknout tu v našich ústech. Ale nepomohlo to.

,,Vy jste jedli Nutellu beze mě? Co jste si to dovolili vy dva čóni?!" Oba dva jsme na Newta koukali vyděšeně. Nevěděli jsme co dělat. Newt se najednou začal nahlas smát. ,,Měli jste se vidět. A teď mi dejte lžičku ať mužů jist taky." Řekl Newt a pořád měl záchvat smíchu. Dostal lžíci jak si přál a doplnil tak náš Nutella klub.

,,Co to tu tak voní? Vy něco pečete?" zeptal se s plnou pusou Blonďák. ,,Tady Bella umí péct. Talent od přírody." řekl Pánvička. Newt mi dal ruku na rameno a usmál se na mě. ,,Někoho takovýho jsme tu potřebovali, nikdo z nás tady píct neumí a když jsme se o to pokoušeli, nedopadlo to zrovna dvakrát dobře." Jen jsem se usmála.

Po půl hodině jsme vyndali sušenky a já jsem měla tu čest jako první ochutnat. ,,Tyjo, ty jsou tak dobrý. Dobrá práce Isabello, moc dobrá." Pochválila jsem se. Oba kluci se začali smát a taky ochutnali. ,,Skvělá práce Isy, skvělá práce." pochválil mě Newt. I Pánvičkovi chutnalo.

Vůně sušenek přitáhla skoro všechny Placery. ,,Alby nebude spokojenej, že jsme je všechny vyrušili z jejich práce." poznamenal Newt. ,,Asi ne, ale každý si zaslouží chvilku pauzu a dobrou sušenku." Řekla jsem a začala každému rozdávat dvě sušenky.

_____________________________
Veselé Velikonoce všem!🐇🥚
Doufám, že jste měli dobré prázdniny a hezký víkend😊