Golden days (TMR ff-CZ)

#26

Na večeři mě kluci představili novému bažantovi, který chudák přijel do tohohle šílenství. Byl okamžitě naočkován lékem proti nemoci. Přijel ten den, co jsem se vrhla do Labyrintu, takže jsem ho od té doby neměla šanci poznat. Jmenoval se Joshua a měl blonďaté vlasy a modré oči.

,,Víte, já jsem dneska přemýšlel, a napadlo mě, jak někdo může vůbec postavit něco tak velkého jako je Labyrint. Jak někoho napadne poslat bandu pubertáků na tohle místo a něco očekávat. Kdybych to dělal já, posbíral bych bandu vědců, ty by už byli dávno venku." Řekl Minho napůl seriózně, napůl jako vtip.

,,Já nevím Minho, co ty víš, třeba je celej svět v Labyrintech, nebo jsme jediný přeživší." Poznamenám. Minho se zasměje. ,,Kdo by nás sem ale posílal,hm? Jeden člověk na světě je pověřen posíláním lidí do všech Labyrintů světa. To on je Tvůrce, jenom on sám. Docela mu závidím, mít nedobrovolně uvězněný děti v obrovským Labyrintu a mučit je tady, tak jsem si vždycky představoval moji práci. Asi mu řeknu, jestli by pro mě neměl místo." Řekl Minho. Všichni jsme se na něj podívali stylem 'myslíš to vážně' a protočili očima.

Po večeři jsme si šli sednout k zapálenému ohni. Nikdy jsem se na něj netěšila víc než dneska. Milovala jsem jen tak koukat do ohně a nic neříkat. Dělala jsem to docela často. Vlastně každý večer aspoň na chvíli. Pročistila jsem si myšlenky, mohla přemýšlet o věcech, o kterých nechci přemýšlet na hlas nebo na to nemám čas. Někdy jsem přemýšlela nad vtipnými věcmi jako třeba naše hra na honěnou s Minhem, ale někdy mě moje mysl zavedla do temnějších chvílí mého života tady. Jednou se otevřel šuplík s myšlenkou na Petera a celou situaci kolem něj, ten večer mi nešel zavřít, a tak jsem musela odvrátit zrak a zapovídat se s klukama. Někdy jsem myslela na rodinu, jak asi vypadají, jestli mám oba rodiče, jestli mám vůbec sourozence nebo ne, jak se asi teď mají, nebo jestli jsou taky v Labyrintu nebo jsou třeba mezi Tvůrci a posílají děti do Labyrintu, jak říkal Minho.

Většinou jsem u ohně seděla s Newtem a taky Minhem. Ti dva si vždy povídali. Vždycky si měli co říct, a to mě na nich udivovalo. Hrozně ráda jsem je viděla si povídat. Vím, že byli kamarádi dlouho předtím než jsem tady byla já. Bála jsem se, že když budu s Newtem chodit, vměstnám se mezi ně, a už spolu nebudou trávit tolik času. Ale nemohla jsem se víc mýlit, ti dva si povídali ještě víc a mě to vždy hřálo u srdce. Někdy se ke mě přidali v pozorování ohně. Bylo zajímavé vidět Minha, který většinou povídal, být v klidu a být ztracený ve svých myšlenkách. Věděla jsem, že přemýšlí o jeho ségře. Není jisté jestli to jeho sestra je, ale jak mi ji popisoval, je tady jen malé procento toho, že by sourozenci nebyli. Jen doufám, že ji doopravdy někdy potká, byla bych moc ráda ho vidět šťastným.

,,Miluju tě." Pošeptal mi někdo do ucha. Vytrhl mě přitom úplně z mého transu. Hned jsem věděla, kdo to je a podívala se na dotyčného. ,,Já tebe taky." Pošeptala jsem zpátky. Newt mi dal krátkou pusu a položil si svoji hlavu na moje rameno. ,,Ale! Ještě jednou, prosím! Notak lidi, prosím! Já jsem to skoro viděl, jen jste tu pusu měli protáhnout o jednu sekundu a měl bych to." Zakňučel Minho, který se na nás koukal. Zasmáli jsme se. ,,Ve tvých snech Minho, ve tvých snech." Řekl Newt a zakoukal se do ohně, jak to vždycky dělávám já. Udělala jsem to samé a brzy usnula s hlavou opřenou o hlavu mého přítele.

Ráno se probudím na tom samém místě, kde jsem včera usnula. Zvednu hlavu z mé pohodlné pozice na hlavě Newta a rozhlídnu se kolem sebe. Minho je s ostatními běžci už u brány chystající se na jejich běh do práce. Rychle mi zamává a vyrazí směr Labyrint. Jinak nevidím nikoho jiného vzhůru, kromě Pánvičky, který je vidět v kuchyni, jak něco kuchtí.

Newt pořád spí, tak se ho rozhodnu ještě chvíli nechat prospat, protože něco mi říká, že spánku se mu nebude v příštích týdnech moc dostávat. Ale po hodině ho vzbudím, protože za chvíli bude snídaně a já se chci ještě jít osprchovat.

,,Newte, andílku, vstáváme." Šeptám a přitom mu hladím jeho blonďaté vlasy. ,,Ještě ne, ještě chvíli." Zamumlá Newt a posune si svoji hlavu z mého ramene do mého klína. Hraju si s jeho vlasy a splétám mu malé copánky. ,,Za chvíli bude snídaně a já bych se ráda šla osprchovat." Řekla jsem. ,,Nikam nejdeš, kam si mám pak lehnout?" Zeptá se svým ranním hlasem. ,,Zeptám se třeba Pánvičky kdyby jsi chtěl, ale teď už vstávat, už fakt potřebuju." Řekla jsem a on nespokojeně zamumlal, ale nakonec se zvedl. Dal mi ranní polibek a zvedl mě. Došel se mnou do koupelny.

,,Ty jdi do sprchy a já ti přinesu oblečení a učešu vlasy, dneska mám dobrou náladu a chci udělat něco pro moji nádhernou přítelkyni." Vysvětlil a rozběhl se k místu, kde byl můj batoh. Udělala jsem, jak poručil a brzo jsem slyšela jak se dveře zase otevřely. Newt oznámil, že je tady on, abych se nebála. Vylezla jsem ze sprchy asi za půl hodiny a oblékla se do outfitu, který mi Newt vybral, a musím uznat, byl moc pěkný.

Šla jsem ven, abych našla Newta, protože mi chtěl učesal vlasy. Našla jsem ho sedícího o stěnu. K mému překvapení spal. Došla jsem dovnitř a nabrala do dlaní vodu a hodila ji Newtovi do tváře. Ten byl hned na nohou a zjišťoval co se děje.

Za další půl hodinu jsme už seděli na snídani. Já měla čerstvě udělané rybí copánky od Newta, který byl až moc dobrý v účesech.

Pánvička byl v dobré náladě, pořád si prozpěvoval a vyprávěl jeho sny. Byl z toho tak nadšený, že jsme ho nechali. A překvapivě jsme byli všichni čtyři v dobré náladě a tak jsme zpívali a povídali si s Pánvičkou. Musím říct, že Pánvička má teda divný sny. Prý se mu zdálo o Minhovi, který byl převlečen za Rmuta a Winston byl převlečen za Břitvouna a pořádali spolu karneval. Prý si i dali pusu. V ten moment Winston totálně zrudl a musel si zakrýt obličej rukama. Já myslím, že když tomu dáme pár týdnů, Pánvičkův sen nebude daleko od reality.

,,Isabello! Dneska je to shromáždění ohledně tebe, jak se těšíš?" Zeptal se Gally, když si sedl vedle mě. Trochu jsem se od něho odsunula a odstrčila jeho ruku, kterou mi položil na rameno. ,,Nech ji Gally." Řekl Newt a probodl ho pohledem. ,,Klídek, klídek Newtíku. Nic ji neudělám, jenom jsem ji to chtěl připomenout, jelikož porušila pravidla, a to se trestá. Sama si viděla, co se stalo Peterovi, snad nechceš aby se to stalo i tobě, hm?" Řekl Gally s velkým podlým úsměvem na jeho rtech.

,,Víš co Gally? Ty by si byl ve větších a větších bolestech každej měsíc, kdybych do toho frasnýho Labyrintu nešla. Takže prosím vstaň, odejdi a nech nás si v klidu sníst naší snídani. Děkuju." Řekla jsem klidně, protože jsem si nechtěla zkazit náladu pitomcem jako je Gally. Chtěla jsem, aby mi nálada vydržela aspoň do schůze, kde Gally bude taky, takže vím, že mi náladu pro zbytek dne totálně zkazí.

Gally s tím jeho úsměvem odešel a vrátil se ke svým kamarádům. My jsme dojedli v tichosti a všichni se nedobrovolně odebrali na schůzi kápů.

____________________________
Co si myslíte, že se stane příště?😏
Uvidíme...😏😁