Golden days (TMR ff-CZ)

#3

Probudil mě Newt s tím, že mi něco potřebuje ukázat. Vůbec se mi nechtělo vstávat, protože jsem se překvapivě dobře vyslala. Milovala jsem se pořádně vyspat a jenom tak ležet, ale to jsem asi na špatném místě.

Newtovi jsem několikrát ukázala, že jdu doopravdy nedobrovolně, ale stejně mě dále vlekl někam. Musel mě doslova táhnou za nim, jinak bych mu zdrhla zase zpátky do postele. A on to moc dobře věděl, takže mě nepouštěl ani když jsme se dostali k onu místu.

Poprvé jsem vzhlédla od mých bot a uviděla jsem, že jsme byli u jedné z velikých zdí. Bylo na ní vyryto alespoň 40 jmen, některá byla přeškrtnutá. Newt mi podal nůž. ,,Teď jsi jednou z nás, musíš tím pádem vyrýt jméno na zeď." vysvětlil a opřel se o stěnu.

Našla jsem si volný místo nad Newtovým jménem a vyryla jsem tam to své. Isabella. Měla jsem sice štěstí, že se nejmenuju třeba Vidlička, ale zrovna krátké jméno jsem taky neměla.

Když jsem byla hotová, Newt mi ještě vysvětlil proč jsou nějaká jména přeškrtnutá. ,,Došlo mi to, ale díky, že jsi mi to potvrdil." on se jen zasmál a vydali jsme se na snídani.

Pánvička nám dal naši snídani, jogurt s malinami, a my si přisedli k Minhovi a ještě pár klukům, které jsem neznala. Nikdo jiný v jídelně nebyl.

,,No koukejme kdo se nám probudil. Viděl jsem, jak tě Newt musel táhnout, tady se někomu nelíbí ranní vstávají." přivítal mě Minho. ,,No to víš, když celou noc vymýšlím plán, jak vás všechny kuchnu, tak to pak musím dospat ráno." on se jen zasmál. Ostatní na nás koukali jako na blázny z blázince. Ani jsem se jim nedivila.

,,Proč tu nejí nikdo jiný?" zeptala jsem se. Minho se jenom zasmál. ,,My běžci snídáme a vstávame dřív než všichni ostatní, aby jsme šli do labyrintu hned jak se brány otevřou. Brány?! Žádných takových jsem si nevšimla. Ani jsem je neslyšela zavírat. Chlapec vedle Minha si povzdechl. Asi pochopil můj výraz. ,,Labyrint se pomocí bran každou noc zavírá, aby na nás nezaútočily Rmuti, to jsou zrůdy co tam žijou. A zase každé ráno se zpátky otevřou." vysvětlil mi a já jsem mu děkovně přikývla.

,,Slyšel jsem, že se jmenujes Isabella, já jsem Ben," představil se chlapec a podal mi ruku. Já mu gesto oplatila a usmála se. Koukla jsem se na Newta, protože jsem vycítila jeho pohled. Ale hned ho odvrátil a vrátil se ke svému jídlu a po chvíli se omluvil, ze musí ještě něco zařídit a odešel. Ještě když vycházel z jídelny jsem se po něm nechápavě koukala, ale nechala jsem toho. Bylo to divné, to musím uznat, ale asi fakt něco musí jít zařídit.

Běžci po chvíli odběhli do Labyrintu a já jsem osaměla. Dojedla jsem svůj jogurt a odnesla jsem Panvičkovi zpátky misku. Nevěděla jsem, kam mám jít, jelikož tu Newt nebyl, tak jsem prostě vyšla z jídelny a šla si sednout k nejbližšímu stromu.

Po chvíli si mě vyhlídl Alby. ,,Co tu děláš? Nemáš něco na práci?" zeptal se docela nepříjemným tónem. ,,Newt mi neřekl kam mám jít nebo co mám jít dělat, tak jsem ho tu začala vyhlížet, ale nevidím ho nikde." vysvětlila jsem mu moji samotu.

,,Ach jo, ten grind. Tak pojď, dovedu tě k meďochům." Vstala jsem a šla na ním. Představil mi Clinta a Jeffa a řekl jim, že u nich budu dneska pracovat.

Musela jsem roztřídit nějaký papíry, přerovnat věci, jako třeba léky nebo obvazy. Musela jsem vyměňovat kyblíky u lidí, kteří se včera opili a dnes neustále zvrací. Bylo to docela hnusný, ale dělat jsem to musela.

Ale neříkám, že mi práce vadila. Dokonce jsem pomohla Jeffovi s jedním pacientem a za to mě propustil dřív. Vydala jsem se do kuchyně zjistit kdy bude oběd, ale místo toho jsem tam zůstala a pomohla ho Panvičkovi udělat.

Zazvonila jsem na zvon a první Placeri se začali objevovat.

______________________________
Doufám, že se kapitola líbila😊