Případ v neznámu

V nouzi poznáš přítele

Ahoj všichni, na světě je další kapitola, užijte si ji. 
(Tato kapitola navazuje na V rušných ulicích Londýna.)

„Enolo,... Enolo!, zpomal!....myslím, že jsem ho setřásli." Volala jsem na ní a snažila se popadnout dech. Není zrovna jednoduché běhat, když máš u sebe dvě pistole, novou paruku a další nezbytné věci. A ne, nemohla jsem se na ně vykašlat! Enola konečně zastavila, ale nepřestala být obezřetná. Zajímalo by mě, co se vlastně stalo.
„Kdo nás vlastně pronásleduje?"
„Ten chlap z vlaku."
„Cože!, ale jak tě mohl najít, vždyť si má myslet, že jsme mrtví." Řekla jsem nevěřící tomu, co slyším.
„To jsem si myslela taky, každopádně nejde tak úplně po nás, ale po Tewkym." „Musíme ho najít."
„Co tak najednou? " „Myslela jsem, že s námi nechceš mít po příjezdu do Londýna nic společného. "
„No...možná mi na Tewkym, na vás, záleží víc něž jsem si myslela.".... „Přestaň na mě tak zírat a pojď, musíme se někde převléct, do Basilwether hall nemůžeme jít v tom co máme na sobě." Řekla trošku podrážděně Enola.
„Proč do Basilwether hall?" podivila jsem se.
„A kde jinde bys chtěla začít hledat, než tam kde se Tewky narodil. " řekla vědoucně Enola.
„Ale máme tu ještě jeden problém, teď, když mě pronásleduje Sherlock Holmes, bude těžké nepozorovaně vniknout na panství."
„S tím si nedělej starosti, z toho důvodu se půjdeme převléct, aby nás někdo jako je Sherlock Holmes nepoznal."
„Fajn, půjdeme ke mně do bytu?" „Bydlím jen kousek odtud." navrhla jsem. Enola chvíli přemýšlela, ale nakonec přikývla.

Po uklizení věcí, které jsem táhla sebou jsem se začala převlíkat do uniformy, co nosí sloužící z Basiwether hall. Plán byl asi takový, Enola půjde dovnitř panství, představí se jako Mei Beatrice Pouzi, vdova a žena detektiv (hodně štěstí Enolo) a já se mezitím porozhlédnu v zahradách a poptám se, jestli někdo něco neví.
„To se hodí." poukázala Enola na pistole.
„Jo, to jo, ale používám je jen v krajních případech." „Jeden chlap z městečka mě učil střílet, tedy, spíš se o to pokoušel."
„Moje matka mě zas učila bojovému umění, myslím si, že by byla na mě moc pyšná, kdyby viděla, jak jsem to aplikovala na tom najatém vrahovi. " řekla s úšklebkem Enola. Taky jsem se tomu pousmála a oblékala se dál.
„Co jsi vlastně dělala poblíž doků?"
„Hledala jsem....vodítka k nalezení mojí matky."
„Tohle jsem našla společně s krabicemi plnými výbušnin." řekla a podala mi složený papír. Byl to leták na podporu práv žen.
„Tvá matka patří k sufražetkám?"
„Já nevím, zmizela na mé narozeniny, nenechala ani dopis na rozloučenou, já...."
„To je v pořádku Enolo, pomůžu ti s hledáním, jestli chceš." Řekla jsem jí a objala jí kolem ramene.
„Díky, seš vážně hodná Erin." „A já ti na oplátku pomůžu se Sherlockem. "
„Vlastně, taky někoho hledám."
„Vážně a koho?"
„Moji sestru, ona je jeden z důvodů, kvůli kterým jsem utekla z domu, tedy kromě paní Brendy Garciové." řekla jsem otráveně.
„Předtím v lese si nám něco o tom říkala, ale měla jsem pocit, že to není všechno." řekla Enola.
„To by bylo na dlouhé vyprávění, ale ve zkratce, paní Garciová má dceru v přibližně stejném věku jako jsme mi dvě, jmenuje se Julie." „Chtěla ji provdat, zájem projevil vévoda z Cornwallu, takže si to umíš představit." „Jenže ta stihla zdrhnout se synáčkem od mlynáře, takže by ze svatby nic nebylo. " „Paní Brenda byla vždycky ziskuchtivá, i když majetku podle mě měla dost, a tak jí napadlo, že mě bude vydávat za svoji dceru." „Vévoda jí ještě neviděl a ostatní z městečka by si nedovolili nic říct." „Nezbilo mi nic jiného než se sbalit a odejít."
„Vážně Erin, pořád žasnu nad tím, co někteří lidé dokážou udělat kvůli penězům a postavení." kroutila hlavou nevěřícně Enola.
„Z týhle šlamastyky ti pomůžu hned co pomůžeme Tewkymu, to ti slibuji."
„Díky Enolo, ale teď už musíme vyrazit, čeká nás Basilwether hall!"