Případ v neznámu

Návštěva v květinovém ráji

Květiny. Květiny všech druhů, barev a velikostí. Tak tohle je trh Covent Garden. Teď už jen najít mé kamarády, řekla jsem si a vyšla vstříc stánkům. Prodavači květin mi zrovna cestu neusnadňovali, neustále na mě pokřikovali ať si něco koupím a někteří byly dost neodbytní.
„Slečno, kupte si tulipány." zavolal na mě jeden z prodavačů.
„Ani ne, já...."
„Tak třeba narcisy?"
„Nepotřebuju..."
„Nebo snad růže?" „Každá mladá dáma má ráda růže."
„Nechci, děkuji!"
„No, no, nemusíte se hnedka urážet."
„Já, že se urážím....víte co, na shledanou!"
Jak jsem říkala, dost neodbytní. Možná na sebe moc upozorňuji. Vždyť mám na sobě krásné žluté šaty a klobouk se slunečnicemi. Zauvažovala jsem nad tím, ale dál jsem se touto myšlenkou nezaobírala.

Konečně jsem je zahlédla a vydala se k nim. O něčem mluvili a Tewky najednou zvážněl.
„Jsi tu kvůli penězům, vypsali odměnu.", řekl Tewky.
„Vážně?" „V tom případě tě chytím a jdu si pro ni!", řekla Enola a rychle chytla Tewkyho za starou dělnickou bundu. Hned potom ho se smíchem pustila. Tewkyho to vyvedlo z míry, ale nedal na sobě nic znát.
„Ale notak, nebuď přece směšný." „Jsem tu, protože...jsem si tě v tvé nepřítomnosti oblíbila a protože, zdá se, že tvůj život je stále v ohrožení." řekla Enola.
„Proč sis mě oblíbila?" zeptal se Tewky s úsměvem.
„Vážně, na to se ptáš?" „Ne kdo mě chce zabít?" řekla Enola.
Tewky za svými zády vytáhl růži a podal ji Enole. Vzala si ji a podívala se na ni a pak zpátky na Tewkyho. Musím říct, že to byla vážně pěkná růže. Měla světle růžovou barvu, která ladila se šaty, které měla Enola na sobě. Kromě šatů se zadními vycpávkami, měla Enola drobné náušnice a rozpuštěné vlasy, vzadu upravené do ozdobného drdolu.
„Možná by sis to s odměnou měla rozmyslet, jeho rodina je přece jen dost zazobaná.", zavtipkovala jsem s úšklebkem na rtech. Oba se ke mně otočili.
„Tady jsi, už jsem si myslela, že ses ztratila.", řekla jako první radostně Enola.
„Promiň, trochu jsem se zdržela."
„Ahoj Erin, dlouho jsme se neviděli.", řekl Tewky.
„Taky tě ráda vidím." „Koukám, že stále žiješ, to je dobře."
„A o tom chci právě mluvit.", řekla Enola.

„Našla jsem tvé vylisované květiny." „Byly moc krásné, jinak jsou mi květiny ukradené.", řekla Enola a odhodila růži, kterou jí dal Tewky, k jiným květinám mezitím, co jsme procházeli mezi stánky.
„To, protože jsi omezená.", řekl Tewky.
„Omezená, jak se opovažuješ!" obrátila se k němu Enola.
„Omezená, a to úmyslně.", opravil se rychle.
„Na kluka se dá změnit názor."
„Nejsem kluk, jsem muž." odpověděl ji na to Tewky.
„Budeš muž až ti řeknu, že jsi."
„Enola má ale v něčem pravdu.", řekla jsem, ještě pobavená z toho, co před chvílí řekla Tewkymu.
„Není omezená."
„Ale..." chtěl něco říct Tewky, ale nenechala jsem ho.
„Nebo bys radši, kdyby "hystericky" omdlévala a dělala náhrdelníky z mušlí?"
„Ne, ale..."
„Tak vidíš.", řekla jsem vítězně.
„Erin má pravdu.", přidala se na moji stranu Enola.
„Asi máš pravdu, ale ne ve všem.", řekl nakonec Tewky.
„Dobře, teď ale musíme vyřešit co s tebou Tewky.", změnila téma Enola.
„Ale nejdřív se pokusíme pomoc Erin."
„Mě?" „Ale to Tewkymu jde o život, já počkám."
„Ty už si nám pomohla dost, jsme na řadě, abychom ti na oplátku pomohli mi.", nedala se odbýt Enola.
„Souhlasím.", přidal se Tewky.
„Fajn.", povzdychla jsem si. „Poslední moje vodítko je Královská akademie, tam můžeme začít hledat moji sestru."
„Tvoji sestru?" „Myslel jsem si, že se schováváš před tvou bývalou paní domácí." ptal se Tewky.
„No jo, ty to vlastně nevíš.", uvědomila jsem si.
„To neřeš, já mu cestou všechno vysvětlím.", řekla Enola. Já jsem jen přikývla a společně jsme vyrazili k akademii. 

A je tu nová kapitola! Doufám, že se líbila.

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Stacy Jenner, ať nám neumírá.=)