Epilog

127 7 10
                                    

Za rohem jedné budovy postávala mladá žena. Nebyla nějak nápadná, a to jí vyhovovalo. Pohybovat se nenápadně uličkami, prakticky bez povšimnutí, to byl její každodenní život a také občasná radost. Dnes tu ale byla jen kvůli jedné jediné osobě, své mladší sestře. Pozorovala ji z dálky, jak se svou kamarádkou jde vstříc novému dobrodružství, bez výčitek plná naděje. Musela se pousmát. Vzpomněla si na chvíle, kdy byla také taková. Na její první misi, co jí její nadřízená zadala. Ten pocit z úspěchu byl nezapomenutelný. To vše ale byla minulost. S uvědoměním, že musí pokračovat v plnění svého úkolu si povzdechla a naposledy se podívala na dvě šťastné dívky a se slovy, která z dálky neměli šanci slyšet, se rozloučila. „Hodně štěstí Erin a Enolo, budete ho potřebovat." 

Hezký večer, měla jsem zrovna čas, tak jsem konečně dopsala poslední dvě kapitoly. Už jste se nemohli dočkat, co? =)

Každopádně budu ráda za vaší odezvu a užijte si čtení.

Vaše CarolineAn.

(Jo a už chystám další "knížku", ale musíte být trpělivý, protože jsem v maturitním ročníku a moc volného času nemám=) )

Případ v neznámuKde žijí příběhy. Začni objevovat