Případ v neznámu

Panství Basilwether

Rozlehlé panství Basilwether by mohlo být jeden z důkazů, že šlechta má až moc peněz a neustále jen fňuká. Já mít tolik peněz, podporovala bych sirotčince nebo postavila školu pro chudé, pomyslela jsem si. V tomto "domě" žil Tewky společně s jeho matkou (lady Tewkesbury), jeho strýcem (sir Whimberl Tewkesbury), babičkou (Vdova) a početným služebnictvem. Zde se teď nacházíme.

Mezitím co Enola byla uvnitř si pokecat s příbuznými Tewkyho, jsem se procházela zahradami, které byly snad ještě větší než samotné panství. Kromě toho tu také měli lesní park. Bylo velmi snadné se tu pohybovat nepozorovaně díky mojí uniformě služebné. Rozhlížela jsem se kolem, ale žádné místo na schování nebo nějaká skrýš tu nebyla. Podle rozhovoru z vlaku jsem pochopila, že Tewky to tady neměl zrovna v lásce, a tak nejlogičtější bylo hled skrýš, kam se mladý markýz schovával, když potřeboval od všeho utéct.
Nakonec jsem to vzdala a šla směrem k zahradníkovi, který stříhal keře s růžemi.
„Em,...ahoj nechceš s něčím pomoc?"
Zahradník se ke mně otočil a řekl, „Jo, pomoc by se hodila."
„Vezmi si nůžky a ustřihni pár růží do vázy pro madam, aby se zas nerozčilovala, že je tam nemá." Uposlechla jsem ho a začala stříhat růže.
Zahradník na chvíli přestal pracovat a pořádně si mě prohlédl. „Tebe neznám, seš tu nová?"
Trochu jsem znejistila, ale nakonec jsem mu odpověděla „Jo jsem, přijali mě sem včera."
„Aha, mě to bylo divný, já totiž všechny holky odtud znám." řekl a dál se věnoval své práci.
„Mladý pán, často byl venku?"
„Ano, byl neustále venku, nikdo ho nemohl udržet v panství." „Chodíval směrem k lesnímu parku, bůh ví, co tam dělal."
„Nejspíš tam měl klid." Podotkla jsem.
„Už mám hotovo, kam mám růže donést?
„Do druhého pokoje od vchodu, je celý modrý, nemůžeš ho přehlédnout."
„Dobře, tak já půjdu." Hned jak jsem byla ze zahradníkova dohledu, jsem dala jedné sloužící růže s výmluvou, že musím něco důležitého zařídit. Pak jsem se vydala k parku.

Lesní park byl nádherný. Byl tu klid, ale především sem moc nikdo nechodil. Ideální místo, kam se zašít. Chvíli jsem ho procházela až jsem to konečně našla. Na rozvětveném stromě se silným kmenem vysoko ve větvích byla postavena improvizovaná skrýš. Nadzvedla jsem si sukni a začala šplhat.
Když jsem se dostlala k desce, na které všechno stálo, otevřela jsem poklop a vlezla dovnitř. První věc, co mě uhodila do očí byly obrázky s loďmi a ponorkami. Dále tu byl stolek se spousty knihami, také mapy a kousek vedle houpací síť. Jednu z map jsem vytáhla. Byly na ní zakroužkované londýnské doky.
„Tak takhle je svedl ze stopy." „Asi to bude i důvod, jak mě ten muž v buřince našel, sledoval tuhle falešnou stopu." řekla zničehonic Enola.
„Ježiš!...Enolo, tohle mi už nikdy nedělej, hrozně si mě vyděsila!"
„Promiň." řekla provinile. Místo černých vdovských šatů měla na sobě stejné oblečení, jaké tu měla většina zahradníků a v ruce držela knížku s nápisem Život lodního dělníka.
„Kam myslíš, že doopravdy šel?"
„Nevím, od Tewkyho příbuzných jsem se nic nedozvěděla." „Přišel tam ten otravný inspektor ze scotland yardu, jak že se jmenoval?....Už vím!, Lestrade a všechno pokazil."
„No, co se dá dělat musíme to tu prohledat."
Přikývla jsem a začali jsme společně hledat vodítka. Při svém hledání jsem nenápadně pozorovala Enolu. Nemohla jsem si pomoc. Stylem, kterým prohledávala věci, jak prohlížela každý detail, mi někoho připomínala, ale ani za nic si nemůžu vzpomenout koho.
Při mém hledání mi čím dál víc docházelo, že Tewky je chytřejší, než vypadá. Všechno si pečlivě naplánoval. Jak předtím zmínila Enola, dokázal je přesvědčit o tom, že chce po zbytek života plout na lodi. Dokonce jsem našla i podobné zavazadlo, v kterém se nechal odnést do vlaku.
„Bavíte mě vikomte Tewkesbury, vy úžasný markýzi z kvetoucího Basilwether." říkala si Enola spíš pro sebe. Pousmála jsem se tomu a otočila se k ní. Tewky ti přirost k srdci víc, než si přiznáváš, co?  V ruce měla otevřenou malou červenou knížku s pevnou vazbou. Když jsem se k Enole přiblížila všimla jsem si, že na stránce je položeno několik usušených květin a nad nimi nadpis Covent Garden.
„Tak sem měl namířeno." „Ten těm květinami je vážně posedlí." poznamenala jsem.
Enola k tomu něco chtěla říct, ale vylekal nás něčí hlas. Byla to Tewkyho babička.
„Není to tak bezpečné, jak to vypadá." „Některé z těch větví jsou velmi pochybné." Enola vykročila směrem odkud vycházel její hlas. Naštěstí to vypadalo, že si mé přítomnosti Vdova nevšimla. Bylo by nejlepší, kdyby to tak i zůstalo.
„Dobré jitro, věřím, že jsme se už potkali, jen jste byla jinak oblečená." pokračovala dál Vdova.
„Vy jste to už objevila dřív, že?" ptala se jí Enola.
„Našli jsme to před pár dny." „Neslezla byste dolů?"
Enola začala lézt dolů, ale ještě předtím mi potichu řekla „Sejdeme se na Covent Garden."
Přikývla jsem, ale musela jsem počkat až s Vdovou půjdou od skrýše.
„Našla jste něco, co by uspokojilo vašeho zaměstnavatele?" vyptávala se Vdova.
Zaměstnavatele? Zdá se, že o Enole pořád nevím všechno.
Enola, která už stála na zemi odpověděla „Oh,... ne,... Sherlock, asi se tu bude chtít porozhlídnout." Sherlock! Sakra! Co jsi zač Enolo?
„Jak že znělo vaše jméno?"
„May, May Beatrice Pouzi."
„A kolik vám je, slečno Pouzi?"
„22" odpověděla Enola.
„Budu muset propustit zahradníka, půjčil vám uniformu." povzdechla si Vdova.
„Ne, donutila jsem ho, svázala jsem ho." „Umím džúdžucu, bojové umění " řekla Enola a předvedla bojový postoj. Sice nevím, jestli ti můžu úplně věřit Enolo, ale každopádně máš smysl pro spravedlnost. Pomyslela jsem si s úsměvem na rtech.
„Jste vskutku fascinující, slečno." „Nebo raději "paní"?" „Upřímnou soustrast, mimochodem." Vdova Enole pokynula, aby šla za ní. Dál jsem už jejich rozhovor neslyšela. Slezla jsem dolů a protáhla se. „Proč jen všechno musí být tak složitý?" postěžovala jsem si.
Vydala jsem se na cestu. Čekal mě trh Covent Garden.

Ahoj všichni, chtěla bych se s vámi podělit o dvě "novinky".
Takže:
1) Enola Holmes 2 se oficiálně připravuje na natáčení. =)
2) Ti, co čtou knižní verzi se můžou začít těšit na podzim, protože vyjde druhý díl ze série.
To je vše. Užijte si čtení kapitoly a třeba zanechte i nějaký milý komentář.
CarolineAn