Případ v neznámu

Nepříliš příjemné setkání

Ahoj všichni! Další kapitola je na světě!Doufám, že se vám bude líbit.Já osobně jsem měla hodně zábavy při jejím psaní.CarolineAn

(pohled paní Hudsonové)

Mnoho z vás mě zná jako paní Hudsonovou, domovnici v bytě 221B na Baker Street. Dnes vám budu vyprávět o jednom z případů, co Sherlock řešil. Ano, ano, já vím, že to je Johnova parketa, a proto jsem ho požádala o pomoc. Po několika neshodách mi řekl ať něco napíšu sama, že si to poté přečte.

Jako každé ráno jsem vařila čaj se snídaní proSherlocka a Johna. Hned co jsem s ní byla hotová jsem vyšla schody azamířila do obývacího pokoje. Popravdě, s tím nepořádkem, co tu panoval senedalo říct, že by to měla být místnost, kde mladí pánové přijímají svénávštěvy. „Hoo hoo, nesu snídani!"„Ah, nevěděla jsem, že budeme mít společnost."
„Paní Hudsonová, tohle je paní Garciová, přišla Sherlocka požádat o pomoc."
„Paní Garciová, přestavuji vám naší domovnici, paní Hudsonovou." Přestavil násvzájemně John Watson.
„Těší mě.", odpověděla paní Garciová.
„Ráda vás poznávám."
Paní Garciová, dáma asi ve 40 letech, obtloustlé postavy, v příšernýchzelených šatech, které se k jejímu věku absolutně nehodily. Už jenompohled na ní nebyl zrovna příjemný. Doufám, že co nejdříve odejde.
„A copak vás sem přivádí?", optala jsem se jí a při tom položila tác sesnídaní na stůl.
„Na to jistě brzy přijdeme paní Hudsonová.", řekl Sherlock a posadil se dokřesla, aby zaujal svou obvyklou polohu.
„Sherlocku! to jste nemohl trochu poklidit, když tu máme hosta." Vyčetla jsemmu, ale marně. Sherlock to ignoroval a vyzval paní Garciovou, aby řekla důvodjejí přítomnosti.
„Můžete začít paní Garciová."
„Abyste mě pochopil pane Holmesi, po smrti manžela žiji sama se svou dcerou akomorníkem."
„Dcera má už věk na vdávání, tak jsem se rozhodla jí najít manžela. "
„Zájem o ní projevil mladý vévoda z Cornwallu, byla jsem nadšená."
„Jenže Erin dvakrát nesdílela mé nadšení, zkrátka utekla."
„A z toho důvodu jste se přestěhovala do Londýna, do jednoho z novýchbytů v Brick Lane." řekl Sherlock.
„Ano, máte pravdu! " „Ale jak víte, že jsem se přestěhovala do Brick Lane a žeje ten byt nový? "
„Vaše šperky, jsou nové, kromě dvou prstenů, které jsou staré asi dva týdny." „Taktéžvaše šaty jsou novější. "
„To by mohlo znamenat, že buď si ráda dopřáváte nebo ve vašem případě jste serozhodla, že nehodláte bydlet ve starém bytě, když jste dostatečně finančnězaopatřena."
„Sherlocku!... "chtěl ho John napomenout, ale nestihl ani dokončit větu.Sherlock hned pokračoval ve svém výkladu.
„Také je z vás cítit nový dřevěný nábytek." „V každé nové nebo přestavěnémístnosti trvá, než se vyvětrá tato specifická vůně."
„A jak vím, ve které ulici bydlíte?" „Vnovinách nedávno psali, že v Brick Lane přestavovali staré byty na nové.", dořeklSherlock a podal paní Garciové noviny jako důkaz. Paní Garciová stačila jenpřekvapeně zírat.
„Jak vidím, pane Holmesi, lidé vůbec nepřehání, když o vás říkají, že jste...profík ve svém oboru."

Ano, jistě, Sherlock je nejlepší detektiv v Anglii a nejspíš i na celém světě, ale měl by se naučit po sobě uklízet. Ach jo, už se na to nemůžu dívat! Tak jsem s mrmláním začala uklízet a nadále poslouchala jejich rozhovor.
„Mám s sebou fotografii mojí dcery, abyste věděl, koho hledat.", řekla paní Garciová a podala jí Sherlockovi. Ten jí začal zkoumat. Přikradla jsem se ke křeslu, kde Sherlock seděl a podívala se na fotografii se ztracenou dívkou.
„To je ale pěkná mladá dáma. "poznamenala jsem.
„Paní Garciová, proč jste mi neřekla, že to není vaše biologická dcera?" optal se Sherlock.
„Jak jste?!...nepřišlo mi to důležité!"
„Potřebuji vědět všechna fakta, pokud ji mám najít."
„Já...omlouvám se pane Holmesi...mám ještě fotografie z Erinina pokoje, samozřejmě jsem nechala všechno tak, jak to tam zanechala."
„To je od vás...ohleduplné.", snažil se zmírnit situaci John.
Paní Garciová se začala přehrabovat v kabelce, kterou měla s sebou, ale najednou vykřikla „Ale ne!" „Já jsem je zapomněla v bytě na Brick Lane.", naříkala paní Garciová.
„To nevadí paní Garciová, doprovodíme vás spolu s Watsonem k vašemu bytu."
„Určitě?" podivil se John.
„Ano, stejně máme ještě další pochůzky, tak zabijeme dvě mouchy jednou ranou."
„Klidně je můžu přinést pane Holmesi, nechci vás obtěžovat."
„Neobtěžujete nás, nemějte obavy."
„Než se s mým kolegou připravíme, mohl bych vás poprosit abyste mezitím sehnala drožku?"
„Drožku...jistě pane Holmesi.", řekla paní Garciová, zvedla se a šla směrem k východu.
„Ještě něco, sám řeším jisté rodinné problémy a proto vás upozorňuji na to, že hledání vaší dcery se může prodloužit."
„Samozřejmě se budu snažit jí co nejrychleji najít." Paní Garciová na to jen přikývla a šla sehnat drožku.
„Sherlocku a co bude se snídaní?"
„Schovejte nám ji na později paní Hudsonová." Odpověděl mi.
 „A buďte opatrní."
„To mi vždycky, to mi vždycky paní Hudsonová." Dál už jsem jen slyšela vrzání schodů, které se ozývalo při jejich odchodu.