V jiné dimenzi [Mattem] POZASTAVENO

Náramek (18. Kapitola)

"Ale furt to není to překvapení."
Zvedl jsem ze stolku bílou krabičku s náramkem z drátků. Byly na něm různé kulaté korálky, sem tam byly i drátky ohlé do tvaru srdce a ještě nějaké drobnustky. Ta hlavní část, na kterou se to vše věsilo se skládalo z tenkých drátků stočené do spirály. (Pokud nejde představit, tak to připomíná náramek od Pandory. pozn. Autorky) Jakmile to Monča uviděla, oči se jí rozzářily. Byla nadšená a měla slzy na krajíčku. Rozhodně nečekala, že jakmile se dáme dohromady, dostane takové dárky, vlastně vůbec nečekala, že nějaké dostane.
Položil jsem krabičku na její rozevřené dlaně a čekal co se stane.

Monika

Nene... Nemám slov 🥺 vždyť si to nezasloužím. Otevřela jsem krabičku a v ní náramek. "To je.. nádherné" vypravila jsem ze sebe. "Kde jsi to sehnal?" "Nesehnal, vyrobil pro tebe" To už jsem nevydržela a radostí se rozbrečela a objala ho kolem krku. 😭❤️ "Jak? Je to překrásné.. " vypravila jsem ze sebe poté co mi tělo umožnilo mluvit.
"Kdysi dávno se mi líbily práce s kovem, a tak jsem se nechal přihlásit do kroužku kde se s ním pracovalo, vyráběly se tam úžasné věci. Chodili tam samý kluci, až na jednu šikovnou holčinu. Po nějaké době, co jsem tam chodil jsem se rozhodl jí zeptat, co tam vlastně dělá. Ona mi pověděla, že nepracuje normálním stylem s kovem jako kluci, a že si ze zbytku kovů, co po nich vždy zbyde, udělá tenké drátky, které poté použije na náramky. Její práce byla krásná a tak jsem se jí zeptal jestli by mě něco nenaučila. Ubíhaly dny a každý den v kroužku jsem toho uměl víc. Nedávno jsem si na to zapomněl a zkusil si z koupených drátků něco vyrobit a dát to tobě.. Jenže jsme si dali pauzu, tak jsem ti to nemohl dát. "

"Nevěděla jsem, že jsi rád pracoval s kovem 🥲. Moc děkuji je nádherný." Nasadila si ho na ruku, skvěle padl. Dívala se na něj, pozorovala a obdivovala tak nádherně vyryté ornamenty, mezi kterými se objevovalo její jméno Monika. Pořád brečela radostí.

 A mě se chce taky brečet radostí😭, vím, že tu už nejsem poslední dobou aktivní se psaním, ale koukám se tu každou chvíli, protože mi chodí upozornění na vaše komenty a to, že si tento příběh dáváte do reading listů🥺🙊. Když jsem si dnes při mých best písničkách všimla, že se s přečtením blížíme k 10k a s hlasováním k 500, nemohla jsem dýchat, MILUJU VÁS 💋  PS: Berte tuto kapitolu jako poděkování ❤️