V jiné dimenzi [Mattem] POZASTAVENO

Co se stalo (flashback 12. Kapitola)

Tato kapitola bude flashback během toho týdne co jsem vynechala.
(potom co Maty opustil barák a Monice někdo zavolal)

Maty

Probudil jsem se a rozhlídl se... Všude byla tma až na žárovku, která nademnou slabě zářila. Zkusil jsem se pohnout ale nešlo to, byl jsem přivázaný k židli pevným provazem, který byl podle všeho propletený ohebným kovem. Byly tam i dveře, které se z ničeho nic otevřely a byla v nich postava.

Zkusil jsem se zeptat "Emm kdo jsi?" "To tě nemusí zajímat" řekl mužský hlas. "Co chceš ode mě?" "To brzo uvidíš..."a trochu se zasmál 😈. Polkl jsem na sucho, začal jsem se opravdu hodně bát. Ten někdo za sebou zavřel dveře a přicházel blíž ke mě. "Jen si s tebou chci popovídat" "O čem si chceš popovídat? Na to mě snad nepotřebuješ sváza..." nedořekl jsem a dostal pěstí. "o tobě ty blbečku.." nechápal jsem co tím myslel. "Co tím myslíš?" schytal jsem další pěstí. 😟 "Přestaň se na všechno ptát jak malý děcko!" řekl a už jsem se ho radši na nic neptal.

"Tak,já už ti řeknu o čem si chci popovídat. Chci si promluvit o jeho holce..." "A co s tím mám já společného?? A o koho holce" "Hodně! A o šéfově holce! " "Jak hodně? Šéfově? " "Ticho!! " "ok, ok"

"Nech jeho holku na pokoji, už na ní nesahej jinak si to s tebou vyřídím" a vytáhl kudlu "Máš poslední šanci" "Dobře" a polkl jsem na sucho. Ta osoba šla ke dveřím a odešla naštěstí nezamkla takže jsem se nějakou dobu plácal v rozvazování a když jsem se z toho dostal šel jsem se poohlídnout po místnosti byla tmavá až na tu žárovku nad židlí, na které jsem seděl. Zahlídl jsem dveře ven tak jsem šel k nim a chtěl je otevřít, jenže nešly "Jakto?" "Protože jsem furt tady..." řekl někdo za mnou a poslední co jsem viděl by rozmazaný obraz a někdo, kdo zrovna otevřel dveře a podle všeho začal do té osoby co mě praštila mlátit.

(mezitím) Monika

Monika-M Neznámý-N

M-Haló? Kdo volá?

N-Ahoj lásko, ty jsi nepamatuješ?

M-Měla jsem jich hodně nevím kdo jsi a ani který jsi

N-😏(pousmál se) jsem ten poslední, od kterého jsi odjela...

M-Radku?

R-Ano miláčku pamatuješ si ještě na mě? Přijel jsem za tebou..

M-Jak za mnou?!

R-No do tvého města přeci..

M-Cože?! Okamžitě odjeď, jdi pryč...

R-Ale já se za tebou vrátil, aby jsme obnovili naši lásku.. Sama si řekla, že se potom za mnou vrátíš až budeš větší, a protože se mi stýskalo tak jsem si tu našel barák a nastěhoval se a už můžeme být spolu..

M-Ne nechci nic obnovovat... Našla jsem si jiného a miluji ho..

R- Takže ty máš jiného jo?? 😡 Tak to si s tebou a tím tvým miláčkem vyřídím.. Udělám ti ze života peklo!!

*pip* *pip* *pip* tipnul to..

Je to takové zmatené já vím, ale je to nějak tak, že Radek už to měl vytipované.. Víc neřeknu 😏😊
Pro začátek psaní do nového školního roku by to mohlo stačit má to cca 500 slov tak snad se furt i po té pauze někomu tento příběh líbí...Nebojte začnu víc psát. Psát mě nepřestalo bavit jen ty nápady nejsou. Buďte trpěliví, já se rozepíšu :D  Zatím Ahoj vaše Zarča❤️