V jiné dimenzi [Mattem] POZASTAVENO

Kdo to zvonil? (19. Kapitola)

                                                                            -TWO YEARS LATER-

Dva roky uběhly jak voda a Monika se nastěhovala do bytu Matyáše v centru Prahy, oba odmaturovali, i když Maty s odřenýma ušima, kdyby se s ním Monča neučila bylo by to horší, ale zvládl to, snažil se kvůli ní. Teď se teda chystají na Vysokou a už mají i po přihláškovém zkoušení. Vypadá to na bezproblémovou část jejich života, avšak Maty si všímá na Monice něčeho divného, jen mu to nechce říct, což to ho dost trápí.

Maty

"Hele Moni, nemusíš tady lítat jak Sonic a hledat ty šaty, Však ony se při tom vybalování najdou..." "Ale já je musím najít dnes večer, jinak nebudu v klidu, co když někde vypadly nebo jsem je někde zapomněla, chci je mít na ten první den ve škole a zítra jedem k mamce a potřebuji je spravit, jsou mi už těsné!" "Uklidni se, neboj my je najdeme 😇" Snažil jsem se být klidný, ale když už tady běhá z pokoje do pokoje a rozhazuje věci hodinu, už je to docela těžký vydržet. Ty šaty pro ni mají velkou cenu, dostala je od svoji milované starší sestry, která se odstěhovala do Ameriky před 5 lety. " "😟Notak jo" Smutně souhlasila a sedla si na naši starou sedačku vedle mě a lehla si na moje rameno. Zavřela oči a pomalu hluboce oddychovala. 

*crrr crrrrr*

"Jdu otevřít" Zvedla se a šla otevřít. nic jsem pořádně neslyšel ani jsem nerozuměl, pouze jsem věděl, že se baví jen s jednou osobou a podle všeho s mužem, asi po 5 minutách zavřela dveře a vrátila se celá vysmátá si sednout. "Kdo to zvonil?" "Nikdo... 😁" "Jak nikdo, někdo musel, s kým si mluvila?" povídám s nikým." A pořád se divně usmívala." No dobře, nebudeme to řešit, podíváme se na něco třeba?" "Klidně." Tak jsem pustil nějaký film a zhruba v polovině jsme oba usli.

Druhý den

Byla ještě tma, když v tu mě moje sedmikráska vzbudila.. "Maty! Našla jsem svoje šaty! Byly v té krabici od bot, nechápu co tam dělaly, ale to je jedno, hlavně, že jsem je našla." "Moniko? Kolik je? Vždyť je ještě tma. Proč jsi tak brzo vzhůru?" Rozsvítil jsem mobil, po 4. hodině ranní! "Vždyť jsou 4 ráno, jdi spát 😣" Otočil jsem se, přehodil polštář přes hlavu a snažil se znovu usnout. "Vstávejjjjj! 😄" "Ne!" "Tak dobře, tak jdu dolů. 🥺" A odešla dolů se svěšenou hlavou a jakmile se mi stratila z dohledu, bylo slyšet jak zakopává a šontá po podlaze. Následně se pravděpodobně dostala ke schodům, ze kterých se ozýval divný zvuk. *BOOM* a poté další a další.

"Moniko?" "Jsem v pořádku😄" co to ku*va? Neochotně jsem se zvedl, běžel ke schodům a spatřil Moniku pod schodama. I když byla vysmátá, její ruka plandala ve vzduchu.