V jiné dimenzi [Mattem] POZASTAVENO

Překvapení (17. Kapitola)

Monika

Seděl tam tak zamyšleně, takže si mě asi nevšiml. Sedla jsem si teda na lavičku naproti a začala ho s větším zájmem pozorovat. Vypadal hodně smutně a sklesle až to vypadalo, že se rozbrečí. Ale ne, to se nestalo místo toho se zvednul a mířil si to ke mě. Trochu jsem se zlekla, asi si mě všiml jak jsem ho pozorovala, možná jen prochází, nebudu nějak reagovat... Dívá se na mě, takže asi fakt jde za mnou.

Maty

Celou tu dobu co jsem posedával na lavičce jsem věděl o Monice, při myšlence na ní se mi trochu udělalo smutno.. No spíše jsem měl chuť se rozbrečet, ale proč brečet, když to můžu napravit. Neplánovaně jsem vstal a šel k nic netušící Monice.
"Ahoj" řekl jsem a čekal na odpověď, která později přišla. "Ahoj, hele chápu, že to co jsem ten den udělala bylo zbrklé, až potom jsem si uvědomila, že to nebyla normální reakce, moc se za to omlouvám." Nevěděl jsem popravdě za co se omlouvá na sobě jsem si vinu nesl já, ne ona, kdybych jí to řekl dříve a lépe ji na to připravil tak se toto nemohlo stát.
"Víš, něco jsem ti neřekla, začalo v tedy kdy už jsme s Radkem nějakou dobu chodili... (nechce se mi to tady vypisovat znovu, tak snad víte co myslím 😄) poté co to do řekla jsem se cítil trochu špatně. Nečekal jsem, že toto může někomu vadit. "Moc se omlouvám měl jsem ti to říct dřív" ona už nic neřekla a objala mě. Byl to krásný pocit, pocit, který mě naplňoval a poté chyběl. Cítil jsem, jak se zklidňuje, a jak překrásně hřeje. Objal jsem ji na oplátku a soustředil se  jen na náš dech. Nechtěl jsem aby to skončilo. Chtěl jsem ji dát ten dárek k narozeninám, v tuto chvíli by se hodil, jenže byl doma 😕. "Moni?" "No?" "Nechtěla bys jít ke mě na chvíli?" "Ano, a jak ráda🙂" Vztal jsem, vzal ji za ruku a pomalým krokem jsme vyrazili je mě domů.

Monika

Jsem ráda, že jsme se usmířili, bála jsem se, že už se k sobě nevrátíme, protože neznám nikoho kdo by se po pauze k sobě vrátil. Miluju Matyáše a nikdy bych si to neodpustila. K jeho bytu to trvalo nějakých 15 minut takže jsme měli dost času si říct co se nového stalo, zároveň mi prozradil, že má pro mě překvapení, ale neřekne ho dokud nebudeme u něj. Mám ráda překvapení, zvlášť od něj 😃.

Když jsme dorazili k němu, řekl mi ať si sednu na gauč, zavřu oči a počkám na něj. Jen jsem přikývla na souhlas, zavřela oči a vnímala okolí. Matyáš šel do pokoje a něco tam hledal nebo lovil bylo to asi zabalené v sáčku, protože to šustilo. Vzápětí šustění ustalo a ozval se jiný zvuk, tentokrát to zněl jako šuplík.. Hmm co to asi bude? Až to našel, přešel zas za mnou do obýváku a cítila jsem, že stojí předemnou.
Rozvázal mi oči a mě se rozprostřel pohled na překrásnou hnědou kabelku z pravé kůže s nášivkou od navrháře. Přesně tu, kterou jsem viděla před pár měsíci v Brně v tom drahém butiku. Byla jsem překvapená a nadšená, nemohla jsem uvěřit, že to je pro mě. Jediný a co jsem se z mohla bylo "Děkuju :3" objala jsem ho a dala mu pusu. Bylo vidět na něm, jak moc velkou má radost, že se mi to líbí.  "Zkus si to." pobídl mě Maty, tak jsem si to od něj vzala a hodila si kabelku přes hlavu. (snad chápete co tím myslím. Doufám, že ano :P) Trochu jsem se s ní zatočila a udělala pózu. Byla jsem nadšená. "Je to nádhera, děkuju Matyášku😘, to je z toho butiku?" "Ano, toto máš k narozeninám, ale furt to není to překvapení..."

Asi není potřeba moc dlouho vysvětlovat proč jsem tak příšerná a trvalo mi minimálně měsíc než jsem se dokopala toto napsat 😅. Moc se omlouvám, jste báječní, že když já jsem offline vy jste tu furt a pořád píšete :D děkuju za komentáře a pomoc, moc si toho vážím ❤️ Můžete tipovat co je to to překvapení :P