V jiné dimenzi [Mattem] POZASTAVENO

Nemocnice (20. Kapitola)

"Moniko? Pane bože co se ti stalo?" "Jen jsem si tu lehla... 🙄" "Musíme jet do nemocnice!" "Mně se nechce 😫😑"

Maty už na nic nečekal, slezl ze schodů a už ji nesl v náruči do jeho 30 leté Škody Favorit, kterou si mimochodem pořídil z bazaru, aby aspoň něco měl, přesně pro tyto nečekané případy. A tak nastartoval motor, a podruhé, a po třetí, nakonec se na to vys*al a běžel s Monikou a její plandající rukou na autobus.

"Do p*če! Proč se to musí stát jenom mně... Zase jsem šlápl do hovna, které k tomu fakt smrdí."

A ani ten autobus nestihl. "Skvělé ráno, fakt díky Moniko. 🙄" podíval se na Monču, jenž na něj cenila ty své bílé perličky. "Co teď?" "Já nevím, půjdem si domů pustit film a dáme si křupky?😁" "NE!?! Máš zlomenou ruku a ty se chceš koukat na film a jíst křupky?!" "Jo" grhrhgh, tak to si snad dělá srandu ne? Doufám, že jo, protože jinak ji hodím na zem a nechám ji tu samotnou.

Nakonec to dopadlo tak, že to Maty nedal a zavolal na ni černou sanitku, jenž ji bohužel odvezla do nemocnice. On šel domů a čekal až mu doktoři zavolají aby si pro ji přijel.

Později

"Pane Tomka, vaše přítelkyně je připravena na vyzvednutí u nás na recepci, prosím přijeďte si pro ni co nejrychleji, je to tu s ní k nevydržení."
"A vážně si ji tam nemůžete nechat?"
"Ne" "Tak jo, jsem tam za 15 minut." sedl jsem za volant a po 13. pokusu jsem konečně vyjel vstříc nemocnici.

"Konečně jste tady, už jsem se bál, že nepřijedete." "Tak už mi ji předejte pane doktore." doktor mi rukou naznačil, že za chvíli přijede, ale ta chvilka se protáhla na hodinu a půl, a když mi ji dovezli poznal jsem, že to bude ještě hodně práce.
"Tak jo, jsi připravena se koupat se sádrou na ruce?" ta na mě jen zamručela na znamení, že z toho není tak odvařená, ale ví, že nemá na výběr.

Druhý den Matyáš Moniku ještě jednou odvezl do nemocnice na kontrolu, kde zas čekal 3 hodiny (taky nechápu proč 😄) a mezitím se stihl rozhadat s doktorem, který mu neřekl jak na tom je, se sestřičkou a uklízečkou, která mu nadala, že kelímek od Starbucksu nevyhodil do koše. Celkově to ubíhalo opravdu pomalu.

Vyčerpáním z uklízečky si těžce sedl na plastovou židli z ikei a začal dumat, jak dlouho to ještě potrvá a jak se toto všechno vlastně stalo...
Když si to tak vezmeme, začalo to vlastně tím, že někdo zazvonil, Monika otevřela, ale vrátila se s tím, že tam nikdo ani nic nebylo. Oke, to se stává, když se necháš nachytat při pranku se zvonkem. Ale potom to ráno o 4. hodině a zlomená ruka a nenormálně přehnaná dobrá nálada ve chvílích, kdy máš brečet bolestí, ale směješ, jako bys slyšel ten nejlepší vtip všech dob. Je to až moc divné....

"Pane Tomka, omlouváme se za zdržení, vaše přítelkyně je v dokonalém stavu.." "A co její ruka, máme ji nějak ošetřovat?..." "Povídám, že je v dokonalém stavu, což znamená, že vypadá, jakoby nikdy ani předtím nebyla zlomená.."
"Cože prosím?" "Slyšíte správně, doktoři to taky nechápají včetně mě."

Vynechala jsem minulou sobotu a taky tuto ale kdo říkal, že mám vydávat pravidelně 😅❤️ díky, že tento příběh čtěte.