Are You Sure? [DreamNotFound] [Cz] [✅]

36. část

Ahojkyy, je tady další kapitolka tak si ji užité! A než ji začnete číst tak se běžte napít!! A ještě vám chci poděkovat a všechny ohlasy!! A komentiky!! Moc si toho vážím a vždycky mi to udělá úsměv na tváři <3 nenechte se rušit!! <3
~N~

-George pov-
Ležím hlavou na klíně bbh a on mi hladí vlasy.  Hladí mě tady už hodinu a poslouchá jen moje protahování a kňučení. Vážně jsem tak špatný? Měl jsem ho vážně zastavit? Není to můj problém ne? Já za to nemůžu... Nebo ano? Kam vlastně šel? Kolik je hodin?
"Kam šel dream?"..."Nevím gogy." Řekl bbh a já už si konečně sedl. Pohladil mě po vlasech a já se na něho usmál. Ještě po pár minutách uklidňování a poslouchání jeho vět typu že za nic nemůžu, jsme se vydali za klukama do obýváku. Sedl jsem si na gauč do prostřed a všichni se na mě vyhrnuli a obejmuli mě. Byl jsem rád že jsou teďkom tady, kdybych tu byl sám nevím co bych dělal. "Objedná si někdo pizzu?" Řekl Karl a všichni jsme se zasmáli. Objednali jsme každému pizzu jakou chtěl a čekali až přijede. Cokoliv se hlo okolo dveří nebo jsme slyšel nějaký šum, tak jsem zpozorněl. Furt jsem přemýšlel kde může být, co dělá, nad čím přemýšlí, jestli dneska přijde. "PIZZAAA" Zařval quackity a já byl pryč z mých myšlenek. Nesl asi 5 krabic a všem nám je podal. Začali jsme jíst a u toho se koukali na nějaký film. Po našem hodně pozdním obědě jsme každý šli dělat svoje věci. Sapnap a Karl si zapli stream na mém počítači, na dreamovem hrál quackity gta V, Wilbur si stříhal videa. Já jsem šel ven a doufal že možná potkám dreama. Moc jsem Floridu neznal ještě. Chodil jsem aspoň dvě hodiny po cestách které jsem znal. Když jsem všechno prošel aspoň pětkrát rozhodl jsem se jít jinou cestou a jit radši hlavně jenom rovně ať se neztratím. Šel jsem nějakou cestičkou a dostal jsem se do parku který vypadal docela velce, možná tak dream bude.

-Dream pov-
Já jsem ten nejhorší přítel na světě. Neměl jsem na něho křičet, jen mě to prostě naštvalo. Celou dobu nikdo nevěděl jak vypadám a prostě jsem si na něm vylil zlost, strašně mě to mrzí.  Furt jsem si to vyčítal v hlavě a utíral si slzy cestou domů. Už byla docela tma, bylo nějak okolo 8 večer. Říkal jsem si v hlavě furt jak se mu omluví, nevěděl jsme jak začít slovy ale vím že ho první obejmu. Už mi byla zima a byl jsem celý slabý, unavený, bylo mi prostě hrozně. Odemkl jsem dveře a čekal jak uvidím všechny kluky na gauči, ano všechny jsem viděl, ale George ne. "Kde je?" Řekl jsem dost smutně a všichni se na sebe začali koukat. "Šel se projít a potom napsal quackitymu že se zdrží, že tě jde hledat."  Koukl jsem se do země a začali mi padat slzy. Klekl jsem si na kolena a chytl se za hlavu. "Za vše mužů já" Opakoval jsem nahlas furt dokola. Kluci mě hned obejmuli a snažili se dovolat Georgovi, byl nedostupný. Po asi půl hodině, jsem se už uklidnil. Začali jsme se všichni strachovat o George, proto jsme se rozhodli ho hledat. Všichni kluci ale byli hlavně u našeho domu, nikdoto tady moc neznal. Já jsem šel hledat někde za město, třeba seděl v nějakém baru, nebo na lavičce u pláže, mohl být i v parku, až na to že jsou tady asi tři parky a jeden z nich je fakt velký ale fakt. Bylo asi jedenáct v noci a kluci napsali že jdou už domů a že mi drží palce, chápal jsem je, už jsou unavení. Ale já jsem to nevzadával. Byla asi jedna ráno a já skoro už vážně prošel celé město. Zbýval mi už jen ten park. Vydechl jsem a vešel do něho. Viděl jsem někoho sedět na lavičce, bylo to uprostřed v lese ale kdybych neměl zapnutou baterku na telefonu tak ho nevidím. "Haló? " Přišel jsem blíž a až jsem byl dost blízko nasvítil jsem baterkou na pána na lavičce. "PROBOHA! "  Chytl jsem si pusu a celý jsem ztuhl. Na lavičce byl George který měl zakrvácenou ruku kterou si držel dlaní a ze rtů i z nosa mu tekla krev. Na obočí měl krvavou jizvu ale to obočí moc nekrvácelo. George se na mě koukl a hned mě obejmul, neváhal jsem a obejmul ho nazpět. Zmáčkl jsem ho co nejvíce a začal mu hladit záda. "Co se ti stalo gogy?" Chtěl jsem se od něho odtáhnout ale on nechtěl a jen potáhl nosem do moji mikiny.  Po chvíli jsem se stejně odtáhl a sundal si mikinu kterou jsem mu pomohl mu obléct.
Chytl jsem ho rukou kolem ramen a vycházel s ním opatrně z parku. George se mě jen držel co nejpevněji to šlo, cokoliv se kolem něho šustlo tak se lekl a chytl mě pevněji. "Už mi řekneš co se stalo?"  George mě chytl pevněji a začal pomalu mluvit.
"Šel jsem tě hledat a ztratil jsem se. V parku byli nějací lidí kteří mě okradli a zbili." Řekl George docela koktavě a co nejrychleji to šlo. Chytl jsem ho pevněji a vedl ho domů s tím že je už v bezpečí.

Zítra čekejte hned další!!! Mám vás všechny ráda!!! A běžte se napít!!