Are You Sure? [DreamNotFound] [Cz] [✅]

43. část

Takže... Lásky moje... Je tady poslední kapitolka... Budu dělat novou fanfikci protože je mi líto upustit tady tu komunitu... Na konci téhle kapitolky budou přesnější informace... Běžte se napít!!!
~N~

-Dream pov-
Vzal jsem svoji bundu a šel ven pro jídlo. "Děkuji!" Poděkoval jsem pánovi který mi dal tašku s jídlem a šel jsem za Georgem do studia. "Papání gogysku." Usmál jsem se na něho a k počítači mu dal jeho jídlo co chtěl. Sedl jsem si ke svému počítači a vytáhl z tašky svoje jídlo. "Proč bych si neměl brát tvoji bundu?"
"Ehm, proč jo?"
"Co tam máš tajného?"
"Nic. A pojď hrát minecraft."
"Vážně?"
"Jseš si jistý že chceš hrát bedwars?"
"Nepřeskakuj téma gogy."
"Dělej"
"Fajn, třeba uhc runy?"
"Jop"
Hráli jsme s Georgem docela dlouho, dokonce tak dlouho že bylo už 9 večer. George ukončil hraní tím že šel do sprchy. Já šel do kuchyně nakrájet nějaké ovoce do postele. Během chystaní ovoce jsem se koukal na Georgovu bundu, co tam může být? No nemusí tam být nic. Ale proč by nechtěl ať si ji obleču? *meow* ozval se zvuk věděl mě. "Ahoj malá, dáš si něco na chuť?" Zeptal jsem se ji s úsměvem a ona zase mňaukla. Šel jsem do skříňky a vytáhl nějaké sušené rybičky, které jsem ji dal do misky.  "Už jsem vylezl dreamie!"..."Už běžím!" Zakřičel jsem a vzal misku s ovocem a šel do ložnice. Lehli jsme si vedle sebe a začali jíst ovoce.
"Hmm.. Furt mě zajímá co máš v té bundě."
"Nic pěkného."
"Takže tam něco ale je?"
"Není!"
"Hele řeknu ti tajemství. 24.5. Běž na zahradu a najdi tam malinkou skřínečku. Já se na tebe budu koukat a ty ji otevřeš. Dobře?"
"Nemůžu teď gogyy?"
"Ne. Dneska je 21.5.  a myslím že tři dny zvládneš."
"Faaajnnn... A ta bunda?"
"Dobrou lásko!" Řekl a dal mi pusu na čelo. Uběhli asi dvě hodiny a George už spal. Já nevím proč ale lákalo mě co je v té bundě, přece tam něco musí být. Potichu jsem vstanul a šel do předsíně, rozsvítil jsem baterku na telefonu a začal prohledávat jeho kapsy. Kdyby měl drogy tak si dáme spolu, takže to mi vadit nebude. Šel jsem do poslední kapsy v bundě a byl tam jen papír. To nebude nic potřebného. "Co tu děláš?" Řekl rozespalý George. "Hey!!! Ten papír je můj!" Zakřičel naštvaně George a vytrhl mi ho z ruky. "Hele klid gogy. Já ho nečetl." George vydechl a začal koukat do země se slzami v očích. Rozbrečel se více a klekl si na zem. Docela jsem se lekl ale George mi podal ten papír.
"Ty-y za 3 dny umřeš?" Řekl jsem dost koktavě a vše se ve mně zastavilo, přestal jsem vše cítit a bylo to hrozné, představit si že George už tady nebude. Bylo to... Divné? Smutné? Depresivní? Škaredé?
"Já jsem ti to chtěl říct až zítra, nebyl jsem ještě připravený."
"Máš nádor v hlavě."
"Já vím dreamie."

Ráno bylo celé tiché. Nechtěl jsem se na George vůbec dívat, chtělo se mi jen brečet a řvát. Seděli jsme naproti sobě a nic neříkali. "Moji rodiče už vše ví."..." Hm." Řekl jsem a odnesl talíř do kuchyně. Sedl jsem si na gauč a naštvaně si zapl nějaké video na YouTube. Vůbec jsem tu televizi nevnímal. Přemýšlel jsem jaké to bude a co budu dělat. Já vlastně nevím nic. Jenom mi tekly slzy. George přišel zamnou a sedl si vedle mě. Objal jsem ho se slzama a začal do něho brečet. "Klid dreame, furt tady budu, navždy... Slíbil jsem to." Rozbrečel jsem se více. Chtěl jsem ho tady cítit každý den, jako jsme byl zvyklý. Kdo teď bude spát vedle mě? Kdo mě bude budit? Kdo mě bude hladit? Kdo mi bude dělat snídaně? Kdo tady bude semnou? Kdo bude semnou chodit k moři? Nebo na večeři?
Nejde to ani popsat jaké to je. "Budu na smrtelné posteli v nemocnici, mám to tam domluvené.  23.5. Je mé datum."

Dneska je 22.5. A já jen s gogym ležím na gauči. On leží na mě a užívám si poslední chvílky. Furt jsem strašně smutný a zničený ale už jsem se s tím smířil. George si přeje, ať má i malinký hrobeček u nás na zahradě, ať tam zákopu jeho prstýnek a náramek. Hodiny ubíhali a já si vážně jen už čas a Georgem.

Čas ubíhal...

Rychleji a rychleji...

Seděl jsem na židli vedle nemocniční postele a držel George za ruku. Ten se koukal jen do stropu a mrkla strašně pomalu. Byl celý bledý a já jenom brečel. V čekárně byli mi rodiče a čekali na mě. Ve své druhé ruce jsem držel Georgův sundáný prstýnek a náramek.
"Georgi... Prosím ne...Já nemůžu být bez tebe"
"Můžeš. Postarej se o naší malou kočičku.."
"Postarám."
"Budu tady navždy s tebou Clayi..."
"Miluju tě Georgi."
"Já tebe víc Clayi."
"Udělej prosím tak, aby jsi byl v životě šťastný."
"Byl jsem jen s tebou... A nikdy tě nikým nenahradím."

"Jseš si jistý Clayi?"

"Ano jsem."

⬇⬇⬇⬇⬇⬇⬇⬇⬇⬇⬇⬇⬇
Dole je ještě jedna kapitolka.