Nešika

13. kapitola

Šla jsem teda za ředitelem, a kupodivu jsem ani nebyla moc nervózní. Náš ředitel totiž není starej bručoun, ale mladej a celkem hezkej a hlavně milej a hodnej chlap. Ředitelna je úplně na druhým konci chodby, než jsem teď byla. Zvedla jsem se tedy ze židle a hrdě vzpřímená jsem vyrazila do ředitelny. Plně soustředěná na to, abych nezakopla jsem.... Ugh... Zakopla v polovině chodby a hodila hubu..... No, ale zvedla jsem se a pokračovala jsem ve své hrdé chůzi. Bez dalšího úrazu jsem došla k ředitelně, zaklepala a vešla jsem. Na pozvání do ředitelny jsem se vždycky těšila, protože ředitel má moc dobrej čaj a děsně pohodlný kožený křesla. Ale nebudeme se rozplývat nad pohodlností křesel v ředitelně a přesuneme se do reality.

Ředitel -,, Aaa. Slečna Parkerová. Posaďte se. " ukázal na křeslo a donesl mi čaj
Alexis -,, Dobrý den, děkuji. "
Ředitel -,, Tak, vy jste prý rozbila školní majetek. "
Alexis -,, Pane řediteli, já jsem to opravdu neudělala!"
Ředitel -,, Já vám věřím slečno Parkerová, ale všechno svědčí proti vám. A já nemám jinou možnost, než paní učitelce Němečkové vyhovět, naštěstí se mi podařilo získat vám nějaký čas. Dala jste už paní učitelce to potvrzení?"
Alexis -,, Ehm.... Ne. "
Ředitel -,, Výborně. Tak jí ho zatím nedávejte. Podařilo se mi domluvit s paní učitelkou, že s tím vyloučením ještě týden počká. Do té doby máte čas získat důkazy o tom, že jste to neudělala. Tady máte klíče od místa činu, tady od místnosti s kamerami a tady od jednoho vyklizeného kumbálu, doneste si tam třeba lavice. Málem bych zapomněl, tady uvolnění z výuky na týden pro Elenu a Vanessu Malerz, Mártyho Blacka a Báru Leznovou. " vyskládal přede mě troje klíče a čtyři vyplněné a podepsané formuláře ,, Zapomněl jsem na něco?"
Alexis -,, N-n-ne. "
Ředitel -,, No, tak neztrácejte čas, dojděte si pro své kamarády a pusťte se do práce. Je 15 minut po zvonění, takže paní učitelka už by měla být ve třídě. " zvedl se a podržel mi dveře

Já jsem dopila čaj, vzala jsem si ty klíče a papíry, poděkovala jsem a vykročila jsem svou hrdou a vzpřímenou chůzí tou dlouhou chodbou k učebně. A jak se dalo čekat, zase jsem zakopla a překvapivě na tom stejným místě. No, nakonec jsem došla ke dveřím a zaklepala jsem. Zevnitř jsem uslyšela Němečkovou.

Němečková -,, Slečno Leznová, jděte otevřít dveře. "
Barča - šla otevřít dveře a šeptem hned spustila ,, Jakto, že jdeš pozdě? To si chceš nadělat co nejhorší pověst nebo co?"
Alexis -,, Klid, sleduj. Němečková bude zuřit. " obešla jsem ji a šla jsem rovnou k učitelce
Němečková -,, Aha, slečna Parkerová se uráčila dostavit na hodinu. "
Alexis -,, Dobrý den. Omlouvám se, že jdu pozdě, ale byla jsem u pana ředitele. Tohle vám posílá. " podala jsem jí ty papíry
Němečková -,, Co je to? " koukla se, co to je, a pak zrudla, jak naštvanej bejk ,, Ach tak. V tom případě se seberte a okamžitě opusťte mou třídu!"

Všechny děcka byly vyvalený, dokonce i Karin. Barča, Elena, Vanessa a Márty na mě jen nechápavě čučeli a já jsem se usmívala jsko sluníčko.

Němečková -,, Copak jste mě neslyšeli? Parkerová, Leznová, Black a obě Malerzovi si seberou své věci a okamžitě odejdou z mé třídy! "
Alexis -,, Jak si přejete, paní učitelko." řekla jsem posměšně

Kývla jsem na ostatní, vzala jsem si svoje věci a s vítězoslavným úsměvem jsem odešla ze třídy. Odemkla jsem kumbál, který byl přímo naproti učebně chemie a doprovázena ostatními jsem vešla dovnitř. Nevypadalo to tam špatně, byli tam jen čtyři holý stěny, topení, nad ním okno a jedna stará nástěnka. Rozsvítila jsem a přešla k oknu, odhodila jsem si tašku do rohu a ostatní taktéž.

Vanessa -,, Tak řekne mi tady někdo, co se to kurva děje? "
Elena -,, To by mě taky zajímalo."
Márty -,, Mě by spíš zajímalo, čím jsi tak dokázala nasrat Němečkovou. "
Barča -,, Přesně. Tohle se nepovedlo ani Kanavalovi."
Alexis -,, Ředitel vás na týden uvolnil z výuky. "
Vanessa -,, Cože?"
Márty -,, Já věděl už na první pohled, že ten chlap je super. "
Elena -,, Takže máme lehárko."
Barča -,, Počkej Eleno, v tom bude nějakej háček."
Alexis -,, No..... Možná? "
Márty -,, Počkat, cože? "
Alexis -,, Potřebuju, abyste mi pomohli. "
Barča -,, Pomohli s čím? "
Alexis -,, Ředitel mi dal týden na to, abych našla nějaký důkazy, že jsem ty věci v chemii nerozbila a potřebuju vaši pomoc."
Márty -,, To je cool."
Vanessa -,, Jak v nějaký detektivce. "
Akexis -,, Mám tomu rozumět tak, že mi pomůžete? "
Elena -,, Tak to je snad jsný ne? " koukla se po ostatních a ti přikývli
Alexis -,, Tak fajn, pustíme se do práce. Začneme -" šeptem ,, - někdo je za dveřma, jdu se tam podívat, zatím si o něčem povídejte, ať to není nápadný."

Slyšela jsem, jak se něco za dveřma pohnulo a tak jsem řekla ostatním ať si o něčem povídají a sama jsem se vydala tichým a dlouhým krokem ke dveřím. Jelikož se otevírají dovnitř, zatajila jsem dech vzala za kliku a ty dveře jsem otevřela tak rychle, že to ten, co byl za nima nemohl čekat. Já jsem si myslela, že tam bude Jamesová, nebo někdo ze třídy, ale on to byl ŘEDITEL! A když jsem ty dveře otevřela, tak spadl na mě! Asi poslouchal a byl opřenej o dveře a jak jsem je otevřela, tak to nečekal, což vlastně bylo mým záměrem, a spadl na mě.

Alexis -,, Ehm...... Dobrý den? "
Ředitel -,, Dobrý den. Omlouvám se za neohlášenou návštěvu, ale zapomněl jsem vám dát, totiž propůjčit, klíče od školy." říkal během toho, co se ze mě zvedal a podal mi klíče
Alexis -,, Aha, tak děkuji. "

Ředitel se rozloučil a odešel. Když jsem se ujistila, že už nás opravdu nikdo neposlouchá, odešla jsem zpátky k oknu za ostatními.

Alexis -,, U nás ve sklepě je zima a tma, ale teď bych si tam s radostí zalezla."
Barča -,, Ale myslím si, že ředitel se ještě nikdy v životě necítil tak trapně."
Vanesssa -,, Taky si myslím. "
Elena -,, Jaký to bylo?"
Alexis -,, Jako co? "
Elena -,, No co asi, ležet pod ředitelem."
Barča -,, Tak tohle znělo fakt divně. "
Alexis -,, No to mi povídej. Víš, jak jsem se lekla, než mi došlo, jak to myslí? "
Elena -,, No ale jaký to bylo. "
Alexis -,, No..... má super svaly a dost hezky voní a..... hej lidi, nejdem si pro pár lavic a židlí? Ať tu pořád nestojíme jako sloný sloupy. "

Odebrali jsme se tedy do vedlejší třídy, vzali jsme si 3 lavice a 5 židlí a nějak jsme to v tom kumbálu poskládali.

Ahoj lidi, máme tu další kapitolu. Je trochu delší, tak doufám, že se bude líbit. Tak si užijte zbytek noci.
Táňa🖤