Nešika

14. kapitola

Otevřeli jsme dveře do třídy chemie.

Márty -,, Pane jo. "
Elena -,, Ty jo. "
Alexis -,, Ty kráso."
Barča -,, To jsem nečekala."
Vnessa - mlčí
Elena -,, Vanesso řekni taky něco! "
Vanessa - stále mlčí
Elena -,, Tak dělej!"
Vanessa -,, Hm..... Nejde to. "
Elena -,, Jak nejde to? Koukej něco říct."
Vanessa -,, Já chtěla písknout, ale nejde mi to. "
Márty -,, Jak písknout? "
Vanessa -,, Prostě písknout. "
Barča -,, Jako takhle?" *písk*
Vanessa -,, Jo, přesně takhle!"
Alexis -,, Ty neumíš pískat?"
Vanessa -,, Ne. A ty snad jo?"
Alexis -,, Jo. "
Vanessa -,, Ukaž. "
Alexis -  *písk*
Vanessa -,, Ale bez prstů! "
Alexis -  *písk*
Vanessa -,, To není fér! Jak to děláš?"
Alexis -,, No, tak musíš dát takhle jazyk a -"
Barča -,, Hele, nechcete přestat řešit pískání a vrátit se k tomu, proč jsme sem přišli. "
Márty -,, Oukej. Páni. "
Barča -,, Já nemyslela projevy údivu. "
Márty -,, Aha."
Barča -,, No, tak to pojďme prozkoumat."
Alexis -,, Počkat! Nejdřív si vemte gumový rukavice."

Všichni jsme si nasadili rukavice a vešli dovnitř. Chtěli jsme hned začít s prací, ale pak jsme se zarazili.

Márty -,, Máte nějaký vybavení?"
Elena + Vanessa + Barča -,, Máme?"
Alexis -,, Ehm... Ne."
Márty -,, No, tak to je bezva. "
Vanessa -,, Takže.... Co teď? "
Elena -,, Tak asi půjdeme zpátky, ne?"
Barča -,, Beru. "

Vrátili jsme se tedy do kumbálu aka naší vyšetřovací kanceláře. A demokraticky jsme se rozhodli, že jelikož je můj táta policajt, tak má nějaký náčiní doma a že ho zítra přivezu. Zatím jsme se rozhodli odebrat otisky prstů všem podezřelým, což je vlastně celá škola.

Barča -,, Jak to provedem? Chodit po třídách je krajně nepraktické řekla bych. "
Alexis -,, Už mluvíš jak já. Ale máš pravdu."
Elena -,, To by chtělo nějak všechny svolat. "
Barča -,, Tak zajdi za ředitelem, ať to vyhlásí v rozhlase."
Elena -,, Já? Ať tam dojde Alexis. "
Alexis -,, Proč zrovna já?"
Elena -,, Hádej. "
Alexis -,, Oh come on! To se mohlo stát každýmu. "
Elena -,, Ale stalo se to tobě, tak padej!"

A tak jsem opět vyrazila do ředitelny. Na chodbě jsem se tentokrát nerozplácla. V klidu jsem došla do ředitelny. Zaklepala jsem a vešla. Řekla jsem řediteli, co potřebuju a on to okamžitě vyhlásil a ještě mi dal seznam všech žáků a zaměstnanců. Když jsem vycházela ze dveří, zavolal na mě.

Ředitel -,, Slečno Parkerová. "
Alexis -,, Ano?"
Ředitel -,, Byl bych rád, kdyby se o naší... Ehm... Malé nehodě už nikdo další nedověděl. "
Alexis -,, To je i v mém zájmu."
Ředitel -,, Děkuji. " mile se usmál
Alexis -,, Nashledanou."

Došla jsem zpátky do kumbálu a holky s Mártym začali vyzvídat, co jsem tam tak dlouho dělala. Když jsem jim asi po desátý zopakovala, že NIC, dali mi pokoj. Rozhodli jsme se, že si ke jménům a otisků přidáme i fotky. Zatím jsme si všechno připravili a pak jsme tam dělali kraviny. Ptáte se jaký? Tááák, Márty s Elenou dělali jógu, nebo co to vlastně bylo, Vanessa, Barča a já jsme dělali chvaty z anime. Po obědě jsme si udělali v kimbálu pořádek, já jsem si nachystala foťák, ostatní si nachystali věci na snímání otisků. Udělali jsme to tak, že jsme kumbál rozdělili na dvě části. Zvenku u dveří stála Elena a pouštěla dovnitř lidi po jednom, v první části kimbálu jsem byla já s Vanessou a fotili jsme je, pak jsme je poslali do druhé části, kde Barča s Mártym odebírali otisky.

Elena -,, Bacha, Krůta! "
Vanessa -,, A jéje."
Alexis -,, Tak prosím. Pojďte dál, paní učitelko Němečková. "
Vanessa -,, Tak, tady se postavte."
Alexis -,, Úsměv. *blesk* Hotovo. "
Vanessa -,, Tak a teď mi prosím nadiktujte věk, výšku, váhu a velikost boty."

Tak tady máte dalši kapitolu. Je o něco kratší, ale snad si ji i tak užijete. Hezké prázdniny

Táňa🖤