Když každý tvůj den je jinačí,
tvá sociální pouta váznou
a lidé se za tebou otáčí,
život mění se v bublinu prázdnou.
A komunikace je složitá,
když nemluvíš. Rukama znakuješ.
A každá louže je veliká,
když na vozíku kraluješ.
Když naivní duši máš dítěte,
tělo však zralého dospěláka,
úřad má podobu dračího doupěte,
pořady pro malé sledovat tě láká.
Když trávíš dny, pak týdny v posteli
a recept tvůj na radost dávno někde zapadl,
pak flámuješ, jak neznal bys pondělí,
plán „skončit to" párkrát tě napadl.
Když salta děláš v tramvaji
a v těláku pak nezvládneš kotrmelce,
nic neříkáš nikdy potají,
a bereš vážně vše, co říkaj v telce.
Když svět je pro tě stínů rej,
a ruce a uši jsou oči tvoje,
sen o barvách si dneska přej,
pes vodicí je nad všechny stroje.
Když zrcadlo je tvůj nepřítel
a jídlo ráj měníc se v peklo.
Když indigo jsi, tak povídej,
aby kouzlo dobra neuteklo.
Když krutá agrese a násilí
vládnou tvému světu,
linky s pomocí jsou tvé posily,
proběhni domácí metu.
Když drogy ti blízkého seberou
a vězení určí jeho domovem,
když šikana se strachem daň svou si vyberou,
odejdi z celé té dekády s příslibem
ŽE JEDNOU ZKUSÍŠ MLUVIT ČI ZNAKOVAT.
21. STOLETÍ TOTIŽ TABU ROZVRACÍ,
MY NEBUDEM TĚ SOUDIT, BLOKOVAT.
JSME PŘECE LIDI.
NÉ HADROVÍ PANÁCI.
ČTEŠ
Jinakost KAŽDODENNOSTI
बेतरतीबZa zkratkami MR, PAS, ADHD, MKN-10, IVP, DMO a mnohými dalšími se skrývají příběhy skutečných lidí. A právě o nich budou tyto rozhovory. O jejich osobním i pracovním životě. O jejich motivaci, výzvách a radostech. Protože i každodenní jinakost je ta...
