Jinakost KAŽDODENNOSTI

Někteří projdou, odejdou a přijdou jiní. (Justae)

Věnováno: 

Ahoj jsem Patty, je mi 22 let. Nemám v sobě žádnou jinakost, ale na základní škole (konec 8. a 9. třída)
a později i na střední škole jsem byla šikanovaná. Na základce jsem ztratila skoro všechny kamarády, byly tam lidi, se kterými jsme se bavili, ale nikdy to nebylo to, kdy můžete říct vše a hodně byly skupinky, které se spolu bavily. Ke konci osmé třídy to došlo až na hranice šikany, kdy mi určitá skupinka 3 holek a z nich moje bývalá nejlepší kamarádka např. u oběda drželi židli abych si k nim nemohla sednout a podobné takové naschvály. Na střední škole to bylo spíše ve čtvrťáku, který byl posledním rokem a tam si ze mě občas dělali srandu i kvůli wattpadu, na který jsem psala asi 3 roky, nyní už nepíšu příběhy, ale asi 5 let se věnuji rozhovorům s autory na wattpadu. S wattpadem to bylo asi tak, že mě tam našli a pak po chodbě rozkřikovali "Hele ona píše příběhy". Pak na hodinách počítačů, když už jsme měli vše hotovo a mohli jsme si dělat, co jsme chtěli jedna holka si otevřela a začala to číst na celou třídu. Nebylo to podporující spíš se vysmívali. Nikdy jsem se úplně neuměla bránit, takže jsem byla snadným terčem, vždy jsem je jen poslala někam, ale je to spíše povzbuzovalo. Nyní studuji vyšší odbornou školu (je to podobné vysoké, ale je tam méně teorie a více odborné praxe). Konečně jsem se dostala do kolektivu lidí, kde se dokážeme každý s každým podporovat a pomáhat si. Tady něco málo a zbytek nechám na autorce, co si na mně vymyslí za otázky.

1. Měla jsi na prvním stupni jednu nějakou kámošku, nebo jsi spíš patřila do nějaké skupinky?

Na prvním stupni jich bylo více, když se to v páté nebo sedmé třídě lámalo a někteří odcházeli na gymnázia bylo nás méně a později už jsem měla spíše jen jednu, o které jsem si myslela, že je opravdová, ale právě někdy v osmé nebo deváté třídě se to otočilo.

2. Bylo pro tebe jednodušší bavit se ve škole spíše s holkama nebo s klukama?

Od základky jsem se bavila spíše s holkama, kluci mi v té době přišli „divní". Na střední se to změnilo a bavím se, jak s holkama tak s klukama.

3. Měla jsi někdy pocit, že by ti bylo lépe na jiné škole?

O přechodu na jinou školu jsem nikdy nepřemýšlela. Do poloviny osmé třídy mi bylo dobře i v kolektivu, který jsme měli. Učitelé byly v pohodě a jsem za většinu ráda (i nyní jich polovina bydlí na stejném sídlišti) a školu jsem měla 5 minut od domu, tím takový vtipný paradox skoro každý den jsem dobíhala za 5 minut 8, protože čím blíž to člověk má tím déle vychází.

4. Jaké jsi měla učitele? Dalo se s nimi mluvit o problémech?

Právě třídní učitelka, která byla zároveň i výchovný poradce mi nejvíce pomohla v deváté třídě, kdy mi holky dělaly největší naschvály.

5. Měla jsi i kamarády mimo školu? Pokud ano, jak na tvou situaci reagovali?

Ano, ale o mé situaci ve škole nevěděli.

6. Proč myslíš, že se k tobě tak chovala právě nejlepší kamarádka? Co jste měly společné?

O tom jsem nikdy nepřemýšlela a nevím, proč se tak chovala. Předtím od první třídy někdy do sedmé se chovala normálně jako kamarádka.

7. Vyříkaly jste si to někdy? A jestli ne, co bys jí dnes řekla?

Popravdě když jsem jí párkrát od základky viděla v metru vyhýbala jsem se jí. Asi nikdy jsme se od té základky neviděly a nemám ani potřebu se s ní vidět ani bavit. Prostě někteří lidé naším životem projdou, odejdou a přijdou jiní.