Jinakost KAŽDODENNOSTI

Dřív pro mě byla kladná hrdinka, ale teď je záporný odpad. (Proffesorelarablack)

Věnováno: professorelarablack

Ahoj, jsem Terka, tady sice vystupuju jako Elara, ale jinak jsem prostě Terka. V rozhovoru bych se ráda bavila o své starší sestře, která už je více než dekádu na drogách a nejspíš už to tak zůstane. Momentálně je sestra ve vězení, za neplacení alimentů apod., ale k tomu vedla dlouhá, trnitá (pro ni možná i dost zábavná) a ošklivá cesta. Na úvod bych si tu dovolila citovat postavu Julky z knihy Matka Davida S., narozeného 3. července 1959 od autorky Yvonne Keulsové: „Není to přirozeně žádný med mít bratra na drogách, ale ještě mnohem horší je, když má člověk rodiče, co se tím nechají zničit..." - Julka to vystihla perfektně (a já tuto knížku doporučuji každému, komu je toto téma blízké, neboť je psána z pohledu matky drogově závislého a ukazuje tu temnou stránku, kterou ostatní nevidí), protože věděla, jak se cítím já a spoustu jiných. Moje sestra, stejně jako Daniel, spadla do drog ještě jako nevyspělá puberťačka a už jen kvůli tomu podle mého nikdy nemohla dospět. Horší je, že se tím podepsala na osudech ostatních. Zničila mámu, zničila mě, zničila svou dceru. A to mě bolí nejvíc, to, jak byla sobecká a nehleděla na ostatní.

1. Zažila jsi období, kdy tvá sestra drogy nebrala? Pokud ano, jak jsi ji tenkrát vnímala? Jaký jste měly vztah?

Samozřejmě. Sestra začala brát zhruba v době, kdy jí bylo sedmnáct let. Je ode mě necelých sedm let starší, takže si něco pamatuju a něco ne. Ale z období, kdy byla ještě „hodná" mi toho v paměti utkvělo celkem dost. Vlastně si pamatuju každý hezký moment, ale i ty ošklivé.
Vždycky jsem ji brala za vzor. Přeci jen to byla moje starší ségra, ta prvorozená, kterou jsem nemohla neobdivovat. Vždycky jsem k ní vzhlížela, protože byla lehce řečeno zkrátka hustá. A byla s ní sranda. Když měla dobrou náladu, vytáhla šátky, svoje stará trička a dělala ze mě modelku. Fotila mě, já jí pózovala, někdy mě i namazala krémem, abych se jakože leskla. To byla sranda. Dokud jí třeba zrovna nepřeplo a nezačala mě nabalovat věcmi, dokud jsem nevypadala jak mumie. Myslím, že i takovou fotku bych někde vyhrabala. Někdy říkám, že mě v tomhle období šikanovala, ale bylo to spíš takové to sesterské soupeření, škádlení apod.. Jednou mě ale třeba nechala stát ve středu iglú, aby ho mohla postavit do správné výšky, pak mě z ničeho nic zahrabala a odběhla si na hodinu domů, prý pro foťák. Jindy mě nechala běhat dokolečka a švihala mě do nohou šňůrou na prádlo. Ale i tak jsem ji měla ráda. Takže náš vztah byl zhruba takový; prostě ségry, jedna starší a druhá mladší.

2. Vybavíš si moment, kdy sis uvědomila, že je něco špatně?

Trochu se mi to motá. Jsou dva takové momenty. Jeden z nich se jistě stal dřív, ale vzhledem k tomu, že mi mohlo být deset nebo jedenáct, nevím, který nastal první. Každopádně jednoho dne ségra přišla domů z venku. Moje mamka měla tehdy celkem mladého přítele, který u nás bydlel. Ten, když viděl, v jakém stavu ségra dorazila, ji z ničeho nic chytil za bradu a přimáčkl ke dveřím. Já ani mamka jsme tohle vůbec nepochopily, takže se stalo následující; ségra udělala scénu, já běžela brečet a schovala se pod stůl, mamka se s přítelem dohadovala. Pak už si pamatuju jen to, že nás mamka (mě a ségru) vzala do auta, přítelovi nařídila, aby se sbalil a odešel, zatímco my odjely na hodinu pryč tohle celé rozdýchat. Pak (nebo předtím) se stala taky taková zvláštní věc. Moje mamča dělala v Německu, abychom si mohly dovolit trochu lepší život. Tou dobou u nás ten její přítel žil, ale vrátili se k sobě i po té situaci, o níž jsem psala před chvílí, takže vážně netuším, co se stalo dřív. Každopádně toho dne jsem byla doma jen já a ségra (on dělal taky v Německu, na lešení, takže jezdil domů až večer).
Uprostřed našeho pokoje jsme měly velkou skříň, která jakoby přepažovala pokoj na dvě poloviny. Za ní měla ségra válendu a často si tam celé hodiny psala do svých sešitů s tvrdými deskami. Netuším, co jsem potřebovala, ale šla jsem tam za ní. Viděla jsem, jak má na jednom z těch sešitů jakýsi bílý prášek. Automaticky jsem šla ke svému stolu, abych vzala telefon a (asi) zavolala mamce. Ona mi ten mobil ale stihla vzít a utíkala s ním na záchod, kde se zavřela. Já, nejspíš v afektu celé té zvláštní situace, jsem vzala z příborníku nůž na maso a začala s ním do těch dveří bodat. Nejspíš jsem si k ní chtěla tu cestu zkrátka vytvořit. Už nevím, jak tohle dopadlo. Ona na mě řvala, že jsem šílená a pak... pak jsme to už asi neřešily. Tady mi ale bylo jasný, že v něčem jede.