LOUISPOW
Brečela a já ji jen držel v náruči a konejšil ji. Niallovi jsem naznačil, aby odešel a nechal nás. Tolik mě bolelo vidět ji tak na dně a nemoct nic udělat.
"Gee, nota, všechno bude dobré." nevím, jestli jsem snažil uklidnit ji nebo sebe.
"Bojím se." zašeptala mezi vzlyky.
"Čeho? Povíš mi?" ptám se opatrně
"Že mě zase opustíš" podívala se na mě a já v těch kukadlech zalitými slzami viděl jen bolest a strach.
"Tohle už neříkej. Už to neudělám. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí, jak moc mě bolí vidět tě takhle. Potřebuju vědět, co se v LA dělo, Gee. Prosím." říkám naléhavě
"Já nemůžu. Nemůžu to říct." jen si povzdechnu. Nechci na ni moc tlačit, aby zase neutekla.
S ní v náruči přejdu k její posteli a chci ji tam položit.
"Ne ne ne. Prosím." chytne do pěstí mé tričko , "já tady nechci být. Ne po tom, co se tady stalo. Prosím. Louis, prosím." prosí mě a začíná zase brečet. Nedokážu ji takto vidět.
"Půjdeme ke mě do pokoje, ano?" začne rychle přikyvovat, ale tričko mi nepustí. V té chvíli mi to ani nevadí. Hlavní je, že ji mám u sebe.
Přenesu ji tedy do svého pokoje a položím ji k sobě do postele. Lehce ji hladím po vlasech a po obličeji. S každým dotekem se bojím, že by mohla rozbít.
"Zůstaň tady se mnou, prosím. Bojím se být sama." zašeptá téměř neslyšně, když chci odejít.
Vrátím se tedy na zpět k posteli a lehnu si vedle Gee na záda. Ta se ale obrátí čelem ke mě a obejme mě. Pevně ji sevřu v náručí a nechám své slzy stékat po tvářích.
"Strašně moc tě mám rád, sestřičko. Prosím, odpusť mi."
ČTEŠ
Georgie Tomlinson, my little sister
Teen FictionGeorgie Tomlinson, sestra slavného Louise Tomlinsona.Každý jí ho závidí, ale ona ho nenávidí.Proč? Protože když se stěhoval za ostatními kluky z kapely, tak jí slíbil, že ji nikdy neopustí.Už ji jikdy nezavolal.Zůstal jen v kontaktu s jejich rodiči...
