Georgie Tomlinson, sestra slavného Louise Tomlinsona.Každý jí ho závidí, ale ona ho nenávidí.Proč? Protože když se stěhoval za ostatními kluky z kapely, tak jí slíbil, že ji nikdy neopustí.Už ji jikdy nezavolal.Zůstal jen v kontaktu s jejich rodiči...
Zabouchla jsem za sebou dveře a rychle zamkla. Vypla jsem hudbu a převlékla se do černých kalhot a šedého svetru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
vyběhla jsem ze svého pokoje a snažila se co nejrychleji dostat k hlavním dveřím.
"Kam si jako myslíš, že jdeš" zakřičel na mě Louis. Zastavila jsem se v pohybu a zjistila, že ostatní kluci jsou tady taky. Teď na nás jen koukali. Asi slyšeli náš rozhovor"
"Daleko od tebe" prskla jsem mu do obličeje.
"nikam nejdeš. Zůstaneš tady a všechno mi to vysvětlíš."
"Přestaň se o mě kurva starat! Nebyl jsi tady, když jsem tě potřebovala, nikdy, prostě jsi se sbalil a odešel. Takže teď i přestaň hrát na skvělého bráchu. Nikdo o to a o tebe nestojí!" s těmito slovy jsem vyběhla z domu neznámo kam.
LOUISPOW
Ani nevím jak, ale po tváři se mi začaly kutálet slzy. To, co řekla .... strašně to bolelo. Nestojí o mě? Já ji mám tak strašně moc rád. Je to moje malá sestřička a já o ni přijít nechci. Znovu už ne.
Rozpohyboval jsem své nohy a odešel do svého pokoje. Začal jsem rozbíjet vše, co mi přišlo pod ruku. Už jsem takto dál nemohl. Sjel jsem podél zdi a tvář zabořil do dlaní. Do prdele. Proč se všechno muselo tak pokazit. Z mého přemýšlení mě probudí hlas s irským přízvukem.
"Lousi?"
"Nialle, prosím, nech mě."
"Na to zapomeň, bráško.Pojď sem." přišel ke mě a objal mě.
"Ona se vrátí. Neboj." snaží se mě uklidnit.
"Nialle, já se strašně bojím. Kdybys to viděl, ty její ruce, jsou samá jizva. Má tam i čerstvé řezy. Ona si ubližuje, chápeš to? Moje princezna si ubližuje. Jak se mám o ní postarat, když nevím, co se stalo." brečím jak malé dítě, ale v tu chvíli mi to je úplně jedno. Chci ji zpátky. Chci ji pomoct.
"Pomůžeme jí. Společně. Slibuju."
Chvíli mě ještě objímá, ale z této chvilky nás vyruší zvonek. Plný očekávání běžím dolů a doufám, modlím se, že je to Gee.
"Dobrý den." pozdraví mě mladý kluk.
"Eh. Dobrý. Přejete si?"
"Hledám Georgii. Georgii Tomlinson." co do háje chce od mé sestry.
"Kdo se ptá?"
"Robert. Robert Pears. Přítel Georgie."
Ona má kluka?!
GEEPOW
Začíná se pomalu stmívat. Bloudím Londýnem půl dne a nechce se mi vracet, ale budu muset. Nemám kde být. Je mi hlavně hrozná zima. Cesta k vile mi trvá asi hodinu. Jen to tipuju. Když stojím před vilou je už tma.
S roztřepanýma rukama odemykám dveře a vcházím do domu. Slyším kluky, jak se o něčem baví. Vydávám se do pokoje, protože ani s jedním z nich se nechci bavit.
"Georgie, stůj." ozve se hlas. Myslím Liama.
"co je."
"někdo za tebou přijel" přijel? kdo by asi tak za mnou chtěl jet? jediný mě napadá Damien, ale ten by mi zavolal.
"Ahoj, Lásko." ten hlas. Otočím se za hlasem a svět se se mnou zatočí.
