Georgie Tomlinson, sestra slavného Louise Tomlinsona.Každý jí ho závidí, ale ona ho nenávidí.Proč? Protože když se stěhoval za ostatními kluky z kapely, tak jí slíbil, že ji nikdy neopustí.Už ji jikdy nezavolal.Zůstal jen v kontaktu s jejich rodiči...
Od soudu uběhl týden. Docházím na sezení s terapeutem dvakrát týdně, Louis se snaží mě přimět jíst, celkově se snaží se mnou více komunikovat, i ostatní. Často s Louisem řešíme mé studium. Chci nakoupit n Royal ballet, ale Louisovi se to nezamlouvá. Nechce, abych měla velkou fyzickou námahu během léčení. Snaží se mne přimět, abych nastoupila na střední v Londýně, ale já se tomu stále vyhýbám. Nechci tam. Poslední týden toho ale řešíme mnohem více.
"Gee, já si myslím, že by ti tam mohli pomoct. Vím, že by ses musela zase stěhovat, ale můžou ti pomoct. Ten doktor má nejlepší hodnocení, co se týče léčení poruchy příjmu potravy a-"
"Nemám. Poruchu. Příjmu. Potravy!" křičím na Louise. "Nepojedu někam do háje, aby ses mě zase mohl zbavit. Pokud jsi na tady nechtěl, mohla jsem zůstat v LA."
"Já tě tady chci, do háje! Ale bojím se, že tě neuhlídám! k sakru. chápeš to?! Každým dnem vidím, jak jsi hubenější. Ztrácíš se mi před očima a sezení nepomáhají. Nelepšíš se. A s takovou zapomenout, že tě pustím do royal ballet school!" křičí na mne zpátky Louis.
"To nemyslíš vážně." špitnu. "Tohle nemůžeš." slzy se mi derou do očí
"Ale ano, můžu. Jsem tvůj zákonný zástupce a ty mě budeš poslouchat. Jsi nemocná, Gee, Mám pocit, že ti přeskočilo. Tohle není normální."
S odporem se na něj dívám. Přeskočilo? Podle něj jsem blázen?
"Podle tebe jsem blázen?" ptám se nevěřícně.
"Takto jsem to nemyslel-"říká zoufalým hlasem,"kam jdeš? Ještě jsme neskončili." s těmito slovy v zádech odcházím do svého pokoje.
Zamykám za sebou dveře a posadím se na postel. V hlavě mi létá nespočet myšlenek. Jsem pro něj jen problém, přítěž. nic jiného. Nechce mě tady, jen to nechce říct. Pro všechny jsem jen problém. I pro mé rodiče. Proto mne opustili.
z proudu mých myšlenek mne vytrhnou vibrace mého telefonu.
"Nechceš se dnes sejít?" Damien. Celý týden jsme si psali. Chtěl se i sejít, ale já se vymlouvala, že mi není dobře. Tedy..... nebyla to tak úplně výmluva.
"Ráda. Za 10 minut V Hyde Park?"
"Budu tam čekat."
Rychlostí světla se zvedám a běžím do šatny se rychle převléct.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Běžím dolů ze schodů a v obýváku narazím na kluky. Snažím se co nejrychleji zmizet, ale to se mi nepodaří.
"Kam jdeš?"ozve se rychle Zayn.
"Ven"
"Nekam jsem ti nedovolil jít." řekne okamžitě můj bratr.
"Já se taky neptala." rychle vyjdu vem a běžím do Hyde Park.
