Georgie Tomlinson, sestra slavného Louise Tomlinsona.Každý jí ho závidí, ale ona ho nenávidí.Proč? Protože když se stěhoval za ostatními kluky z kapely, tak jí slíbil, že ji nikdy neopustí.Už ji jikdy nezavolal.Zůstal jen v kontaktu s jejich rodiči...
Rychle jsem vyběhla do svého pokoje, kde jsem se převlékla do tepláků a trička s krátkým rukávem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Podívala jsem se ještě do mého MacBooku a zjistila, že zde mám jednu nepřečtenou zprávu. Byla z eshopu, kde jsem si objednávala nábytek do nového pokoje. Psali, že mi musí vrátit peníze za nábytek, protože se vyskytla nějaká chyba při objednávce. Tak co je sakra v těch krabicích???
Z mého přemýšlení mě vyrušil zvuk zvonku. Za dveřmi stál Damien s panem Smithem.
"Ahoj. Zase" pozdravil mě Damien s úsměvem.
"Ahoj. Pojďte dál." ustoupím od dveří, aby mohli vstoupit.
"Máte moc hezký dům." ohodnotí pan Smith dům mého bratra.
"Asi. Tohle je dům mého bratra." odpovím suše.
"Děje se něco?" optal se Damien.
"Psali mi z obchodu, kde jsem si objednávala nábytek, že ho nemůžou doručit a musí objednávku zrušit. Takže teď někde musím znovu objednávat nábytek." řeknu mírně naštvaně.
"Znám jeden dobrý obchod s nábytkem, jak vymalujeme, tak bychom se tam mohli jet podívat. Budeme mít čas než barva uschne a nábytek bychom mohli poté i poskládat." řekl pan Smith.
"To by bylo skvělé." řeknu nadšeně.
Následně je vedu k mému pokoji a vysvětluji jim, jak bych si pokoj přála. A také ho prosím, jestli by mi pomohl i s těmi zrcadly.
Po dvou hodinách, kdy máme nanesenou první vrstvu barvy a čekáme než uschne, si sedáme do Damienova auta a jede směrem nějaký obchod s nábytkem xddd.
musím říct, že tam měli opravdu krásné věci a chvíli mi trvalo než jsem si vybrala. Avšak vše už mám vybrané i zaplacené a hned mi to dovezou domů.
Můžu říct, že to byla fakt makačka, ale zvládli jsme to. Máme postavený všechen nábytek, vymalováno a pan Smith mi slíbil, že ta zrcadla přiděláme ještě dne, ale až pozdě večer.
Bylo asi kolem 11 hodin večer, když mi začal zvonit mobil. Můj "perfektní" bratříček mi volá.
"Haló?" zvednu telefon
"Gee?"
"CO chceš"
"Já jen.....dneska už nepřijdeme. Zůstáváme ve studiu a přijedeme až zítra, protože musíme něco zařídit a"
"A co já s tím?" přeruším ho
"Jen ať to víš." řekne smutně
"Ok. Vím. Čau" s těmito slovy mu hovor položím.
"Kdopak to byl"optá se Damien
"bratr" řeknu suše
"Nemáte dobré vztahy?"
"Nechci o tom mluvit"
"Georgie, mohli bychom přidělat ta zrcadla. Barva už uschla."přeruší naši konverzaci pan Smith.¨
"Už běžím."
Tohle byla asi ta nejhorší část. Zrcadla byla hrozně těžká. Ale zvládli jsme to. Momentálně je něco po půlnoci a Damien s panem Smithem odjíždí. Já si ještě objednávám nějaké doplňky do pokoje, které si zítra vyzvednu v nedalekém obchodě. Následně si jdu dát sprchu a jdu si lehnout na gauč, protože v pokoji ještě celkem smrdí ta barva.
Další den ráno
Ráno se probouzím s mírnou bolestí v zádech. Provedla jsem ranní hygienu a rychle se oblékla do černých kalhot, černého trička a černého saka. Ano, hodně barev. Šla jsem si vyzvednout věci do pokoje, abych konečně měla ten pokoj hotový a potom už mohla jen trénovat.
Cesta mi trvala asi půl hodiny a všechny věci jsem měla v krabicích. Těch krabic bylo ale trochu více, takže jsem si musela zavolat taxi, které mě dovezlo domů.
Vybalila jsem si všechny krabice a po hodině a půl měla celý pokoj hotový.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(U těch zrcadel si jen představte černé stěny a bez toho odrazu xdd)
