Další den jsme šli zase hrát na ulici a já si všimla že si to někdo i natáčí no lidi v dnešní době neudělají bez telefonu ani krok. Mě to ale docela znervózňuje protože pokud udělám něco špatně tak to bude mít někdo v mobilu to znamená že to může dát na sociální sítě a pak to uvidí několik lidí. Skvělá představa, ale měla bych na to přestat myslet. Prostě jsem zpívala a zpívala Petr hrál na kytaru a lidé nám dávali peníze. Byli jsme tam asi dvě hodiny a řeknu vám není sranda tak dlouho zpívat. "tak kolik dneska máme?" zeptám se Petra "560" to nebylo špatné na to že jsme tam dvě hodiny ale mi jsme chtěli víc a tak jsme šli hrát ještě někam jinam.
Takhle to pokračovalo asi týden a k tomu si našla Klára brigádu na zmrzlině která je nedaleko odsud a občas tam prodávám i já ale nechodím tam pravidelně spíše jako záskok.
