Naiomi's life /DOKONČENO/

//4//

Snažila sem se Jacksona doběhnout, ale byl mnohem rychlejší. Zastavila sem se a snažila se popadnou dech. Do očí se mi začali nahrnovat slzy. Najednou si mě k sobě někdo přitáhl a otočil si mě tak abych mu koukala do obličeje. Samozřejmě to byl Moormeier. Teď sem na něj neměla fakt náladu. Tak sem se od něj odtáhla. „Nesahej na mě!” prskla sem na něj. „Nějaká špatná nálada ne?😏” řekl mi a uchechtl se. „Jo, kvůli tobě je teď Jackson smutný. Beztak si to udělal jen pro to, aby ses mu pomstil za to, že se na vás vykašlal!” zvýšila sem u toho hlas. „Jsi chytřejší než sem si myslel.😏” řekl a šibalsky se usmál. „Seš fakt idiot!” řekla sem mu a byla na odchodu, ale on mě pevně chytil za ruku a znovu si mě k sobě přitáhl. „Tak hele holčičko. Moc si nevyskakuj!” procedil mezi zuby a úplně mi drtil ruku v jeho sevření. „Au, pusť mě sakra! To bolí!” vyjekla sem. Nikdo mě ale neslyšel, protože byli všichni zalezlí ve třídách. V jeho očích bylo vidět že se mu to líbí tak mi ruku stiskl ještě víc já sem sykla bolestí. Naštěstí v tu chvíli zazvonilo na začátek hodiny. On mě rychle pustil a já se chytla za bolavé zápěstí. Budu tam mít pěknou modřinu. Rychle jsme se rozeběhli ke třídě, když jsme vešli do naší třídy všechny pohledy padly na nás a Jackson se na nás díval dost naštvaně a zároveň smutně. „Pardon že jsme přišli pozdě na hodinu.” řekla sem trochu udýchně. „Co vás tak zdrželo?” naléhal na nás učitel já nevěděla co mám říct tak sem jen sklopila hlavu k zemi to však nezastavilo Paytona, aby řekl tu největší sračku. „No jo to víte na záchodech se do nedělá nejlíp.” řekl s naprostým klidem. Já myslela, že ho uškrtím. Ty vole to je takovej krypl. „To jsme vědět nemusel. A teď se běžte posadit!” řekl nám učitel a my jsme tak učinili. Já si sedla vedel Jacksona, který se na mě ani nepodíval. Zasranej Moormeier. Měla sem sto chutí po něm skočit a umlátit ho páčidlem. Celý vyučování se na mě Jackson ani nepodíval. Před školou sem ho odchytla a chtěla mu to všechno vysvětlit tak sem ho chytla za ruku. On se rychle otočil a měl oči plné slz. „Co chceš huh?” zakřičel. „Jen ti to chci vysvětlit.” řekla jsme a uhla pohledem. „Myslím si, že není co vysvětlovat! Nesnáším tě! Miloval sem tě a ty? Víš co nesnáším tě! Neměl sem ti vůbec věřit! Jsi strašnej člověk! Za celou dobu si mi o sobě skoro nic neřekla a já ti řek skoro všechno!” zakřičel na mě. Mně se do očí nahrnuli potoky slz. „Ale j-já tě taky miluju. Nic se mezi mnou a Paytonem nestalo. Přísahám. Prosím musíš mi věřit.” řekla sem a po tvářích se mi valily slzy. „Myslel sem si, že tě znám, ale asi sem se spletl. Myslel sem si že nás dva už nic nerozdělí. Neměl sem se s tebou začít vůbec bavit. Víš jak mi to ubližuju vidět tě s Payton líbat!!!! Uvědomuješ si to že mám taky city?!” zase na mě zakřičel. „Moc se omlouvám. Udělám cokoli, ale prosím, neopouštěj mě.” špitla jsem. Chápu, že je naštvaný, ale já sem nic neudělala. On jen zakroutil hlavou a odešel. Já tam jen tak stála a pak se rozběhla domů. Hrozně jsme brečela. Jsem hrozná kámoška. Jsem strašnej člověk. Nezasložím si Jacksona ani Madelaine. Nikoho! Všechno je moje vina!

Už jsme doma brečím na posteli. Pak se zvednu a jdu ke skříni. Vyndám si něco na sebe.

Vyšla jsme z domu a mířila přímou čarou k zamrzlé Sweet river. Po 20 minutách cesty jsem tam došla. Vstoupila jsem na led a rozešla sem se pomalým krokem doprostřed řeky. Klekla sem si a dala hlavu do dlaní. Zase jsme se rozbrečela. Začala sem se klepat. Nemohla jsme se ani nadechout.

Flashbacks:

„Nenávidím tě!”

„Co se mu stalo!?”

„Madeline! Okamžitě se běžte někam schovat! Hned!” *

„Zdechni zrůdo!”

„No jo to víte na záchodech se do nedělá nejlíp.”

Konec Flashbacks

„Jsem jen dítě...” řekla jsem.
„Ale můj živoj je noční můra.” zvyšovala sem hlas a s těmi slovy jsem vší silou mlátila rukou do ledu.
„Jsem příšernej člověk!” křičela sem a pořad mlátila do ledu. Bolelo to strašně a všude byla krev, ale mě to nevadilo.
Zakřičela sem ze všech sil a rukou naposledy praštila do tvrdého ledu. Ten se rozbil a zůstala v něm velká díra okolo, které byla moje krev. Chytla sem se za bolavou ruku a brečela ještě víc. Ruku sem měla celou rozbitou. Pak jsme si lehla na led a dál brečela. Už se stmívá ale mně je to jedno. Začnou se mi zavírat oči a třesu se zimou. Pak oči zavřu a už nic necítím.