Už stojím před našim domem a loučím se s klukama, kteří mě doprovázeli. Oba jsem se je objala a Jacksonovi dala pusu na tvář a už sem chtěla zalézt do domu když v tom se mě Jackson na něco zeptal: „A jak to mezi námi teď je?” zeptal se nejistě Jackson a pohladil se na zátylku. „Nevím.” řekla jsem. Payton to všechno jen pozoroval. „Tak nechceš být moje princezna?” zeptal se a nejistě se usmál. Paytonovi na tváři naskočil nečitelný výraz. „Moc ráda!” rozzářila sem se a dlouze ho ještě políbila. Pak už jsem vešla do domu. Zabouchla sem za sebou dveře a opřela se o ně. Začala sem skákat radostí. Najednou na mě z kuchyně vykoukla ségra s mísou ve, které byl zrovna salát. „A jinak dobrý jo?” zeptala se mě se smíchem. Já se na ní usmála a přestala sem jančit. Řekla mi ať jdu do kuchyně že se najíme a že mi chce něco říct. Posadili jsme se a Madelaine spustila: „No víš, asi před třemi týdny jsem dělala casting na jednu z hlavních rolí v jednom seriálu. No a, oni mě přijali!” já na ni fascinovaně koukala. „Omg, to je úžasný! Jsme na tebe tak moc pyšná! Už se nemůžu dočkat až si ten seriál pak pustím. Jak se jmenuje?” vyjekla jsme radostně. „Jmenuje se Riverdale, ale nevím jestli to přijmu, protože tě tady přece nemůžu nechat po tom co se ti zhoršilo psychické zdraví.” řekla ustaraně a já na ni vrhla přísný pohled. „Opovaž se to odmítnout. Je to jedinečná příležitost a ty jsi rozhodně nepromrháš max přes moji mrtvolu!” řekla jsem jí a ona se uchechtla. „No tak dobře vezmu to, ale budeme si každý den volat a někdy za mnou přijdeš a já za tebou!” řekla mi a já jsme s úsměvem přikývla. Do jedli jsme večeři. Uklidili jsme po sobě a šli si dát masky na obličej. „Odjíždím už zítra odpoledne takže si to musíme dnes pořádně užít!” řekla mi a já horlivě přikyvovala. Takže jsme hrály hry, tancovaly, koukali na filmy atd. Když už jsme byly unavené tak jsme si ustlaly na gauči a usly v objetí.
Ráno(je víkend) jsme si udělali palečinky a oblékli se. Tohle je moje oblečení:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pak jsem Madelaine pomáhala balit věci.
K obědu jsme si objednaly pizzu. Když jsme měli dojedeno tak jsme po sobě uklidili a pomalu autobusem vyrazili na letiště.
Když Madelaine oznámili její let tak jsem jí pevně objala a do očí se nám oboum nahrnuli slzy. „Až tam budeš hned mi napiš nebo zavolej! Posílej fotky z natáčení a hlavně si tam najdi nějaké přátele ju?!” řekla jsem a ještě jednou ji objala. Ona přikývla utřela mi slzu, která mi tekla po tváři a dala mi pusu na čelo.
Pak už jsme jen čekala než letadlo vzlétne a šla jsme domů.
Doma jsem si vzala nějaké svíčky, dala jsme je do kabelky. Oblékla jsem si bundu a boty a vyrazila směr louka kde jsem udělali s Madelaine hrob rodičům a Kia.
Zrovna zapaluji svíčku na hrobu rodičům. Trochu jsem to tam uklidila. S rodičema jsem neměla nijak moc citový vztah. Pořád byli pryč apod. Pak jsem se posunula asi o dva bloky a tam měl hrob Kio. Uklidila sem mu tam a zapálila svíčku. Pak jsem si k jeho hrobu klekla a pohladila jeho náhrobek. „Chybíš mi!” řekla jsem, rozhodila sem rukama a uchechtla se. Pak jsem zaklonila hlavu a do očí se mi nahrnuli slzy. „Strašně moc mi chybíš!” řekla jsem zlomeným hlasem. Slzy mi tekly jako vodopády po tvářích. „Dlouho jsem tady u tebe nebyla.” řekla jsem. Ano, povídám si s mrtvým kamarádem. „Asi by jsi tomu nevěřil, ale chodím s Jacksonem a bavím se s Paytonem.” uchechtla jsem se. „Jo a ještě něco.” z kabelky jsme vytáhla malého plyšového medvídka „Už jsem ti ho sem chtěla dát dávno, ale vždycky jsme na to zapomněla.” snažila sem se moc nebrečet. Medvídka jsem dala do skleněné vitrínky kde bylo ještě pár věcí, když jsem uviděla Kiovu fotku, kterou jsme fotili před pár dny než zemřel nanovo jsem se rozbrečela. Měla jsem obličej v dlaních a jen potichu brečela. Najednou mi přistála ruka na rameni. Otočila sem se a uviděla za sebou dívku, která měla na tváři povzbudivý úsměv. Neřekla ani slovo jen si ke mě klekla a objala mě. V objetí bylo tolik lásky a soucitu. Vůbec mi to nevadilo že jí vůbec neznám. Objetí jsem jí opětovala a plakala jí do ramene. Ona mě hladila po vlasech a utěšovala mě. „To bude dobrý!” šeptala mi. Při těchto slovech jsem se vzdálila z jejího objetí a utřela si slzy. „Jsem Charli.” řekla mi ta dívka. „Naiomi!” představila sem se Charli „em...promiň že sem tady bulela jak malý dítě. Je to trochu trapný.” řekla jsme jí, pohladila se na zátylku a sklopila pohled k zemi. „Nic se neděje! Nemáš se za co stydět!” řekla mi a zase mě objala. Pane bože bylo to tak příjemné a uklidňující. Odtáhli jsme se od sebe. Chytla mě za ruku a zvedly jsme se spolu. „Nechceš mi tady ukázat město? Prosím. Nově jsme se přistěhovali.” zeptala se mě a já radostně přikývla. Šli jsme ruku v ruce do města. Hodně jsem se sblížili jakože fakt hodně. Chováme se k sobě jako bychom se znali už věčnost. Zašli jsme si na zmrzlinu a Starbucks a jen tak se procházeli městem. Najednou jsem jsem vyhrkla: „A nechtěla by si u nás dnes přespat? Vím že se skoro neznáme, ale..” ona mě ale přerušila slovy: „Strašně ráda! Jen si skočíme ke mě pro věci, ale nejdřív pojedeme nakoupit tuny jídla.” rozzářila sem se a objala ji. Pak jsme šli do Supermarketu nakoupit tunu jídla. A taky nafotily nějaké fotky.
