Když začne hodina tak nám učitelka začne rozdávat vysvědčení. Všichni jí dáváme kytky bonboniéri atd. Když jsme se rozloučili tak jsme se pomalu vydali domů. Jelikož jsme měli pozítří vyrážet za ségrou tak jsem se rozhodla že si už rovnou zabalím.
Momentálně sem doma a převlékám se do něčeho pohodlného.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Udělala sem si k tomu ledový čaj a pak začala pomalu balit. Začala jsem do kufru dávat oblečení a po chvíli mi zavolala Charli a kluci na videochat. Zvednu to a pořád dávám věci do kufru. „Ahoooj!” pozdraví mě všichni naráz. „Ahojte!” řeknu. „Prosím tě zlato, co si máme zabalit?” zeptá se mě Charli. „No jedeme tam na dva týdny takže trička, kalhoty atd. jinak vemte si i plavky!” řekla jsem a oni si hned začali balit. Najednou jsem odběhla a vrátila se s pytlíkem bonbónů. Všichni se na mě hned podívali.
Máme už skoro dobaleno a teď mi přišli letenky od Madelaine do mobilu tak jsem poslala každýmu jednu. Už jsme se pomalu loučili a bylo asi 16:00, protože jsme spíš kecali než balili. No a já se rozhodla že si pustím nějaký film nebo seriál. Udělala jsem si popcorn a něco k pití a sedla jsem si k televizi. Zapla jsem Netflix. Pustila jsem si Stranger Things. Shlédla jsem skoro celou sérii. Momentálně je asi 22:00 a já už ležím v posteli a projíždím sociální sítě. Najednou na svém okně uslyším "ťukání". Co si budem málem sem se podělala strachy, když jsem to slyšela, protože to je něco co fakt nechcete slyšet v 10 večer, když jste sami doma. No odhodlala jsem se a otevřela okno v tu chvíli mi na čelo dopadl malí kamínek. „Jauvajs!” řeknu a chytnu se za čelo, protože to docela bolelo. Uslyším smích a pak: „Promiň Naiomi.” řeknou dva lidé na ráz a já je hned poznám. To je Charli s Jackson. „Co tu děláte tak pozdě?” zeptám se a zaostřím do tmy. „Vem si kolo jdeme se projet.” řekl Jackson a já se uchechtla a nevěřícně zakroutila hlavou. Zavřela jsem okno a převlékla se z pyžama.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pak jsem sešla dolů po schodech a zamkla vchodové dveře a vyndala si kolo z garáže.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Šla jsem směrem k Jacksonovi a Charli. „Máš nádherný kolo.” řekla Charli. Ještě nebyla úplně tma takže bylo docela ještě vidět. Pozdravili jste se a pak jste jeli k Paytonovímu baráku. Byl krásný. Jackson najednou vzal z cesty malý kamínek a hodil ho Paytonovi na okno. Nic se nedělo tak Jackson hodil ještě další tři a to už Payton vylezl celý mrzutý. Otevřel okno a nechápavě se na nás podíval. Neměl tričko a měl mokré vlásky. Byl tak krásný. Co?! Teda nebyl! „Co je?!” zeptal se nechápavě. „ Dělej vole! Vem si kolo a přijď sem dolů!” polokřikl Jackson. Zatím co se tam dohadovali tak já Paytona skenovala pohledem. Najednou mi Charli drkla do ramene a řekla mi: „ Aby ti nevypadly očí!” šeptla a já se hned vzpamatovala a podívala se na ni a udělala na ni obličej. Ona se jen uchechtla a lišácky se na mě usmála. Já jsem jen protočila oči a koukala znovu jsem se podívala na okno kde před chvílí byl Payton. Teď tam, ale nebyl. Po chvíli vyšel z garáže. Jednou rukou tlačil kolo a druhou si ještě navlékal tričko. Když mě viděl tak se usmál a já mu úsměv oplatila. Jackson a Charli na nás čuměli a usmáli se jak debilové.
Momentálně jedeme pryč z města. Je už tma jak v prdeli, ale naštěstí máme světla. Přejeli jsme "hranice" našeho města a jeli asi ještě tak 5 minut než jsme dojeli k jednomu kopci. Kola jsme "zaparkovali" pod kopcem a pomalou chůzí jsme šli nahoru(na kopec). Když jsme tam došli tak jsem se usmála a prohlížela si přírodu a užívala si ten klid. Po chvíli jsem si lehla do trávy a koukala na hnězdy. Po chvíli si ke mně lehli i ti tři. Lehli jsme si do kruhu hlavama k sobě. Nikdo ani nepromluvil jen jsme nepřítomně koukali na noční oblohu zatopenou hnězdami. „Je mi s váma dobře! Vlastně od tý doby do zemřel Kio....nebyla jsem takhle šťastná! Je to nádherný pocit! Děkuju!” prolomila jsem ticho a dál koukala na oblohu. Cítila jsem jak se všichni usmáli. „Není za co děkovat! Máš právo být šťastná! Zasloužíš si to!” řekl Payton a mě to zahřálo u srdíčka. Je tak milý! „Awww, to bylo roztomilý!” řekla Charli. Leželi jsme tam a povídali si asi hodinu a pak už jsme pomalu jeli zase domů.
