Payton pov:
Naiomi před chvílí usla a Charli si o její rameno opřela hlavu a pak taky usla. Jackson se vedle mě cpal burákama. Nemohl jsem odtrhnout oči od Naiomi. Byla tak krásná, když spinkala. Ani jsem si nevšiml že na mě Jackson čumí. „Aby ti nevypadli oči.” řekl mi Jackson s plnou pusou buráků. Podíval sem se na něj a povytáhl jedno obočí. „Vidím jak na ni koukáš.” řekl mi znova a já malinko zrudl. „ Hodili byste se k sobě,” řekl mi znova „Měl bys jí to říct že se ti líbí.” „Ccc...mě se nelíbí-.....okey, možná se mi trochu líbí, ale co když to necítí stejně?” řekl jsem a pohladil se na zátylku. „I kdyby měl by si jí to říct.” řekl mi a já kývl hlavou. Taky jsem si vzal buráky a nepřítomně jsme s Jacksonem seděli, čuměli do blba a cpali se burákama. Přemýšlel jsem.... Co když mě Naiomi odmítne kvůli tomu jak jsem se k ní choval. Nechápu proč jsem jí ubližoval a ponižoval ji. Tak skvělou holku, která by se pro všechny rozkrájela. Otázky tohoto typu mi běželi v hlavě dokud jsem nesnědl všechny buráky. Pak jsem se podíval znovu na spící Naiomi a usmál jsem se. Opřel jsem si hlavu
okénko a zavíral pomalu oči.
Konec Payton pov
Probudilo mě jak se mnou někdo třese a mluví na mě. Pomalu otevřu očka a kouknu se na toho/tu dotyčheho/dotyčnou. A byl/a to....
Charli kdo se mnou třásl. „Naiomi vstávej! Za chvíli přistáváme!” pološeptala mi.
Když jsme přistáli začali jsme pomalu vystupovat z letadla a brát si svoje zavazadla.
Teď mentálně čekáme na Madelaine, která nás má odvést do vili kde bydlí i se svými přáteli z natáčení. Všichni stojím venku a sedíme na kufrech. Najednou v dálce na parkovišti uvidím vysokou, rudovlasou holčinu, která se k nám pomalu blíží. Hned se zvednu se svého zavazadla a zaostřím na ni. Je to Madelaine. Okamžitě se k ní co nejrychleji rozeběhnu. Kufr a ostatní nechám za sebou. Když k ní doběhnu skočím jí do náruče a ona neudrží rovnováhu a obě spadneme. Oboum nám tečou po tvářích slzy a svíráme se v křečovitém objetí. U toho se samozřejmě smějeme jak pominutý a mezitím za námi dojde Pay, Charli a Jackson i s mým kufrem a jen na nás divně koukaj a snaží se nevybuchout smíchy. Jak to vím, když ležím na zemi a nevydím na ně?! Jednoduše slyším co z nich vychází za zvuky. Jak když vám bublá voda v hrnci. Když jsme se od sebe konečně odtrhli, zvedli se země a upravili se tak Madelaine se objala ještě s ostatními a pak už jsme se vydali k jejímu autu. Dali jsme do něj zavazadla a sedli si na "svá" místa. Já si sedla na místo spolujezdce a ti tři do zadu vedle sebe. Charli seděla uprostřed a kluci vedle ní u okýnek. „Tak jo děcka. Pojedeme tak hodinu a půl takže klidně spěte.” řekne nám Madelaine a dá klíčky do zapalování. Nastartuje auto a vyjede z parkovacího místa a míří pryč z letiště. Koukám dopředu před sebe a sleduji krajinu míhající se kolem nás. Po chvíli uslyším slabounké chrápání. Podívám se na ségru a ta kývne hlavou na náznak abych se podívala dozadu. Otočím se a vidím jak má Jackson opřenou hlavu o okénko, Charli má opřenou hlavu o jeho rameno a Pay má opřenou hlavu zase o rameno Charli a všichni spí. Měla jsem co dělat abych nevybuchla smíchy, protože vypadali fakt komicky. Vytáhla jsem si mobil z kapsy a několikrát si je vyfotila. Ještě nějakou dobu jsem se na ně s úsměvem koukala a pak jsem se otočil zpátky dopředu a začala si povídat s Madelaine. „Nemůžu se dočkat až poznám tvoje kamarády.” řeknu jí a nadšeně se zavrtím na sedadle. „Jsem ráda že se tak těšíš, všichni bydlíme v jedné velké vile abychom se společně mohli učit texty.” řekne mi a dál sleduje cestu. „Páni, to je hustý!” řeknu. „Doma si to zvládla dobře?” zeptá se mě. „Jasně, hodně času sem trávila tady s něma.” ukázala jsem na ty tři v zadu a uchechtla sem se. Madelaine se uchechtla se mnou.
Už jsme skoro tady a ti tři furt spěj. To není možný. Otočím se na ně a nějak s nima zatřesu. Po chvíli po mně střelí svými rozespalými ksichtíky. Zase se musím zasmát.
Když jsme dorazili před velkou vilu, začneme se pomalu soukat z auta a prát si zavazadla z kufru. Zamíříme k hlavním dveřím a Madelaine začne pomalu a po tichu odemykat. Otočí se na nás a prstem nám naznačí abychom byli potichu. My jen kývnema a pomalu vejdeme dovnitř. Kufry jsme nechali venku a nechali jen otevřený dveře. Plížíme se pomalu a potichu k obýváku kde slyšíme hrát televizi, když jsme došli ke gauči a chtěli jsme vylekat sedící u televize nikdo tam neseděl. Najednou každý na svých ramenou ucítíme dvě ruce a slyšíme slovo "baf". Vyskočila jsem asi tři metry do vzduchu a zaječela jak hysterka.
