Ours》Haechan × NCT 127 [ ✔ ]

『1』

    ,, Tati ? " podíval jsem se na svého otce, který stál v rohu pokoje s pohledem upřeným na podlahu.

,, Je mi líto, Hyuckie. " zamumlal, až jsem ho skoro neslyšel.

,, To nemyslíš vážně ? " zklamaně jsem se na něj díval, i když on se ani neodvážil zvednout svůj pohled na mě.
,, To by jsi mi nikdy neudělal. "

,, Jak vidíš, tak udělal. " promluvil vysoký muž, který stál u vchodových dveří. Vedle něj stál o něco menší muž, možná ještě kluk.

,, Říkal jsem ti přece, že peníze vydělám. " těch dvou jsem si nevšímal a jen dál mluvil ke svému otci.
,, A pokud se nepletu, tak jsme měli dost peněz. Kde teda jsou ? "

,, Tvůj otec je prohrál. " promluvil zase ten vysoký muž. Ani nedal prostor mému otci.
,, Ty peníze patřily nám, ale tvůj otec je raději prohrál v kartách. " upřesnil situaci, kvůli které jsme teď tady.

,, Ale proč chcete mě ? " nechápal jsem.

,, Tvůj otec nám slíbil, že nám tě dá, pokud peníze nepřinese do měsíce. " řekl mi menší z nich.
,, Žádné nám nepřinesl, a tak jsme tady. " ušklíbl se na mě.

,, Víš, on je znova prohrál. " dodal vysoký.

Vykulil jsem oči.
,, To není pravda. "

,, Ale je. " přišel ke mně menší.
,, A teď si náš. " chytil mě za ruku a táhl ven z domu.

Začal jsem se vzpírat, protože jsem s nimi nechtěl, vždyť je ani vůbec neznám, ale ten vyšší z nich mě chytil kolem pasu a hodil mě do auta.

,, U nás se už na tebe těší. " oznámil mi menší.
,, Tak doufám, že se budeš chovat slušně. "

Nic jsem neřekl. Nevěděl jsem totiž, co na to říct.

,, Chci slyšet odpověď. " zavrčel po mně menší.

,, Ehm... " zasekl jsem se.
,, Ano, budu se chovat slušně. "

,, Hodný kluk. " poplácal mě po hlavě, jak kdybych byl jeho pes.

,, Jakmile dojedeme, všichni se ti představíme, a pak si ujasníme pár pravidel. " pověděl vyšší a já jen přikývl.

,, Neříkal jsem ti, že máš mluvit ? " nadzvedl obočí menší.

,, Jo, pardon. " letmo jsem koukl na většího.
,, Dobře. " bylo jediné, co jsem řekl. Opravdu netuším, co jiného bych měl na to odpovědět.

,, Však ty se všechno naučíš. " zamumlal si větší pro sebe.

Na místo jsme dorazili asi tak o hodinu později. Musím uznat, že to byla vážně dlouhá cesta...

Všichni tři jsme vystoupili a mně se tak naskytl pohled na obrovský dům.

,, Líbí ? " zeptal se mě vyšší.

,, Ano. " odpověděl jsem a stále zíral na dům.

,, Ovšem, že se mu bude líbit. " promluvil menší.
,, Vždyť nic takového nikdy v životě neviděl. " uchechtl se, a jako první šel ke dveřím.

Má pravdu...
Od malička znám jenom nás malinký baráček, ve kterém nikdy nic moc nebylo.

,, Pojď. " vyšší mě chytil za paži a společně jsme šli do domu.

Když jsem přešel přes práh, lehce jsem se vyděsil. Bylo tu až moc kluků, soudě podle vzhledu, starších než já.

,, To je on ? " zeptal se červenovlasý a přišel ke mně blíž.
,, Vypadá mladě. "

,, Taky, že je. " promluvil vysoký muž, který mě stále držel za paži.

,, Už ho můžeš pustit, Johnny. " pověděl mu červenovlasý.

Johnny ?
Tak už vím první jméno.

Johnny tak učinil a stoupl si k ostatním, kteří mě jenom tiše sledovali, až jsem z toho dostal husí kůži.

,, Představíš nám ? " nadzvedl obočí červenovlásek.

,, A-ano. " trochu jsem se zakoktal, nad čímž se ostatní zasmáli.
,, Moje jméno je Lee Donghyuck, ale mamka mi říkávala Haechan, a je mi osmnáct. "

,, Říkali jste, že je mladý, ale že až takhle ? " ozval se někdo z kluků/mužů.

,, Tak to asi budeš nezkušený, že ? " zeptal se mě červenovlásek, který stál pořád u mě.

,, Nejspíš ano ? " nebyl jsem si tak úplně jistý, co slovem " nezkušený " myslí.

,, Nejspíš ? " podivil se.
,, Ty to nevíš ? " uchechtl se.

,, Je mi líto, ale tak nějak nerozumím. " sklopil jsem pohled.

Uslyšel jsem, jak se ostatní opět zasmáli.

Bože, tohle je tak trapné...

,, Myslím tím, jestli jsi pořád panic. " vysvětlil mi muž přede mnou.

Nad jeho vysvětlením jsem začervenal.

,, Ano, jsem. " přiznal jsem.

,, Vy jste se vážně překonali. " otočil se na někoho s kluků/mužů.

Zajímalo by mě, proč to chtěl vědět. Vždyť je přeci jendo jestli jsem nebo nejsem panic, ne ?

,, No... " červenovlasý se otočil zase ke mně.
,, Je čas, abychom se představili mi. " chytil mě za bradu a zvedl mi hlavu tak, abych na něj viděl.
,, Poté ti povíme naše pravidla a tresty, když nějaké pravidlo porušíš. " usmál se.

Ale v jeho úsměvů bylo něco... Něco strašidelného až temného.

Jakmile jsem znal všechny jménem a zjistil jsem, co mě čeká, když nedodržím pravidla, mě Jungwoo provedl po celém domě, a pak mě zavedl do mého pokoje.

,, Tohle je od teď tvůj pokoj, ale myslím, že v něm většinu času nebudeš. " sjel mě pohledem.

Sice jsem nevěděl, co tím myslí, ale z jeho pohledu mi došlo, že určitě nic dobrého.

,, Tady máš skříň, i když jak vidím, tak s sebou nic nemáš. " ukázal na skříň.
,, To budeme muset spravit. " poznamenal.

,, Dobře. " přikývl jsem.

,, Nechám tě tu pár minut, pak pri tebe zase přijdu. " oznámil a odešel.

Já si lehl na postel a začal brečet.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Jsem zpět s novým příběhem !
Tentokrát takové netradiční, ale i tak doufám, že se příběh bude líbit 😊

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere