"Tak a je konec. Dnes končí váš studentský život, končí učení a poslouchání učitelů. Přeji vám abyste si v životě splnili to po čem teď nejvíc toužíte, to co jste si přáli dřív i to po čem budete toužit dál. Doufám, že se uplatníte v tom co jste tady ty tři roky pilně studoval. Teď už můžete odejít, jít do života a pořádně si ho užít." Majitel studia On beat, Antonio, pronesl svůj proslov téměř v slzách. My ostatní jsme se neudrželi, tedy aspoň já jsem brečela. Maxi mě pevně držel v něžném obětí. Nedával na sobě nic znát ale já jsem na něm poznala, že má taky na krajíčku. V tu chvíli se i Angie v očích zaleskly slzy. "No tak, lidi, nebrečme, tímto to nekončí. My budeme přátelé napořád. To nezmění ani konec školy, nic." Řekla Violetta a sami si utřela slzu, která ji stékala po tváři.
Měla pravdu, nerozdělilo nás nic. I po deseti letech jsme stále přátelé. A teď bych vám ráda vyprávěla co se stane, když se skupinka starších oblíbených studentů vrátí na scénu...
Tohle byl první hodně krátký díl. Už zítra přidám další o něco delší. Doufám, že se bude líbit. Budu ráda za všechny komentáře, pochvyly i připomínky... :)
ČTEŠ
Naxi aneb jak to bylo dál?
FanfictionPříběh o tom co se stane když se znova setkají poněkud starší ale pořád stejně populární studenti Studia On beat. O tom co se stane když se po deseti letech pořádá další turné On beat. Příběh je psaný s pohledu Naty.
