Naxi aneb jak to bylo dál?

Camila

Maxi

Svatba Federica a Ludmily bude za dlouho doufám, že se s Cami potkám až tam. Je mi jasné, že jsou pozváni i oni. Chtěl bych jí pomoct v těžkých chvílích ale kdybych se na ni ještě jednou podíval asi bych se zbláznil. Kdykoli když se můj hovor s Naty blížil k přátelům znejistil jsem a snažil se vycouvat. Pořád jsem myslel na to co se stalo u ní doma. Netušil jsem jestli jsem byl rád, že se Benja probudil nebo bych byl šťastnější kdyby spal a my s Cami jsme si o tom mohli promluvit. Buď bychom si o tom promluvili a nebo došli dál. Každopádně teď ležím vedle Naty a pořád na ni myslím. Ne na Naty ale na Camilu. Nejradši bych si vrazil facku. Při tom pomyšlení jsem sebou nechtě škubl a vzbudil Naty. "Jak to, že nespíš?" Zeptala se mě unaveně. Nemohl jsem říct, že myslím na Camilu tak jsem chvíli mlčel. Ona byla hodně unavená a usnula dřív než jsme ze sebe dokázal cokoli vymáčknout. Ulevilo se mi a za chvíli už jsem spal i já.

"Promiň, myslela jsem, že nebudeš doma." Stál jsem ráno u dveří a na druhé straně se na mně překvapeně dívala Camila. Byl jsem jenom v pyžamu. "Já doma jsem ale Naty ne." Řekl jsem úplně zmateně. Zmatená byla i ona, nervózně přešlapovala z nohy na nohu a ani jeden z nás nevěděl co říct. V tu chvíli jsem úplně zapomněl na jakoukoli slušnost. "Pojď dál." Uvědomil jsem si svoji chybu a uhnul na stranu aby mohla Camila vejít aniž by se mě dotkla. "Já když už jsme tu spolu chtěla jsem se ti... chtěla bych se ti omluvit." "Ne ty se neomlouvej, to já. Omlouvám se ti nemělo se to stát." Omluvil jsem se ale bohužel jsem toho za chvíli litoval. Zase na mě přišel pocit, že jestli se ji nedotknu tak se zhroutím. Přišel jsem k ní a pohladil ji po tváři, vůbec se nebránila. A zase jsme se líbali a ještě víc než-li před tím. Naty s Ambar byly pryč a já byl úplně sám doma. Když jsem pomyslel na to, že bych měl podvádět svojí přítelkyni a ještě u nás doma, naskákala my husí kůže. Už jsem tomu nemohl zabránit.

"Broduey pořád nic?" Zeptal jsem se opatrně když Camila odcházela. Ta jenom zavrtěla hlavou. "Cami promiň, nechtěl jsem aby k tomuto někdy došlo. Vím, že jsem ti asi ublížil ale já Naty vážně miluju a nedokážu s tím nic dělat. Tohle se nemělo stát a doufám, že se už nikdy nestane." Začal jsem zoufale a naléhavě vysvětlovat. Čekal jsme, že se na mě naštve ale to se nestalo. "Neříkej to Maxi, já to sama vím. Domluvíme se, že na to zapomeneme ano?!" Přikývl jsem. Ale i fakt, že my budeme dělat, že se to nestalo, nevymaže tuto událost z mého svědomí. Už teď bylo černé jako školní tabule. Co teprve až uvidím Naty.

"Ahoj, už jsme doma." Křičela ode dveří Naty. Byl jsem šťastný, že ji slyším ale věděl jsem, že s tímto se nikdy nesmířím. "Ambar prosím tě utíkej si hrát do pokojíčku." Vyhnal jsem dcerku nahoru abych si mohl promluvit s Naty. "Lásko potřeboval bych ti něco říct." Začal jsem opatrně...

Co myslíte přizná se Maxi? A bude to mezi ním a Cami pokračovat? Odpustí mu Naty? Budu vděčná za všechny nápady a komentře ;)