Naxi aneb jak to bylo dál?

Konečně

Maxi

Jsem úplně zoufalý. Nechci aby si Naty myslela, že se vnucuju ale zase nechci aby měla pocit, že o ni nemám zájem. Domů jsem ji poslal kytky. Dokonce jsem volal Leně abych se zeptal kde budou v nejbližší době hrát. Zklamalo mě když mi řekla, že nikde. "Ale zítra budeme nahrávat novou písničku. Pošlu ti adresu." Dodala když pochopila, že mi na tom záleží. Hned druhý den jsem na onu adresu poslal kytici tulipánů. 
"Čau brácho, jak je?" Můj mladší bratr Damian. Teď když jsem se přestěhoval k rodičům ho potkávám každý den. Je v pubertě a je to s ním k nevydržení. Pořád se zavírá v pokoji a uráží se takže jsem docela překvapený, že se mnou chce mluvit a sám od sebe. "Jde to, co ty? Co Emily?" Ptal jsem se se zájmem. "Nic, v poho. Ale ty to máš teď prej doma těžký. Říkala matka." Ti puberťáci. "No jo trochu jsem to tam pokazil." Připustil jsem, při pohledu na toho klauna co stál přede mnou, jsem se začal smát. Brácha se samozřejmě zase urazil a odešel do pokoje. "Pozdravuj doma Naty s Ambar až je zase uvidíš." Mrkl na mně drze.

"Na sobotu jsme naplánovali rodinou večeři. Doufám, že dorazí i Naty s Ami. Damian konečně souhlasil, že nám představí tu svou Emilii nebo jak se jmenuje." Oznámila mi mamka s úsměvem ale já jsem zrovna nadšený nebyl. I kdyby souhlasila s tím, že přijdou byla by to strašná přetvářka. "Já nevím..." Mamka pokrčila rameny a vypadala zklamaně. "Ale já přijdu určitě." Dodal jsem narychlo.

S Camilou je konec to jsem rád jenomže teď je konec i s Naty a to mě hodně mrzí. Neskutečně mi chybí, její oči, ruce prostě všechno. Na druhou stranu mi chybí i přátelství s Cami. Slyšel jsem, že se s Brodueyem nadobro rozešli, prý i podváděl s nějakou tanečnicí. Tohle si Cami nezasloužila. Ani Naty ne.
"Musím s tebou mluvit. Zítra v Resto baru? prosím..." Napsal jsem SMSku Naty a doufal, že si ji přečte. Ne jen, že si ji přečte ale také přijde.

"Co jsi chtěl. Za chvíli musím do školky." Přišla!!! Byla trochu naštvaná ale to jsem vlastně chápal. "Chtěl jsem se ti ještě jednou omluvit. Tentokrát do očí. Naty ublížil jsem ti ale hned jsem toho litoval, hned jsem se přiznal. To je docela hodně polehčujících okolností ne? Já tě miluju." Stáli jsme jen pár centimetrů od sebe, objal bych ji ale bál jsem se. Jen jsem natáhl ruku a chytil ji za tu její. Nepatrně mi ji zmáčkla. Odhodlal jsem se a jemně ji políbil. "Odpouštíš mi?" Zeptal jsem se opatrně. "Nevím, ale můžeš se vrátit domů. Ambar... už... už chybíš." Vykoktala a snažila se při tom nedat najevo, že vlastně chybím ji. "Ambar?!" Naty se usmála a oplatila mi polibek. Pak se otočila a chystala se odejít. "Půjdeš se mnou do té školky?" Šťastně jsem se rozběhl za ní. Teď ještě vymyslet jak se zeptat na tu rodinnou večeři.