Naxi aneb jak to bylo dál?

Přiznání

Maxi

Užíval jsem si den s rodinou a ani jednou jsem nepomyslel na Camilu. Znovu jsem si uvědomil jak Naty miluju ale taky to, že to s Cami neskončilo i když jsem si řekli, že ano. A neskončí to do té doby než to neřeknu Naty. To jsme mohl udělat hned ale ona nechtěla nic slyšet. Zřejmě něco tušila. Nevím co bych dělal já na jejím místě. Asi bych nedokázal tvářit se, že se nic neděje. Na chvíli jsem si pomyslel, že jsem rád, že na jejím místě nejsem ale došlo mi, že takhle myslet nesmím. Nesmím přemýšlet tak, že jsme někde mezi tím přiznat se a nebo ji dál podvádět. Musel jsme to ukončit a to s obou stran. Prostě to Naty hned doma řeknu. Teď ale sedím v autě spolu se svou drahou polovičkou a dcerou. Už dlouho tam bylo dost mučivé ticho. Ctěl jsem s tím něco udělat ale nevěděl jsem co. Instinktivně jsem pustil rádio a poslouchal. 
Dime si esto es real, llegaste a cambiar
Con un beso, mi verdad
No sé cómo expresar con palabras qué
Cuando miro en tus ojos sé
Que ya te amé mil vidas atrás
Ozývalo se z rádia a já si vzpomněl na co jsem tehdy myslel, když jsme tuto písničku s klukama skládali. Myslel jsem na Naty na mou životní lásku. Myslel jsem, že s ní budu na věky a že se mezi námi nikdy nestane nic zlého. Byl jsem naivní a to i po tom co se už stalo Ludmila, Felipe ani Matylda mi neotevřeli oči. Byl jsem zaslepený láskou a doufal, že nikdy nevyprchá. "Naty, podvedl jsem tě." Slyšel jsem najednou říkat svůj hlas. Nečekal jsem, že to řeknu takže jsem byl zaskočený ještě více než Naty. Ta jen bezhlasně seděla vedle mně a ani se nehýbala. Celou cestu až domů jsme byli všichni tři zamlklí. "Ambar utíkej si zase hrát jo." Naty se zbavila dcerky a otočila se na mně. "S kým?" Zeptala se úplně v klidu. Nevěděl jsem jak zareaguje ale nemohl jsme ji dál lhát. "S Camilou. Ale stalo se to jenom jednou." Začal jsem pomalu vysvětlovat. Slyšel jsme jak se Naty bolestně nadechla. "Vím, že jsem ti ublížil ale miluju tě. Mám nahoře sbalené věci odstěhuji se." Kufry jsem si sbalil ještě než Naty přišla domů. Chtěl jsem jí to říct a potom teatrálně zabouchnou dveře jako největší mučedník. Taky jsem trochu doufal, že mi odpustí i když jsme tušil, že to není možné. Nic neříkala jenom se na mně zklamaně dívala. Rvalo mi to srdce tak jsem rychle vyběhl nahoru pro věci. "Dej za mně Ambar pusu a vyřiď, že ji neopouštím." Řekl jsem při odchodu. "Maxi já nevím co mám dělat, bude lepší když teď budeš pryč. Já se rozmyslím co bude dál." Odpověděla smutně. Podíval jsem se ji do krásných hnědých očí. "Miluju tě." Zachytil jsme jen její zhrzený pohled hned potom se zavřely naše domovní dveře. Já jsem stál venku a Naty uvnitř. Smutně jsem se vydal směrem k autu. Naše zářící ulice jako by rázem potemněla. Jen u Rodrigézové jsem viděl zlé a posměšné světlo. Dokázal jsem si představit jak tam sedí v křesle obklopená těmi svými kočkami a směje se nad mým osudem.